veverka Marťa

Pravda bolí 5.

     Probouzím se a babička nikde. Už vedle mě neležela! Běžím se podívat do domku. ,,Tady jsem!" volá na mě babička z kuchyně. ,,Proč si spala na zemi? A já vedle tebe? Co se stalo?" ptala se babička a o ničem nevěděla. ,,Měla si záchvat. Napadla si mě a pak na měsíčním svitu si se zhroutila a..............." nechala jsem toho, protože babička vypadá příšerně. Dívá se na mě jako na ducha. ,,Jsi v pořádku?" neodpovídá. Babička někam běží. Běžím za ní. ,,Haló? Co se děje? Babí. Zastav!" pozdě. Zamyká se v pokoji a brečí. ,,Jjj, já tě měěěěla zabít....." vypadne z ní. ,,Ale proč a kdo ti to řekl?" ptám se. ,,On to řekl. On je ďábel. On je můj syn...." nevím, o kom to mluví, ale raději mlčím. ,,On je............ Tvůj otec....... Já to nechtěla udělat. On mi vyhrožuje a.............." chce se mi taky brečet. Vždyť je po smrti! Jak to? Babička otevře dveře a já jí padnu do náruče. ,,Babičko. Jak to?!"

Ahojky. Nevím, co k tomu dodat. Je mi najednou smutno. :/ No nic. :/ Tak čau. :) (: 

+5

Příběhy a povídky

Autor: veverka Marťa   |   Publikováno: 09.02.2016   |   Zobrazeno: 529x