Twailightina knihovnička

Koště - HP fanfiction


Je krásný slunečný den , madam Hoochová nás shromáždila na malém travnatém nádvoří. Každý měl po svém levém boku na zemi koště. Podle instrukcí jsme měli natáhnout ruku nad koště a říct : „Hop!“. Podařilo se mi to hned na poprvé, měla jsem velkou radost.
Poté jsme se měli odrazit od země a vznést se , jeden kluk Nevil vzlétl a balancoval na koštěti, asi na sebe chtěl upoutat pozornost. Nakonec koště neubrzdil a spadl, madam Hoochová ho musela odvést na ošetřovnu, tím pádem byla celá hodina zabitá.


Draco se hádal s tím klukem – Potterem. On se pořád musí vytahovat, celkem vzato je mi to ale jedno. Ptám se Lyry, jestli by nezašla po hodině do knihovny, souhlasí. Hodina nějak zvlášť dlouho netrvala, vlastně se Hoochová vrátila na nádvoří jenom proto, aby ukončila hodinu
Beru si koště a jdu ho uložit do malého přístěnku , pak čekám na Lyru a vyrážíme do knihovny. Tam nás ale čeká překvapení, knihovna je celá vzhůru nohama, a je jasné proč, Malfoy se chtěl ještě proletět a nenapadlo ho lepší místo než regály plné knih.


„Víš, naučila jsem se jedno nové kouzlo, co ho vyzkoušet?“ ptám se lyry a ta nechápavě přikyvuje. Zamířím na Draca hůlku a pronesu: „Imobilus!“ Draco se zastaví a i s koštětem se chvíli vznáší, pak sletí do hromady knih pod ním.


Vstane a dokulhá k nám. „Ty nejsi normální!“ zavrčí a chystá se odejít. U vchodu do knihovny ale stojí Filchova kočka, z chodby k nám doléhají klopýtavé kroky. „Pryč!“ zašeptám a táhnu je do oddělení lektvarů. Snažíme se schovat , ale marně, Filch nás nachází, a jde s námi přímo do kabinetu Snapea.
Dostali jsme hodně vynadáno, všem nám strhl po pěti bodech a jako trest, jsme museli knihovnu uklidit. To by ještě nebylo nic tak hrozného, jenže my ji museli uklidit do druhého dne.
Po vyučování neochotně klopýtám ke knihovně. Tam už čekají Lyra a Draco, hodím na něj zlostný pohled, ale to je tak vše co můžu v tuhle chvíli udělat.
Dávám se do sbírání knih a třídím je do správných polic. Lyra mi ochotně přichází na pomoc, ale Draco si sedá na lavici a s úšklebkem nás pozoruje,, Dělej něco!“ utrhnu se na něj ,, Stejně je to jen tvoje vina!“ překvapeně se na mě podívá, jako kdyby tu byl jen omylem. ,, Má vina? To ty jsi tu kouzlila!“ zase má ten svůj výraz neviňátka,, Zachránila jsem ti život, nebýt mě, tak by tě teď školník seškrabával ze stěny – i s koštětem!“ dál už se neobtěžuji na něj ani podívat.

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.