Anime povídky atd.

Po smrti (4.část)

Zůstala jsem zase sama a ještě víc zmatená než na začátku..

Kdo vlastně jsem?

Vlak beze jména,vzpomínek, který jel neznámo kam.Lidi ,co vystoupí hned po nastoupení a průvodčí bez tváře.To vše mě nějak oddalovalo od pravdy, kdo opravdu jsem.

Poté,co Mindy vystoupila z vlaku,jsem nikoho už neoslovila. Jen jsem se dívala z okna na moře oblaků,které se nádherně třpitilo. Než jsem se však nadála, vyšly už hvězdy a zpoza mraků se objevil zářivý měsíc větší než je zvyklé. Začala se mi klížit víčka.Však by taky ne,když jsem ušla takovou dálku na zastávku,a pak potkala tento vlak, kde teď bylo nádherné ticho. Ostatní ve vlaku dávno spali i průvodčí,shrbený na lavičce, podřimoval.Rozhodla jsem se poslechnut své tělo a zavřela jsem svoje oči. Za chvíli jsem už spala jak poleno.

V noci se mi zdál sen.Byly v něm dva stíny. Mluvili spolu."Vše nejlepší, Jane!"řekl první stín."Vše nejlepší, Mary! Konečně máme 12 let." řekla Jane."Co si budeme přát?" Mary se zamyslela."Hmm. Abychom už byly dospělé.Už nebudeme muset poslouchat naše rodiče a budeme si dělat to,co nás napadne.A co ty Jane?" Zeptala se Mary. "Já si přeju být s tebou až do smrti.."
Zbytek jsem už neslyšela. protože jsem s sebou nějak trhla tak,že jsem se probudila."To byl divný sen.." zamumlala jsem si.

"To ti věřím.Celou noc jsi se vrtěla, že jsem málem neusnula." ozval se někdo.

Otočila jsem se na pravou stranu. Tam však někdo nebyl. "Já jsem tady." oslovil mě hlas a zlehka mě zaťukal na rameno.Znovu jsem se otočila,akorád na druhou stranu. Vedle mě seděla dívka mého věku.

"Kdo jsi? Zeptala jsem se a ona se usmála. "Jmenuji se Wind..."

Pokračování příště..

+2

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 30.10.2015   |   Zobrazeno: 563x