Saikō no nakama- 9

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola.9(END)- Konec dobrý,všechno dobré...

Teddy...

Odhodlaný,se zaťatými pěstmi a naštvaným obličejem se díval na násilníka.

"Teddy!Ugh!" zavolám ale muž mě začne svírat až moc pevně.

"Copak,že by přítel?Radši se drž zpět,pokud nechceš,ať umře!" říká muž a pevně mě chytí kolem krku.

"Ty jeden malej!" řekne Teddy ale nemohl se hnout. Muž z té celé podívané se začal smát.

"Hahahaha!Jak typické.Nejsi jen nic jinčího než tintítko,co nikdy se ani pořádně neporvalo.Úplný slaboch!"

Teddy ale náhle ze sebe vypravil:"Možná ano.Říká se,že láska oslabuje,ale kvůli tomu budu ještě silnější,takže ji okamžitě pusť ,ty příšero!" zavolá Teddy a já tam stojím jak omráčená.

Takže mě Teddy nakonec taky miluje?

Srdce mi začalo bušit radostí,a možná bych se i rozbrečela,kdybych nebyla v této situaci.

Teddy se náhle rozběhl k muži a v jednom momentě mu dal ránu do břicha a do tváře.Muž zakymácel a já to využila k úniku."Ugh.No tak říkáš si o to.." řekne chlap a ránu mu oplatí.

Teddy se tomu vyhne a zakřičí na mě:"Meru,uteč!Zavolej policii!Hned!" já běžím,ale mezitím muž na mě vytasí pistoli a namíří na mě.Dostanu strach.

"Tak to ani náhodou!Radši zdechni krávo!" zavolá panicky.

Pak jen sleduji jak mačká spoušť,vidím letět kulku,ale na místo bolesti vidím jak přede skáče Teddy a kryje mě...

"Agh!" vykřikne a popadne se za krvácející oko."Teddy!" zavolám a běžím k němu.

"Jsem v pořádku.To nic není." povídá,i když oba víme,jak je to příšerná lež.

V zápětí ale náhle slyšíme zvuky brzdících policejních vozů s houkačkami.Když ale v zápětí zatýkají muže,udělá se mi mdlo.

"Meru?Meru!!!" vyděsí se Teddy,když neudržím rovnováhu a padám na zem.

Pak je jen černo...

"...Meru,zlatíčko.Meru,prober se!" slyším hlasy a já ospale otvírám oči.Ležím na pohovce u nás doma a vedle mě sedí máma s tátou.Oba měli ustarané výrazy na tváři."Mami?Tati? Co se dějě?" řeknu a zkusím se posadit.Hlava mě třeští,jak po kocovině."Miláčku,tolik jsme se o tebe s tatínkem báli,když jsme zjistili o tom přepadení.Jsi v pořádku?Nechceš trochu vody?Prý si tam zkolabovala.Netočí se ti hlava?" vyjede na mě máma a já si začínám na vše rozpomínávat.

"A co Teddy?Co on?" vyděsím se a táta se mě snaží uklidnit."Je v pohodě.Sanitka ho odvezla do nemocnice.Dneska u něho byl Luciel,tak se není čeho bát.Jen nejspíš nebude moct na tu akci ve škole."

Doufám,že je to opravdu pravda,co říká...

"Zlatíčko,pokud tam nechceš,můžeš říct.." chce mi rozmluvit máma,ale já ji skočím do řeči."To je v poho.Stejně by mě teď k němu nepřipustili a Teddy tak moc chtěl abych tam byla,takže není důvod,proč bych nešla." řeknu a lehce se usměju.

"Oh,Meru!Jsi v pořádku,slyšel jsem od Luciela,co se stalo.Jinak ti to moc sluší." řekne Hikaru a já odpovím:"Jsem v poho.Jo a děkuju." Na tuhle akci jsem měla nachystané mé nejoblíbenější šaty spolu se stejně sladěnýma lodičkama. "Krásná jako vždy." řekne Zen,který se objeví za námi se sklenicí punče v ruce. "Zene!" řeknu a usměju se a začnu si snima chvíli povídat.Vše by bylo skvělé,jen kdyby tu byl Teddy...

Náhle se ale objevil před námi Luciel."Oh Meru.Vidím,že si v pořádku.Aspoň ,že tak." řekne a já se začnu ptát."Lucieli!Jak myslíš,že aspoň,že tak?!Jak je Teddymu?Řekni,jak to s ním vypadá,prosím!"

"A-Ale.."zakoktá se ale já si sojím za svým."Co je s Teddym?!" zeptám se a Luciel skloní hlavu."Myslím,že už na to oko možná neuvidí.Promiň.." řekne a cítím,jak mi pomalu stékají slzy z očí."Ah Lucieli!Nemůžeš jí to říct tak bolestivě rychle!" okřikne ho Hikaru a otře mi slzy. "Promiňte,jen..fňuk..jen,že je to všechno moje vina.Kdybych nešla tak pozdě,nemuselo se to stát..."

