Spoutaná 1.část

Ahoj,takže tady to je:

Je tma...... Nevím kde sem a je mi zima. Mezi mraky pluje měsíc v úpln'ku a orařuje tak to místo kde sem.Jsem v lese,ale na nic si nepamatuju.Asi bych měla jít domů,ale kudy? Zkouším se zvednou..... Nepodaří se a já padám na zem. To jsem tak slabá? Nebo mně něco drží? Unavena klesnu k zemi a pomalu usínám.........

Je ráno a ještě pořád sem v lese. Tentokrát už můžu normálně vstát. Hm.... tady to poznávám. Stačí se otočit a jít domů. Cestou domů vzpomínám na to co se včera stalo,ale vzpomenu si maximálně jen na tu noc. Tak moment,máma má odpolední. To snad ne,zase mě seřve kde sem byla a proč nejsem ve škole. Dorazím domů,nikde nikdo. Prošmejdim celý dům ale nikde nikoho nenajdu. Zbývá už jen jedna místnost kde máma většinou nebývá. Obývák.Oh,je tam:(. A s flaškou vína.Jak jinak. Změří si mně svým pohledem a potom na mě začne řvát de sem byla. Nemůžu jí říct kde sem byla,to by mě zabila. Vymluvím se že sem byla u kamarádky. Potom se mně zeptá co tom na sobě. A já se na sebe poprvé podívám. Nemám černý triko a džínovou vestičku,ani rozdrbaný džíny a kecky.Místo toho mám na sobě šedý šaty který se směrem dolů porád ztmavujou a dole jsou úplně černý.Odběhnu do svýho pokoje,kde mám dvou metrový zrcadlo a zírám na sebe. Šaty jak sem zmínila, šedej kožich s kapucí která je CELÁ chlupatá. Boty mám černý kozačky,někam pod kolena. A vlasy,už nejsem blond a sem černovláska s bílímí pruhy a stranách a ve vlasech mám něco jako stříbrnou sponu.Zkouším si to oblečení sundat ale nejde to. Takhle do školy nemůžu. Máma mi vtrhne do pokoje a donese mi lísteček s omluvenkou. Já jenom popadnu tašku,omluvenku a tryskem běžím pryč. Přemýšlím jak se to mohlo stát. Dorazím do školy a jediné co si vysloužím jsou divné pohledy spolužáků a učitelů. Máme matiku,vejdu do třídy a všichni na mě zírají,včetně učitelky. Vezme si lístek,přečte,podepíše. Je jí to šumák.Zapluju do svý lavice,která je nejvíc vzadu a naštěstí sedím sama. ,, Mes'' zavolá mě učitelka. Potom následuje 1/2 hodinovej výklad.

Konečně jdu domů. Máma už tam není. Neva. Ale začnu vzpomínat co se stalo. Už vím! Šli sme s kamarády do lesa a hráli na schovku.Ale holka( Lena-nesnášíme se) mně shodila do takové mýtinky no a potom už jenom ta noc. Slyším přijíždět auto. Páni máme noé sousedy. No super.

Ráno du zase do školy a opakuje se to samé,až na jednu malou věc. přijdu pozdě do třídy a všimnu si že vedle mně,sedí nějaká dívka. Fascinuje mě na ní její vzhled. Modré šaty,které se dole ztmavují až dole jsou černé. Tmavě hnědé vlasy s modrými pruhy. Stříbrná spone ve vlasech a zpoza šatů jí vykukují hnědé kozačky. Chvíly na sebe zíráme,a já si k ní du sednout. O přestávce si povídáme. Jmenuje se Vala,no spíš Valka ale to jí přišlo divný,takže Vala. Je ze sebe stejně vyjuchaná jako já. Řekne že se jednoho rána probudila a tohle měla na sobě.Po odpoledním vyučování jdem domů a obě nás rozčilila poznámka,kterou sme dostaly za ''nevhodné'' oblékání.Jsme tak vzteklé. Najednou začne foukat vítr a pršet. Shodou okolností bydlíme hned vedle sebe. Rozloučíme se a každá jdeme po svých.

Tak co líbilo? Pište do komentů a zatím Ahoj

Komentáře