Nebezpečná krása - 1. část

Vymyšlený nový článek, nová kapitola, nová kniha :)

Jmenuji se Claire, je mi 16 let, mým snem je být světově známou topmodelkou v zahraničí. Sice teď v mém věku vážím 76 kg ale dala jsem si předsevzetí, že do osmnácti let zhubnu na 45-50 kg.

Ve škole to dneska byl blázinec. Megie dostala nový mobil (iphone 8) a celá třída se z toho může zbláznit. Jako sorry, ale její rodiče jsou milionáři, její táta vydělává 200 000 kč na měsíc, máma je doma a stará se o ni a ona co si řekne, to má. Věřím, že až ji bude 18, řekne tatíkovi, že chce porshe a on jí pro něj pojede klidně i do Antarktidy, vždyť Megg je jeho jediná dceruška. Samozřejmě všechny holky si ten mobil půjčovaly, aby vypadaly jako cool a jako vždycky, když má někdo něco co ony ne, řekly: Jo, já si ho budu kupovat taky. I když si ho pak nekoupí. Já seděla v lavici a projížděla instagram atd. Je mi jedno, že se se mnou žádná s těch slepic nebaví, ani o to nestojím. Pak přišla k mojí lavici Hanah (,,prezidentka" slepic) a zeptala se mě: ,,Hele, Claire, ty máš tlačítkovou Nokii nebo co, že se nám nepřijdeš s tvým mobilem pochlubit". ,,Ne nemám, mám dotykový Huawei, nejdu za vámi z toho důvodu, že nestojím o vaše moudré rady a zbytečné kecy" odpověděla jsem jí se sladkým úsměvem. Ona jak přišla tak odešla. Toho jsem chtěla docílit. Zvonilo na hodinu matiky. Přesouvali jsm,e se do jiné učebny. Sedla jsem si sama do poslední lavice jako vždycky. Čekala jsem, že si sama sedne i Megg, jako vždy ale teď se o ní doslova holky málem popraly. .......................................................

Přišla jsem domů a hned šla cvičit. Kecy od těch frajerek nesnesu ani minutu: ,,Ty, Claireino, jsi se svojí postavou spokojená? Já vážit co ty, asi si to hodím" nebo ,,Nezhubla jsi ty o svátcích?Ale ne vlastně, co jsi zhubla, to jsi nabrala" s posměchem se vždycky ozvou. Já je nějak odpálkuju, oni většinou dají pokoj. Na běžícím páse jsem si dala nejvyšší rychlost a začala jsem se potit. Hodinu po cvičení zazvonil zvonek a já byla doma sama, takže jsem musela jít otevřít. No a kdo tam stál, to jsem se musela podívat dvakrát.

Pokračování příště

Komentáře

Butterfly340(Imagination☆)

Nikdy nezačínej příběh stylem „Jmenuji se tak, je mi tolik a tolik...". Čtenáře to vždy odradí smajl Taky nedávej nic do závorek. Buďto informaci vynech nebo ji od ostatního odděl čárkou.

Celkově mi připadá, že máš takový „nevyspělý" styl psaní. Máš talent, to ano, ale také se ještě máš hodně co učit smajl Zkus číst víc knih, ať něco pochytíš od zkušených autorů.

Závěrem, neber tohle prosím jako nějakou urážku. Jsou to pouze rady jedné čtenářky smajl