4.creepypasta Vailly

«Nejnovější články | znáš creepypastu?

Vytvořit blog | Nápověda

Vailly Evans byla 15 letá, zodpovědná, pilná a krásná dívka, která byla laskavá ke každému člověku.
Měl před sebou celý život plný snů, kterých chtěla dosáhnout. Byla velmi krásná, měla dlouhé vlnité tmavé vlasy, které jí splývaly po celých zádech; Její pokožka byla čistá jako bílý porcelán...
Ale nejvíce zarážející věc,kterou vlastnila byly její oči. Měla heterochromiu, a její oči měli každé jinou barvu. Její pravé oko bylo hluboké a tmavě hnědé, téměř černé, a levé bylo jako jasné světlo modré barvy, a když jí slunce zářilo do obličeje, vypadalo to jako diamant. Každý, kdo se s ní setkal poprvé, byl šokován jejíma krásnýma, působivýma očima.

Jako každý den, Vailly vstala,a chtěla začít nový den. Oblékla si školní uniformu; jedla toast s velkou sklenici mléka, a šla do školy. Její přátelé už byli u dveří a čekal na ni. Přiblížila se k nim a vesele je pozdravila.Nejnudnější předměty byly na začátku dne, ale i přes to jim věnovala veškerou pozornost. Pomáhá svým spolužákům a přátelům, když měli nějaké potíže, povzbuzovala je, když se cítila naštvaná.Byla výborná kamarádka,o tom nebyl pochyb…
Začala přestávka a ona šla za svými přáteli.
Vailly trávila několik dní zaměřená na nového chlapce, který přišel na střední školu před 1 nebo 2 týdny;
Jako vždycky seděl na lavičce. Myslela si, že je možná trochu plachý a že je to pro něj těžké, aby si nové přátele, a tak se rozhodla dostat se blíže k němu a setkat se s ním.
,,Hned jsem zpátky, budu mluvit s tím klukem" řekla svým přátelům.
,, S ním? Je to novej a je to trochu ... divnej. Já bych s ním radši nemluvil ..." řekli její přátelé.
,, No tak, neblázněte! Jsem si jistá, že je to skvělý člověk!"
Vailly šla dál od svých přátel a blíže k lavičce, kde ten kluk seděl,zadívaný na zem.
,, Ahoj!" Řekla Vailly svým sladkým hlasem.
Chlapec překvapeně zvedl hlavu a podíval se na ni, a po dobu několika sekund byl stále tichý a plachý,neschopen odpovědět…
,, A ... Ahoj"
,, Promiň, že jsem tak hrrr... Zahlédla jsem tě a zjistila jsem že si tu nový. Chtěla bych se ti představit... Jmenuju se Vailly! Jak se jmenuješ ty?"
,, J-Jmenuji se Da ... David ..."
,, Těší mě, Davide!"
Nabídla mu ruku, aby si s ním mohla potřást, na znamení přátelství. Pomalu a jemně jí stiskl.
,, J…Já ... tebe taky ... Vailly ..."
,, Musí to být těžké přejít na jinou střední ale jsem si jistá, že si tu brzy zvykneš a budeš mít spoustu nových přátel!"
,, A ... Ano."
Zazvonil zvonek a studenti se museli odebrat do svých tříd.
,, No, přestávka je u konce. Bylo mi potěšením se s tebou setkat, Davide! Budem se setkávat častěji ok?Jestli budeš něco potřebovat neváhej a zeptej se mě! Jsem si jistá, že budeme dobří přátelé!
Rozloučila se s ním.Celou dobu co odcházela se David díval jenom na ní…
Od té doby si chodila Vailly každou přestávku popovídat s Davidem. On nebyl moc upovídaný, téměř vždy mluvila jenom Vailly a David jen zíral na její obličej a topil se v jejích očích. Ona byla jeho jediný přítel. Nezdálo se,že by se kamarádil s někým jiným…
Po náročném dni šla Vailly hned spát protože byla unavená po náročném dni a spala jako špalek. Spala velmi hluboce ale v noci se probudila se znepokojujícím pocitem, jako kdyby se na ni někdo díval. Podívala se na hodiny a byly tři hodiny ráno. Vstala a šla otevřít okno aby se z balkonu podívala ven.Prohlížela si celou zahradu, ale neviděl nic zvláštního.
