Zábava :-) :-D

Opět nová povídka :)

Ahooooj, už zas píšu
Ahoj, jmenuju se Johana. Je mi 15 let. Mám zrzavé vlasy a modré oči. Jsem taková knihomolka. Jedna zvláštní, i když, není to tak zvláštní, spíš....nevím, jak to popsat. Zkrátka, chodím si k jednomu klukovi-Lukášovi, půjčovat knihy. Lukášovi je 16, a pořád chodí do mojí školy. Měl odklad. Spousta holek mě kvůli tomu, že k Lukymu dost často chodím, pomlouvá. Myslí si, že tam spolu to.......no zkrátka mě pomlouvaj. Hlavně Elena. Je moc hezká, s bohaté rodiny a je jí 16 let. Má tmavě hnědé dlouhé vlasy a zelené oči. Myslím, že to je bývalá Lukyho holka, ale jistá si nejsem. Několikrát jsem se Lukáše ptala, ale nikdy mi pořádně neodpověděl. Ale chodit s Lukym? To ne. Chci říct....Je hezký, a ke mně hodný, ale.....prostě nevím. Občas si jen tak říkám, jaké by to bylo s ním chodit, nevím, třeba fajn. Ale teď vám řeknu můj příběh
Jako skoro každý den, i dnes jsem šla k Lukymu. Zazvonila jsem u jeho dveří a počkala, až se ozve hlas se zvonku: „Ano?“ ozval se příjemný hlas, který dobře znám
„Ahoj Luky, to jsem já“ Odpověděla jsem a ozval se bzučící zvuk, který mi oznamoval, že můžu otevřít dveře. Vyšla jsem schody a už jsem uviděla otevřené dveře a v nich stál Luky. Usmíval se na mě. „Ahoj Johi, je fajn, žes přišla.“ Pozdravil mě a já si znova a znova uvědomila, jak skvělého kámoše mám: „Ahoj, doufám, že tě neruším, je přece pátek, tak snad nemáš nic v plánu.“ Řekla jsem už radši omluvně
„Ale prosímtě, já mám skoro všechny víkendy volné, vždyť víš, pojď dál“ Vyzval mě s úsměvem
Vešla jsem do bytu, ne příliš elegantně jsem si vyzula boty a vešla jsem do kuchyně za Lukášem. „Co si dáš? Kafe, čaj, nebo colu?“ Volal na mě Lukáš.
„Dám si kafe, díky“ Poděkovala jsem a usmála se na něho. Teď jsem si teprve uvědomila, že u něj nikdo kromě nás není. Udivilo mě to. „Kde jsou vaši?“
„Ale, šli na nějakou akci“ Řekl a nespoutěl oči s konvice, kam postavil vařit vodu. Rozhlídla jsem se po kuchyni. U Lukyho se mi líbí a taky mu závidím, že má spokojenou rodinu. Mí rodiče jsou rozvedení, jsem jedináček a bydlím s mamkou. Mamka má přítel, který má 12 letou dceru Lindu. Nemám jí ráda a ona nemá ráda mě. Je rozmazlená, protože její táta je významný podnikatel.
Luky už udělal moje kafe a šli jsme si sednout do pokoje. Povídali jsme si a pak už jsem šla domů (samozřejmě, že s knihou, konkrétně: Let it snow od Johna Greena).
Doma mě překvapilo několik věcí: Jako 1. to, že u dveří jsou pánské a dětské boty. To znamená jediné. Přišel Matěj (Mamčin přítel) i s Lindou. Povzdechla jsem si a zavřela jsem dveře.
„Ahoj“ Řekla jsem, když jsem vešla do pokoje. Seděl tam Matěj i mamka, ale Lindu jsem neviděla. Mamka i Matěj mě pozdravili a já šla do pokoje. Docela mě šoklo, když jsem tam uviděla „milou“ Lindu, jak se mi hrabe ve skříni s oblečením, zkouší si ho a používá moje šminky. To mě fakt vytočilo, a ještě víc mě naštvalo zjištění, že má na sobě mikinu, kterou jsem dostala od mamky a která byla fakt drahá. Obočí mi vyletělo nejmíň do půlky čela: „Lindo! Co tu děláš?!“ Vykřikla jsem
„Co je, ježiš, to tu máš nějaký poklady, nebo co?“ Řekla otráveným tónem
„Ne, ale nemáš tu co dělat!!! Okamžitě si sundej tu mikinu a sukni, a smyj si ty šminky, vypadni do koupelny!“ Křičela jsem na ni.
„Bože, ty jsi histerka! Náhodou máš bezva šminky. Vezmu si tady ten lak na nehty a tuhle řasenku, jo?“ Řekla s klidem
„Děláš si srandu?! Nevemeš si nic s toho! A vypadni!“ Odsekla jsem jí.
„OMG! Jseš trapná! A vůbec, řeknu tátovi a koupí mi všechno nový!“
„Výborně, tak vypadni a můžeš mu to klidně říct!“ Křičela jsem po ní. A Linda už odešla, konečně...

Podotkla bych, že nedělám reklamu na Sněží, sněží a taky, že nikdo s těchto postav není skutečný :)

0

Knížky

Autor: Lisa.Cimorelli   |   Publikováno: 20.11.2015   |   Zobrazeno: 601x