Kyuuketsuki goku- 2

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 2.- Upíři přeci neexistují

"Riso...

Prosím,vydrž!

Jdu ti na pomoc..."

Dorazím před známý bar.Už byla tma.Zevnitř šel slyšet smích a hlas lidí,kteří se nejspíš dívali na fotbal.Všimla jsem si,že po straně baru vedou schody rovnou na střechu.Rozhodnu se tam vyjít.

Nechci,aby se Rise něco stalo.

Každým schodem se více v duchu modlím,aby byla v pořádku.Je to moje nejlepší kamarádka,tak ji nesmím zradit v takové situaci,ne?Proč je tohle zapotřebí? Nejspíš je tohle nejhorší den mého života.

Vyjdu na střechu baru.Je tam větší zima,než jsem si myslela.Udělám několik kroků dopředu.

"Haló?!Je tu někdo?Riso,odpověz!" zavolám do tmy.Náhle uslyším hlas Risy jak volá:"To nesmíš,Ruko!On tě zabije!Prosím,uteč!"

Zněla vyděšeně.Já šla za jejím hlasem."Riso,přišla jsem ti pomoct!Tak kde jsi?" ptám se a ona volá."On tě zabije.Uteč!" Její hlas byl hlasitější,takže jsem byla blízko.

"Já tě tu nenechám!" řeknu a náhle ji uvidím.Byla svázaná u zábradlí.Vypadala ale v celkem v pořádku,což mi spadl docela velký kámen ze srdce.

"Pojď,utečeme!" řeknu jí a ona zamítne."Ne,ty uteč!Jestli tě najde,tak..." nedořekla svoji větu a náhle se za ní objeví někdo.Byl to muž se tmavými vlasy a nebezpečně vyhlížejícími očmi.

"Ah!Vidím,že sis přivedla kamarádku malá.Jaké překvapení!Aspoň bude víc jídla.."řekl a chytil Risu za vlasy.

"Agh!" vykřikla, jak ji tahal za vlasy a já nechápavě zírala."Co tím myslíte?"

Muž se usmál."To,že je čas k jídlu." A jeho hlava se hbitě přiblížila k Rise a udělal něco,co jsem si nikdy nemyslela,že něco takového někdo kdy udělá...

Celá,jako zmražená,sleduji celou scénu."Co?Co-co to má být?" nechápavě řeknu,když pak náhle padne Risa k zemi.

"Riso!" zavolám a muž se začne smát.

"Skvělý!Prostě skvělý!Ta chuť,jak vyníkající!Zajímalo by mě,jak by chutnala tvoje.Hahaha!" směje se směle dál a já se nemohu strachem hnout.

"Co takhle malá ochutnávka?" zeptá se náhle a s leknutím si všimnu,že se objevil za mnou.Co to byloza člověka?Tohle není normální!

Z kapsy vytáhl vytahovací nůž a přiložil mi ho ke krku."Tak jde se na to?!" zeptál se a já ze strachu zpanikařila.

"Nééé!" vykřiknu a odhodím ho od sebe.Nůž mě ale zároveň pořeže na zápěstí.Začne mi téct pramen rudé krve."Ach!" povzdechnu a chytnu se za zápěstí.

Dám se na útěk.Musím najít pomoc..

"Pomoc!Prosím,někdo...pomozte!" volám a běžím ke schodům.Náhle mě chytí muž za ruku a stáhne k zemi.

Zvrchu se na mě díval svými krvelačnými očmi a já cítila,že to asi bude konec.

"Ty si ale nějak neposedné jídlo.Nuže kde jsme to skončili?" řekne a jeho hlava se ke mně sklopí a čekám,až nastane můj moment smrti,když náhle...

"Nech ji na pokoji!Ta je má!" ozval se hlas a někdo plnou sílou odkopnul muže pryč ode mně.

"Ah!Děkuji!" řeknu a prohlídnu si osobu.

Ta na mě jedním okem pohlédne a věnuje se muži."Copak nevíš,kde máš svoje teritorium?Tohle je naše loviště,aby si věděl!Tak vypadni,nebo budeš litovat." zavolá na něj dívka.