,, To se mi jen zdálo..." pomyslela si.
Zatáhla záclony a šla zpátky do postele.
Druhý den při přestávce šla Vailly opět pozdravit Davida, jako vždycky; ale on tam nebyl. Zdálo se že celý den chybí.
,, Co se s ním stalo?" Divila se Vailly.
Když šla domů,obdržela telefonát od Davida.
,, Vailly ... Je mi líto, já jsem ... Nechtěl jsem jít dneska ... No, prostě se necítím moc dobře ..." Jeho hlas zněl unaveně.
,, Co se stalo?" Popadl ji strach.
,, Nic,má se to tak, že je mi trochu ... špatně ... Mohla by jsi za mnou přijít? ... Opravdu by jsi mi udělala radost ..."
,, Samozřejmě, že můžu! Pokud chceš, abych přišla…"
,, Mohla by jsi přijít dnes večer?"
,, Hm ... Neměla bych chodit ven když je tma ... Ale dělám to pro kamaráda.Tak jo!"
,, Hmmm ... Fajn ..."
V 9 hod. si oblékla své proužkovaný šedý svetr: jeden z jejích oblíbených. Měla na sobě modrou sukni, bílé boty (podobně jako conversky) a dlouhé bílé ponožky. Vzala si tašku plnou jídla, které udělala,říkala si,že ho tím potěší. Pak šla k Davidovi domů.
Musela jet autobusem, protože jeho dům byl trochu dál od místa, kde žila. Konečně dorazila k němu a zaklepala na dveře, čekala až do okamžiku kdy otevřel. Vypadal unaveně a bledě, měl obrovské kruhy pod očima.
,, Och Chudáčku, vypadáš, jako bys vůbec nespal!"
,, Ne,já jsem spal. Ale jsem velmi nemocný ... " usmál se slabě, a pozval ji dovnitř
,, Nejsou tu tvoji rodiče?" Zeptala se, když se rozhlédla kolem.
,, Nejsou. Ještě pracujou ..."
Oba seděli v kuchyni a Vailly mu nabídla jídlo co přinesla. David jí poděkoval, ale neměl hlad. Začali mluvit a, jako vždy, Vailly byl nejvíce upovídaná. A všimla si,že David se jí neustále dívá do očí. Někdy ji napadalo, jestli opravdu poslouchá co říká, nebo jestli se na ní jen dívá…
Vailly se podívala na hodinky a viděla, že je už jedenáct hodin.Takže velmi pozdě. Omluvila se mu že je už hodně pozdě.
,, Oh můj bože! Podívejte se na čas! Je tak pozdě, moji rodiče mě zabijou! Musím odejít!"
Rychle vstala ale najednou ji David chytl za ruku.
,, Ne ... nechci, abys ..."
,, A-Ale Davide ... Nemůžu tu zůstat. Je už tak pozdě ... Je mi líto ... musím ..."
,, Řekl jsem že zůstaneš tady!" Zakřičel tak agresivně až Vailly vyděsil.
,, Ok ... ok ..." Řekla třesoucím se hlasem a opět se pomalu posadila na své místo.
,, Jdu udělat kávu." Vstal a šel ji připravit.
Vailly byla vyděšená. Chtěla odejít, ale bála se,že na ni bude David zase křičet... Začaly se jí třást nohy. Nevěděla, co má dělat.Rozhlížela se po pokoji a hledala způsob jak utéct.Najednou přišel David a nesl dva šálky kávy.
,, Napij se. Udělal jsem ji pro tebe. Je vynikající." Řekl jí zdvořile.
Přikývla, a s chvějícíma rukama si vzala kávu a začala pít.V duchu se modlila aby jí někdy zachránil. Chtěla být doma s rodičema,v bezpečí a daleko od něj.
,, Co se děje? Už nechceš mluvit?" díval se jí do očí.
,, Já ... já nevím o čem mluvit ..." Vailly se cítila víc a víc nepříjemně.
,, No ... víš, já obvykle moc nemluvím, ale chci ti něco říct."
Zůstala zticha a díval se na ní, zatímco ona se stále třásla strachem.
