HryProDivky.cz
Povídka
Byla jsem v šoku. Věděla jsem, že se gynekoložka nemýlí. Že má pravdu. 1.věc co mě napadla byla ta, jak to vysvětlím Michalovi a rodičům. Zabijou mě. Co když mě Michal nebude už chtít a ocitnu se v úplné nouzi?
"Víte, kdo je otcem dítěte?" Zeptala se mě
Podívala jsem se na ní se slzami v očích a přikývla jsem. Další věc, co mě napadla byla, jak se to sakra mohlo stát? Dávali jsme si přece pozor. Ne, to je zlej sen. Několikrát jsem se štípla do ruky. Ne, tohle není zlej sen. Je to realita. Co budu dělat.
"Je také možno, abyste šla na potrat, ovšem v dospělosti by už třeba nebyla možnost otěhotnění, musíte se rozhodnout" Pokračovala a já už byla úplně zmatená.
"Co byste mi doporučila vy?" Zeptala jsem se
"V tomhle se musíte rozhodnout sama, slečno." Řekla mi přesně to, co jsem nechtěla vůbec slyšet. Rozhodni se sama. Jak? Když půjdu na potrat, rodiče mi musí dát podpis a připravím to nebohé miminko o život a pak už se mi třeba nepodaří otěhotnět. A když si ho nechám, riskuju to, že mě rodiče nebudou chtít doma a třeba budu svobodná matka. A taky si třeba zničím život. Ale je to opravdu jen a jen na mě.
"A v kolikátém jsem měsíci?" Zeptal jsem se
"2. teprve, víte, jak to oznámíte rodičům? Kdyby ne, klidně mi zavolejte a já jim to vysvětlím, dobře?" nabídla mi sympatickou nabídku, o které jsem si myslela, že ji možná využiju.
"Tak děkuji a na shledanou" Rozloučila jsem se a smutně jsem šla domů. Dnes to rodičům neřeknu a třeba ani za měsíc. Třeba to řeknu Michalovi a přestěhuju se k němu. Jeho rodiče jsou moc fajn. Snad by mě přijali. Šla jsem domů, bylo teprve 16 a věděla jsem, co musím udělat. Vzala jsem si do ruky telefon a naťukala jsem Michalovo číslo.
"Ahoj lásko, copak potřebuješ?" Ozval se vždy přívětivý Michalův hlas
"Ahoj, mohl bys za mnou za hodinu dojít do parku?" Zahuhlala jsem
"Jo jasně, ale není ti něco zlatko? Nějak divně mluvíš" Starostlivě se zeptal
"Ne není, budeš tam?" Zeptala jsem se
"Jo, tak pa" Řekl a zavěsil
Za hodinu jsem byla na místě a Michal už tam byl. Pozdravil mě a dal mi pusu. Sedli jsme si na lavičku a já začla
"Miláčku, já ti něco musím říct" Začala jsem rychle. Michal kývnul a udělal gesto, kterým mi oznámil ať začnu
"Je to komplikované a já vůbec nevím, jak to říct. Nejspíš jsme si nedali dostatečný pozor a zkrátka....Jsem těhotná!
Pokračování příště :)
