HryProDivky.cz
pokračování ledové princezny
Hola
tady máte pokračování jedné z předchozích knih
Všechny práva vyhrazena
Přistála jsem v nějaké ledové pustině a ani nevím kde a ani nevím, kdo jsem, jediné co vím , že jsem pořád sama sebou. Což mě trochu utěšuje. Ale po chvilce se to začíná měnit
Jsem ve velkém pokoji, kde je všechno z ledu. Postel je teplá, ale po chvilce zase chladná. I podlaha je celá z ledu, ale moje nohy po ní vůbec nekloužou. U postele je velký stolek s oblečením. A už se v tom někdo přehraboval, protože je celé pomačkané. A pak si všimnu, že mám na sobě tyrkysové šaty s motivem květin a rozpuštěné vlasy s ledově zbarvenou čelenkou. Ale největší překvapení je, že mi vůbec netlouklo srdce, ale pořád žiji anebo jsem ve světě mrtvých. Při tom pomyšlení se mi začaly drkotat zuby. A je mi strašná zima. Z mého transu mě vyvedlo velké i hlasité ťukání na velké ledové dveře velmi hezky zdobené a nevím proč, ale řekla jsem: „ Dále.“
Dveře se pomaličku otvíraly a vešla do nich tak o pět let starší dáma se stejnými šaty, ale měla vlasy v působivém culíku a byly trošku zledovatělé. Když si mě všimla, začala kráčet pomalu ke mně a já se dostala zase do transu, při kterém mi drkotají zuby a třesu se strachem. Už byla u mě a veselým hlasem mi říká: „Dobré ráno, dceruško. Jak ses vyspala?“
„ Cooooooo? Já tady nebydlím a ani nevím kdo jsem, kdo jste vy a ani si na nic nepamatuji a k tomu jsem nespala, netlouklo mi srdce , řekněte, že je to sen anebo jsem ve světě mrtvých už odpovězte!“ jsem řekla.
Ona si jen odfrkla a řekla: „ Přijď dolů na snídani a tam se všechno dozvíš.“
A rychle odešla z mého pokoje. Já tam stála a nemohla jsem jejímu přístupu uvěřit. Protože jsem chtěla co nejdřív na mé otázky slyšet odpovědi seběhla jsem tryskovou rychlostí dolů v domnění, že běžím správně do jídelny. Naštěstí tam ta jídelna byla a ta žena tam seděla sama u stolu pro dvacet lidí.
Za chvíli mě uviděla a ukázala ať se posadím.
A pak jsem uviděla všechny ty lahůdky na tom stole bylo tam cukroví, toasty, zelenina, ovoce, cukrovinky a různá smažená jídla.
Chtěla jsem sáhnout po jednom toastu, když mi řekla: „ Já myslela, že chceš slyšet něco o tvé minulosti, ale když chceš místo toho jíst, tak klidně.“
A já hned odpověděla: „Promiňte, asi si vyberu něco o mně můj hlad vydrží.“
„Dobře, tak začneme. Jsi ledová princezna moje dcera a společně vládneme ledovému království. Je ti třináct let a když ses narodila, tvůj táta zemřel ve válce ledové království proti sněžnému. A ty jsi byla památka po něm. On tě pojmenoval Illiea, takovým jménem, které nemá žádný význam. Prostě se mu to jméno líbilo. Začala si růst a když ti bylo pět let uneslo tě sněžné království do své moci jako daň, kterou jsem přestala platit, ale nevěděla jsem, že tě klidně unesou. Mé jediné dítě a po osmi letech jsem si tě odtáhla včera sem zpátky. A dnes ses probudila. Za týden se připrav na ples, protože to je ples pro tebe a staneš se něčím velkolepým a tím plesem už budou spory se sněžným královstvím vyřešeny. A ještě jedna věc zítra jdeš do školy, protože ti chybí týden tvého vzdělání a po plese bude po všem.“
Zabralo to hodně dlouho než jsem si to všechno vzpomněla. Ale pak mě to nezajímalo a začala jsem jíst. Snědla jsem asi polovinu jídel na stolu a šla jsem si lehnout. A pak už jsem věděla jenom budoucnost a žádnou minulost, nějak mi to v té hlavě nezůstalo, ale to mě teď nezajímalo. Šla jsem do svého pokoje a ulehla na postel. Ta se proměnila v trochu chladnější a já spokojeně usnula.
TAk to je všechno. Doufám, že už jste vše pochopili a díky za vaše komentáře.
Ádios
Luckalulu