,, Od toho dne... Od toho dne co ses se mnou začala bavit ... a viděl jsem tvou tvář ... tvůj úsměv ... ty oči ... tvoje levé oko... světle modré. Je mé oblíbené... Nemůžu na to přestat myslet... Vždycky chci,aby si co nejdéle mluvila... Čím déle si mluvila, tím víc jsem se na tebe chtěl dívat... A když si tu nebyla, trpěl jsem, protože jsem nemohl hledět na tvůj andělský obličej... Dokonce jsem šel k tobě domů, vyšplhal po tvém balkoně a díval jsem se na tebe, když jsi spala. Několik hodin ... Ale pak si se probudila a zatáhla si tu zatracenou záclonu... A už jsem se na tebe nemohl dívat... A potřeboval jsem tě znova vidět…"
Vailly neměla slov, byla velmi vyděšená, prosila ho aby jí pustil. Najednou začala usínat, pak jí začala padat hlava na prsa, usnula díky práškům, co jí dal David do kafe.
Uplynula nějaká doba a ona znovu otevřela oči, viděla všechno rozmazaně, a cítila tlak nějakých lan kterými byla uvázána k židli a roubík díky kterému nemohla mluvit. Za chvilku už viděla a první věc, kterou uviděla byl David sedící na posteli před ní. Byli v místnosti, která vypadala jako ložnice.Ale věc která jí nejvíc znepokojovala byl nůž co držel v ruce.
,, Jak jsem říkal předtím než si usnula ... Zamiloval jsme se do tvé tváře ... Chci se na ní dívat navždy... TY se mnou zůstaneš navždy ... Je to tak?"
Přišel k ní blíž a pohladil Vailly po tváři po které jí tekly slzy…
,, Ale no tak, nebreč. Ty by si měla být šťastná... Tak jako jsi vždycky... Tobě se nelíbí představa být se mnou navždy? Myslel jsem, že jsme přátelé... ,, Jsou tu vždycky když je potřebuješ"... A ty jsi ten koho potřebuji ... Vailly, chci se na tebe dívat navěky... Na tvůj úsměv... Na tvoje krásné světle modré oči..."
Vailly se začala v záchvatu zoufalství pokoušet o osvobození z lan. Začala zoufale plakat.
,, Koukám,že se ti tahle představa moc nezamlouvá... No a pak... Jestli něco nemám mít navždy... Budu to muset odstranit."
Řekl a na tváři se mu objevil příšerně morbidní psycho úsměv.
Začal Vailly bodat do jejího krásného levého oka... Vailly byla zkroucená bolestí mezi jejím vlastním sténání se pokoušela křičet přes roubík.Marně.Krev z levého oka ji tekla dolů přes její porcelánovou tvář a ona se přestala bránit.A přestalo jí tlouct srdce…
David hodil oko na zem a rozšlápl ho.Vzal Vailly krajkový roubík z úst, rozvázal její tělo a nechal ho opřené o stěnu ložnice.
,, Jdu spát Vailly, dobrou noc. Miluji tě."
Políbil jí na její mrtvý obličej, zhasl světlo ven a šel spát, bez lítosti a bez výčitku svědomí nad tím co Vailly udělal.

David se probudil v půl třetí v noci. Myslel si, že zaslechl šepot. Rozhlédl se po temné místnosti a myslel si, že to byla jen jeho představivost, a pokusil se znovu usnout. Ale opět zaslechl šepot, rozhlédl se znovu a pak uviděl jakési malé modré světlo ve tmě, přesně tam, kde nechal Vailly mrtvou.
Zahleděl se na světloa se strachem zjistil, že před ním stojí krásná mladá dívka... Černá prázdná díra místo oka do které se dalou jakoby šáhnout... Uvnitř svítilo stejné modré světlo jako mělo oko Vailly. Ale kapala z něho krev.Usmála se pomalým groteskním způsobem. Úsměv se zvětšoval a zvětšoval a když byl široký od ucha k uchu,David spatřil ostré špičáky. On jen zděšeně zíral na její šílený úsměv... Vailly se k Davidovi naklonila a strašidelným hlasem mu pošeptala:

,, Vidím tě".