HryProDivky.cz
Všechno spěje ke konci (1/4) - HP fanfiction
Zmijozelští v čele s Pansy Parkinsonovou žádají okamžité vydání Pottera. Za něj se staví nejen Nebelvír, ale také Mrzimor, Havraspár a pár odvážlivců ze Zmijozelu jako třeba já a Lyra. McGonagallová žádá Filce aby Zmijozelské odvedl do sklepení, a oni ač neradi musí jít.
Pak začíná "bojová porada" . Učitelé zabezpečují hrad a studenti se mají schovat do bezpečí, já ale hodlám bojovat. ,, Slečno Nightmarová, já myslím že není bezpečné aby jste.." začíná profesor Kratiknot,, Nyní není bezpečné nic." odsekávám, zvedám hůlku k nebi a pronáším : ,, Protego maxima, Fianto Duri." pozoruji jak se nad mou hlavou šíří bariéra jež by měla pomoci alespoň částečně ochránit území Bradavic. Několik učitelů a členů Fénixova řádu zpevňují bariéru. Soustředím se na to, aby byla zeť co nejsilnější, i když jí dokáží prolomit, získá nám čas.
Zahlédnu Seamuse Finnigena jak míří k mostu. Profesorka má asi v úmyslu odříznout jim cestu, jenže nechápe že tak ničí i jedinou cestu ven. Slyším znepokojené špitání, pak uslyším křik. podívám se směrem odkud přichází. Voldemortova armáda už nechtěla čekat. Ženou se k bariéře a několik jich na ni nabíhá, umírají...
Zbytek se však zastavuje, čeká. Na světelnou stěnu v tu chvíli dopadá tisíce kleteb které ji pomalu ničí. Kousky slétají na zem jako podzimní listí. Teď už jim nic nebrání. vstupují na krytý most, v tu chvíli na něm zazáří maličké světýlko a jednotlivé dřevěné podpěry se kácí k zemi. Povedlo se jim to! Seamus ho zničil!
Lapkové, obři a několik set smrtijedů padá do temné propasti. To je však jen zlomek temné armády jež se blíží, kamenný most u hlavní brány se zničit nedal, a tak jim poskytuje přímý vchod. Smrtijedi se vrhají na studenty a učitele. Kletby se míhají a já jim stačím jen tak tak uhýbat. ,, Mdloby na tebe!" křiknu a zasáhnu jednoho z nich přímo do železné masky. ,, Rictusempra!" jsou to slabá kouzla, ale nechci zabíjet! Řítí se ke mně dvě postavy v maskách, zkouším na ně několik kouzel, ale oni se jim vyhýbají. Když jsou tak blízko že by stačil jediný pohyb hůlkou a byla bych mrtvá, sundávají si masky. Jsou to mí rodiče. ,, Jak jsi mohla! Impedimenta!" křikne otec a já ztuhnu na místě, bez jakékoli možnosti se bránit. ,, Zradila jsi rodinu, pána zla, všechno! Jsi opovrženíhodná odpadlice!" odplivne si. Snažím se nevnímat jejich slova, a snažím se nepřipouštět si jak moc bolí. ,, Měla bys zemřít jako tvůj ubohý bratr!" utrhne se matka a namíří na mě hůlku.
V tu chvíli je oba srazí k zemi kletba. ,, Twailo!" křikne Tina a rozběhne se ke mně, pomocí zaříkadla mě zbaví neviditelných provazů. ,, Musíme do bezpečí!" táhne mě za ruku, já ale chci zůstat. ,, Ne! Musím bojovat!" ohlédne se, vidí naléhavost s jakou to říkám, ví že musím zůstat. přikyvuje. ,, Pak zůstanu taky." Nesnažím se jí odradit, vím že by to nemělo cenu. Sesíláme kouzla, snažím se vyhýbat smrtícím kletbám smrtijedů a zároveň jim bránit v průchodu do školy. ,, Zemřeš děvenko!" zašeptá šílená Bellatrix Lestrangová a pozvedá hůlku, já však vysílám kouzlo dřív, zasahuji ji do nohy,, Za tohle budeš umírat pomalu!" zaskučí bolestí a vrhá na mě zelené jiskry, schovávám se za sloup , ten však dostává plný zásah a bortí se, kameny mi zavalují nohu. Přichází ke mě, kope mi do rukou. ,, Crucio!" vykřikne a mě tělem projede bolest, je to hrozné, cítím jak se každý sval v těle napíná, kosti křupou a z nosu mi teče krev. To jí však nestačí, s úsměvem se dívá jak se bolestně svíjím na zemi plné prachu. Zavírám oči, nechci aby poslední co kdy uvidím byla její šílená a krvelačná tvář.
Bojím se že už to dlouho nevydržím. Vybavuji si všechno co jsem za šestnáct let svého života zažila... Svou první návštěvu školy, seznámení s Lyrou, dopisy od Draca, všechny prázdniny, dobu kdy byli ještě rodiče rodiči, a mého bratra, mého malého bratříčka.. Z očí mi vytrysknou slzy. Přes všechnu bolest světa jsou nejbolestivější právě vzpomínky.
,, Myslím že to už by stačilo... Avada .." utichne, pomalu otvírám oči, vidím jak její tělo padá k zemi. Za mí stojí postava v černé kápi. Shýbá se ke mně a pomáhá mi dostat se z uvěznění kamenů. Stavím se na nohy, všechno mě bolí, ale touha bojovat neuhasíná, musím to zvládnout pro bratra, pro všechny jež umřely!
Pouštím se postavy , vytahuji z kapsy hůlku a mířím na ni, ať je to kdokoli, chce mě předvést před pána zla jako zrádkyni a dostat odměnu. To nedovolím, svou kůži jen tak zadarmo nedám. vysílám několik kouzel, ale postava se umně brání. Pak z pod pláště zahlédnu Dracův přívěšek. ,, Draco?" opatrně se přiblížím, musím brát v úvahu i možnost že je mrtvý nebo zraněný a ten co mu to udělal si vzal jeho přívěšek. Postava si sundává masku , čeká mě neskutečný šok. ,, Pansy?" přikývne.