Muž jen zvedne obočí,ale jde poznat,že dostal strach,protože se začal třepat."Co A+ zde?Fajn,ale nevypadáš upřímně na takovou úroveň!Co si to ověřit!" zakřičí a s nožem se vrhne k dívce.

Ta mu zázrakem vyhýbá a začne se s ním rvát.Jde poznata,le že na něj nemá.

"Zdá se,že je konec.." řekne a náhle se objeví za ní. "Za tebou!" zavolám na ní,ale je pozdě.

Nůž ji už propíchl.

Muž se smál,zatím co bezvládně ležela na zemi."Dobře myslím,že tohle stačilo.Snad někdy naviděnou,slaboško." řekl a náhle beze dalších slov,zmizel.Doslova se vypařil.

Rychle přiběhnu k dívce."Hej!Vydrž!Zavolám pomoc,jen tě zkusím nejdřív ošetřit.."řeknu a zraněnou rukou ji měřím puls.

Sice mi pořád tekla krev a kapky pomalu padaly na zem,ale mě to bylo momentálně úplně jedno.Chtěla jsem ji zachránit.

Zděsím se.Její ruka je studená a skoro žádný puls.Vypadá,že umírá."Prosím,neumírej." šeptám a začnu jí dělat masáž srdce.Nic.

Začnu brečet.Teď mi je už fakt jedno,zda umřu.

Náhle se ale stane něco vzláštního.

Dívka začne zářit.

"Co?" leknu se a náhle světlo ustane.A já se nestačím divit.Dívka se zvedla,bez jakékoliv zranění,a otevřela oči."Mmm..co?Počkat!Jak to,že žiju!Já..to ty?Neříkej,že si spojila naši krev!"začne panikařit.

"Co?O čem to mluvíš?A co má tohle znamenat?Proč si najednou bez škrábance a kdo byl ten chlap?A co tím myslíš:spojit naši krev?" nechápu a ona vstane a začne chodit z místa na místo.

"To je zlé,moc zlé." mumlá si a já se ptám:"A co?!"

Dívka se na mě podívá a dá si ruce v bok."To,že jsme upsali smlouvu."

Furt nechápu.Buď jsem tak zmatená,nebo nevím o čem to mluví.

"Smlouva?" nechápavě se zeptám a ona přikývne."Ano,to je to co máme obě na krku."

Rychle zpanikařím.Na krku mám černý obojek a na něm je zavěšený zámek.Zděšeně se snažím obojek sundat."Co to k čertu má bejt!Sundej to!" pobízím ji a všimnu si,že stejný má i u sebe na krku.

"To nejde.Jak smlouvu upíšeme,není cesty zpět.Jo a pokud se pokusíš ten obojek sundat,tak zemřeš."

řekne a já rychle přestanu.Po tom všem ji raději budu věřit.

"A o jakou smlouvu jde?" zeptám se a ona řekne."O smlouvu mezi strávníkem a kasegitem(=živitelem)."

To mě překvapí.O takové mlouvě jsem jaktěživ neslyšela."Kasegitem?" zopakuji a ona přikývne.

Já to nemám v hlavě v pořádku.Chytím se za vlasy a zeptám se."Ehm...Kdo vlastně jsi?"

Dívka se na mě podívá a postaví se. "Já? Já jsem Megumi Reina.Jsem upír A+ úrovně."

Zděsím se."Upír?" zopakuji a jsem v šoku.

Nevím,zda si dělá srandu ale její obličej naznačuje,že to myslí vážně.

Ale to přeci nejde!

To nemá logiku.

Něco jako vampíři a upíři není.Je to jenom výmysl lidské mysli,nic víc!

Tak jak to,že tu stojí přede mnou?

Fakt to nechápu.

To jsem opravdu upsala smlouvu s upírem?

Možná měla Risa pravdu v tom,když řekla,že svět je plný podivností.Jenomže je tohle samo o sobě sama podivnost osobně.A co je horší,do téhle podivnosti jsem se zapojila i já!

Mám pravdu.Dnes je to opravdu nejhorší den mého života.

Pokračování příště...