Tajemství - HP fanfiction

Poslední dobou mě trápí myšlenky na budoucnost. Mé sny a vize, jsem z nich zdrcená. Draco se mě neustále ptá co se se mnou děje, ale já mu nic nesmím říct.

Chodím hradem jako duch, skoro nejím ani nespím, začínají si o mě dělat starosti. Ptají se, strachují se, ale neví že by měli mít strach spíš o sebe. Kdo ví co přinese budoucnost? Kdo ví jak jí zabránit? Netuším co dělat, jediné co mě drží nad vodou jsou Lyra a Draco.

Sedím v učebně astronomie, a čekám na hodinu, jsem tu první, učebna je prázdná a já hledím na krásnou noční oblohu. Tisíce blikajících hvězd mi připomínají jak je můj osud nicotný, jak pomíjivý.

Ztichlou učebnou ke mě přichází Lyra ,, Vím že se něco děje." sedá si ke mě a starostlivě na mě hledí. Už několikrát jsem přemýšlela že jí o daru řeknu, ale pro její bezpečí... ,, Ne, to nic." mávám nad tím rukou a předstírám lhostejnost. ,, Draco, provedl něco?" šeptá kroutím hlavou. ,, Víš já.." přerušuje mě hluk příchozích studentů ,, Řeknu ti to potom." dodávám a připravuji si několik málo věcí na hodinu.

Profesorka Sinistravykládá cosi o souhvězdích severního polárního kruhu, je to naprosto nezajímavé, ale přesto se snažím alespoň si poznamenat pár důležitých věcí. Hodina je na můj vkus až příliš dlouhá, když se střídáme u velkého dalekohledu, jen ho míjím a zařazuji se k Lyře na odchod do kolejí.

,, Co jsi mi to chtěla říct?" ptá se na jedné ze ztichlých chodeb, chladného hradu. ,, Já, mám dar, zvláštní dar, jasnovidectví." vyhrknu. ,, To je skvělý!" vypískna a radostně poskočí. ,, To není." popisuji jí své noční můry, vize a strach. Třeští oči, nevěřícně na mě zírá ,, Takže, ta myslíš že to všechno je, bude pravda?" koktá. Přikyvuji. Jsem ráda že to můžu někomu říct, někomu kdo není zmatená profesorka s tlustými brýlemi.

******

Ubíhají dny a týdny, sny se nezlepšují, ani nezhoršují, ale díky Lyřině podpoře jsem na tom líp. Chodím do jídelny, někdy v klidu spím a dokonce jsem se začala i smát.

Hrad je uvytržení, chystá se poslední turnajový úkol, ten rozhodne pořadí všeho.

Scházíme se na tribunách uprostřed zakázaného lesa. Z červeného stanu vychází šampióni a za burácení publika vchází do bludiště. Napjatě čekáme na vítěze, hodinu, dvě, pak se objeví první červená jiskra, někdo se vzdal.

Z bludiště vychází vyčerpaná Fleur s šrámy na obličeji a pažích, po několika minutách vystřelí k ocelovému nebi další, tentokrát vychází ven polomrtvý Krum. Zbývají jen Harry a Cedric. Všichni napjatě čekáme, trvá to už moc dlouho, publikum nesouhlasně a zároveň ustrašeně šumí.

Čekám společně s Lyrou , Dracem , jeho kumpány , několika studenty z mrzimoru a celou Nebelvírskou kolejí na vítěze. Ostatní už to vzdali, buď je to omrzelo, nebo se nudily, profesoři se zdají být neklidní.

Trvá ještě pár hodin než se vítěz přemístí do stanu v němž nyní čekáme. Ze svého místa nevidím kdo to je, ale slyším žalostné výkřiky. ,, Je mrtvý!" zaúpí někdo . Bože! Někdo zemřel, rozhlížím se po davu, několik Mrzimorských děvčat se utápí v slzách. Cedric!

Komentáře