Twailightina knihovnička

Spisovatelka - Horory

Nikdy jsem nevěřila na nadpřirozeno, bylo to pro mě něco, jako Země Nezěmě, nebo elfové, jenže jsem netušila jak moc se mýlím.

Nedávno jsem se přestěhovala, do krásné chaloupky u lesa. Je tu ticho, klid, a žádní sousedé. Mohu tu v klidu pracovat na psaní své nové knihy.

Nadechuji se studeného nočního vzduchu, chopím se tužky a přemýšlím nad další kapitolou svého napínavého románu. Z pevného přemýšlení mě vytrhuje dětský smích.

Vyhlížím z okna, v noční tmě se zdá být vše klidné a normální, všechno to však kazí dětský smích. Je tak nepřirozený, všechen klid je pokažen.

,, Běžte domů!" křiknu do tmy, ale smích neustává. Vycházím ven, rozhlížím se ztemělou zahradou pátrám po malých uličnících prohánějících se mezí mými růžemi. Nikoho však nevidím. Přesto je smích intenzivnější než dříve.

Pociťuji chlad, vracím se do domu, zamykám dveře a zavírám okna. Vzdávám se výhledu na večer plný práce a pouštím televizi. Pomalu u ní usímám...


Druhý den se vypravuji do nedalekého města. Zacházím do jedné z restaurací a sedám si k prázdnému stolu. ,, Promiňte, jednu vodu." unaveně prosím servírku. ,, Vypadáte nevyspale." poznamenává ,, Ano, to víte, právě jsem se přestěhovala, a nějáké děti se rozhodly že mě nenechají v klidu." chabě se usmívám. ,, A,a ....kam že jste se to přestěhovala?" koktá servírka ,, Dubový háj, je to malá chaloupka." odpovídám nechápavě ,, Proč?" servírka si zakrývá rukou ústa ,, To je místo kde minulý rok zemřely tři děti!" křikne a spěšně odchází.

Překvapeně zírám, takže včera večer, jsem zažila něco jako setkání s duchem!

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.