"To není tvoje vina!Není to ničí vina.Nesmíme kvůli si přikládat vinu,to by Teddy nechtěl,že?" řekne Luciel obejme mě.Hned se cítím klidnější.

Kéž by tu teď byl..

Kdyby mohl přijít a též mě tak objat...

Náhle ale začneme slyšet,jak si lidé začají něco mezi sebou šuškat a dívat se směrem ke vstupu. "Ha,co se děje? Hikaru,bež se podívat." řekne Zen a on odešel.

Že by přijel někdo známej?

Hikaru se hned vrátil s překvapeným výrazem a volá na nás."Lidi tomu neuvěříte!Pojďte se podívat!"

My tedy zvědavě jdeme ke dveřím,a když se probereme davem tak vidím,že u hlavních dveří stojí...

Byl to on,Teddy. Sice měl levé oko obvázané,ale byl to on! Živý a zdravý!

"Bože,jak se? Neměl by být v nemocnici? Zene,Hikaru,počkejte tady.Zavolám záchranku.Takhle by si jenom přitížil!" řekne Luciel a běží k telefonu.

Mezitím se mě Teddy z dálky snaží najít a když mě uvidí a usměje se.Začínám cítit,jak mám v očích slzy štěstí.

A poté vykročí směrem ke mně."Teddy přichází.." diví se Hikaru a Zen si povzdechne."Jak romantické."

Když ke mně přistoupí, povídá: Jsem rád,že si v bezpečí.Ani nevíš jak moc jsem tě chtěl vidět.." řekne Teddy a chytne mě za ruku. Tentokrát jsem klidná a dívám se mu klidně do tváře.

"Hej,Teddy,Ne-nejste u sebe moc blízko?!He?" Diví se Zen s Hikarem ale nám je to fuk.Na tenhle okamžik jsme čekali oba tak dlouho..

Jeho tvář byla tak blízko mé,že už jsem cítala jeho klidný dech.Poté mi něžně nadzvedl bradu,abych se mu dívala přímo do tváře a řekl. "Tak moc jsem tě chtěl vidět,Meru..." A aniž by dokončil větu.Jeho rty se poprvé dotkly mých...Byl to onen první a jediný polibek,o kterém jsem kdy snila..

"Milá Mono v nebi!Určitě si tam na nebi moc šťastná.Vím,že někdy ti asi hodně schází být tam dole s námi,ale neboj,to je zcela oboustranné.Luciel ti každý den dává čerstvé květiny na hrob a občas s Teddym taky přijdeme se za tebe pomodlit.S Teddym už dávno nejsme "jen přátelé".Určitě by si říkala něco v tom smyslu:"Já to tušila,nebo Vždycky jsem vám držela palce.Víš co je ale zvláštní?Každý z nás má furt ty hvězdy,co jsi nám v ten onen den dala.Zen ji má jako klíčenku (a mimochodem,dokonce si našel opravdickou přítelkyni! LOL), Hikaru ji má u svého počítače pro štěstí a Teddy ji má pečlivě schovanou v našem společném albu.Já si z ní nechala udělat náušnici,kterou každý den nosím,to mi věř! Tvoji hvězdu jsme uchovali ve schránce na hrobě,ať tam vydrží do konce věků.Tak tedy z nás budou pět malých hvězd.Pět hvězd,které budou zářit jen pro tebe..."

Konec

(speciální konečná scéna!!!)

No a tady to máte! Konec série Saikō no nakama je tu.Snad se vám tento seriál líbil.Určitě dejte like a koment,jak se vám líbil,či jaké byly vyše názory na jednotlivé části.+ za to,že jste si to celé četli,budu dělat speciální After story o jedné kapitole.Půjde tak nějak,jak to nakonec s Meru a Teddym dopadlo o další 2 a půl roku později.Tak se těšte!

Ukázka na After story!
"Oh co pak to máme?Další brýle?Vždyť operace je už tento pátek.Bože.To v nic h vypadám tak dobře?

řekne a usměju se...

"Jedeš od toho!To je do práce.Teddy,chováš se jako dítě!" napomenu ho a náhle mě pohodí na pohovku...

"Já nejsem dítě! I když kdybychom měli nějaké,změnila by si určitě názor.." řekne a obejme mě kolem pasu a já nervozně řeknu."No ohledně toho ti musím něco říct...Totiž já...."

"Tak co kdybychom to oslavili tím, že by sis vyšla na rande se svým "dětinským" manželem?" řekne a já se smíchem souhlasím...