Na správném místě v nesprávný čas 7

Nasupeně rázuji potemnělou chodbou. Jak si to jen mohl dovolit? Ten...Ten... Ani nenacházím správná slova, tolik mě rozhodil , a o to mu přece šlo, ne?

Vcházím do společenské místnosti , a sedám si na kožený černý gauč, stojící naproti sálajícímu krbu. Hledím do plamenů. Toužím... ani vlastně nevím po čem, jsem v minulosti, v době kdy temný lord rískával na síle a jsem tu - navíc. Stejně jako vždycky. Vždy jsem přebývala, byla jsem ta kterou každý považoval za "jinou", říkaly mi hanlivě, ale tehdy.. bylo to moc.

Moje zmatená mysl se ubírá všemi směry, jsem jako křižovatka, rozcestník proudu myšlenek, prostupují skrze mne, ale nezachycuji je.

,, Grangerová, copak , copak? Nějáká smutná." prudce se otáčím, a div nevyskočím z křesla, za mnou stojí Lucius Malfoy. Jistěže ho znám, ten nejodpornější, a nejhorší, shrnutě - budoucí smrtijed. ,, Co tu děláš Malfoyi?" ptám se, a hlavou mi probleskává to, jak jsem zpřerážela nos jeho synovi - bylo to snad to nejlepší co jsem kdy udělala. Ten jeho žalostný výraz ve tváři.. ,, Společenská místnost je od toho , aby tady byli lidé spolu, ne?" přichází ke mně a sedá si na gauč. ,, Ano, ale to by společnost - zvlášť tvoje, musela být vítaná." odsekávám jízlivě. ,, Já," povytahuje obočí ,, Já jsem výtaný všude." samolibý idiot. ,, Tak buť výtaný někde jinde!" jeho rty se zkřivují do ironického úsměvu ,, Čekáš snad na Raddela?" zatínám pěsti,, Ani omylem!" vyhrknu ,, Tak v tom případě.." naklání se ve snaze políbit mně, místo toho však schytává ránu pěstí. Jak úžasné bíti Malfoye. ,, Ty hnusná, malá..!" ohání se hůlkou, když v tom do místnosti vstupuije někdo další.