Po smrti (8.část a taky poslední)

Zmizela jsem zpět do toho podivného světa..

Otevřela jsem oči.Ležela jsem na nějakém molu a ve vodě se odrážely dva odrazy na pohled stejných dívek.

"Ach,Snow! Konečně jses probrala.Takhle mě vyděsit.Ani nevíš,jak moc jsem se o tebe bála." objímala mě Wind, ale já na ni moc nereagovala.Pořád se mi v hlavě zjevovala ta scéna.

"Wind, měla jsem sen.Byl o dvou sestrách,dvojčatech,co se pohádaly a jedna umřela pomocí vlaku.Neznáš to odněkud?" zeptala jsem se a Wind se na mě podívala.

"Kolik si toho pamatuješ?" zeptala se mě "Docela dost."odpověděla jsem. "Vážně?Tak se tě zeptám: Jsi doopravdy Snow?"ptala se Wind."Samozřejmě že jsem!" odpověděla jsem s plným sebevědomím. Wind,která se na mě zhluboka dívala,se zeptala:"Jsi si vážně jistá?" "Samozřejmě že..Huh?" zarazila jsem se. "Ty nejsi Snow." povídala Wind."Snow zemřela před mnoha lety." To mě zmátlo. Takže,kdo jsem. Doteď jsem si myslela, že jsem Snow, ale teď..?

"Já jsem Mary." odpověděla jsem nakonec. Najednou jsem si na vše vzpomínala.

"Když si umřela,Mary, jsem se rozhodla ,že tě neopustím.Dostala jsem se sem,abych tě znovu viděla a abych ti něco darovala. Toto všechno je pouho-pouhý sen,Mary, a já tě chci dostat zpět na svět.Nemyslím tady, ale na ten pravý.Chci ti dát svůj život." řekla pak po dlouhém mlčení a vypravování Jane.

"To, to nemůžeš!Tak cenou věc mi nemůžeš dát." řelka jsem. Jane ukázala vzhůru k nebi. "S tím nahoře jsem se už domluvila. On to chápe a až zapadne slunce ,vymění naše duše do těla té druhé.Protože jsme dvojčata,tak to nebude vadit. "Ale pak už se zase neuvidíme.Nesnesla bych být zase sama." odpověděla jsem a pak si všimla něčeho.

Slunce začalo pomalu zapadat a sním se celý svět začal mizet v mlze."Nemůžeme se rozdělit,ale ne hned poté, co jsme se zase sešli,Jane." zvolala jsem, když už z Jane nezbývalo nic než tvář. "Neboj.Vždycky tě budu chránit a milovat jako tvoje sestra.Jen se podívej. Svět je velký a ty ještě potkáš mnoho lidí.Najdeš si mnoho přátel,potkáš lásku a založíš rodinu,takže nikdy nebudeš sama.To vše znamená být naživu. Mary, tohle vše ti z celého srdce přeji.Je čas se rozloučit a nezapomeň! Vždycky tu budu pro tebe."

To byla její poslední slova.Pak vše zmizelo v mlze.Zakrátko však se mlha rozplynula a já ležela na nemocniční posteli. Vedle mě se ozýval hlas "Doktore? Stal se zázrak!Učiněný zázrak. Ona se probudila po těch měsících v kómatu."

Když jsem se podívala z krs okno, uviděla jsem modré nebe.Začala jsem slyšet svoje bušící srdce a ucítila čerstvý vzduch a příjemné sluneční světlo.

Ah,tak tohle znamená, být naživu. Jane,děkuji ti a odpočívej v pokoji.Sice teď jsme si daleko od sebe ale jednou,jednou až nastane čas, se zase shledáme. Děkuji ti za to,že jsi mi dala šanci znovu žít..