Anime povídky atd.

Po smrti (6.část)

Zase jsem přišla na nové místo,tentokrát už jsem nebyla sama.

Byla jsem tam s mojí novou kamarádkou Wind..

Stanice přímořská,jak se jmenovala zastávka,měla docela trefný název.Kromě moře mraků tady nic vzláštního nebylo,stejně jako u mé první zastávky,jen zde byly okolo stanice vybudované malé městečko na hladině moře.Bylo moc krásné vidět něco tak neobyčejného,jako toto město na vodě.

"Podívej se, Snow!Tohle vypadá jako moje rodné město.Jen je akorád na vodě a ne vedle ní." rozzářila se Wind a hned rychlým krokem vyrazila směrem k městu. "Tvoje rodné město?Ty si na něj pamatuješ? Já si třeba vůbec nevzpomínám na něco, co bylo předtím.Jak to, že ty ano?" zeptala jsem se.

Wind se zamyslela a po chvíli se teprve na mě podívala."No pamatuji si na něj, ale nevím z jakého důvodu.Možná, že budu nějaká výjimka nebo tak nějak,"začala se pomalu rozpovídávat Wind,"Na své rodné město vzpomínám velmi ráda.Žila jsem tam už od narození se svou sestrou.Kdyby si ji znala! Hrozně se jí podobáš.Vždycky jsme bez té druhé neušly ani krok,tak moc jsme byly na sobě závislé. Jenže, pak se to stalo a pak a pak.." Začala se zatrhávat Wind a z očí jí začaly téct slzy.

"Promiň mi to Wind! Já tě nechtěla rozplakat." omlouvala jsem se a koncem sukně jsem jí osušila oči. Wind se mi však vykroutila se slovy: "To je v poho.Ty za nic nemůžeš. to já si s tím začala." a usmála se na mě. Poté co jsme vstoupily do města řekla "Nuže, kam půjdeme první,Snow?" a já zakroutila hlavou, že jako nevím.

Nakonec jsme si to pořadně užily. Wind,z nějakého zázraku vyčarovala pár peněz, za které jsme si šly na film do místního kina.Wind vybrala jednu grotesku, u které jsme se smíchem málem pomátly na rozumu. Pak jsme šly na děcké hřiště,kde jsme si užily taky hodně zábavy a nakonec nám Wind koupila dva kopečky zmrzliny,které jsme si teď lízaly u místní školy.

"Snow, dej si bacha s tou zmrzlinou.Budeš mít pak zmrzlý mozek." varovala mě Wind,když pozorovala,s jakou chutí lížu zmrzlinu. Najednou jsem pocítila ostrou bolest v hlavě.Ta bolest byla tak nesnesitelná,že jsme se musela chytit za hlavu, až mi spadla zmrzlina. "Au!" vykřikla jsem. "Já ti to říkala, že tě bude zamrzne mozek,Snow.Jen se podívej, spadla ti kvůli tomu zmrlina." řekla Wind a já začala cítit ,jak bolest zesiluje.Vše se začalo rychle zamlžovat.Teprve teď Wind pochopila,že to není tou zmrzlinou. "Snow? Jsi v poho?" zeptala se mě a já řekla. "Jo jsem v poho.Jen se mi motá hlava..".Víc už jsem toho nedokázala říct, protože jsem ztratila rovnováhu a plnou svou váhou jsem dopadla na zem. "Hej! Snow!Odpověz něco.Hej, Snow..."bylo poslední co jsem uslyšela.

Z nenadání jsem se totiž objevila v černotě a sním i ostatní svět okolo...

+1

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 01.11.2015   |   Zobrazeno: 757x