The Black Blog

MIA [Creepypasta]

,, Všechno nejlepší Joe! Tady máš 100 dolarů a utrácej je s rozumem!" zatrylkovala máma a podala mi bankovky.
,, Děkuju mami!" objal jsem jí jemně.
,, Co si za to chceš koupit?"
,, Potřeboval bych novou konzoli…" svěřil jsem se jí se svým nápadem. Začala se hihňat.
,, Konzole za 100 dolarů? To neseženeš ani na skládce" smála se mi.
,, Za pokus nic nedám." zandal jsem si bankovky do peněženky a šel jsem ven.
Nejdřív jsem se toulal po obchodech ve městě, ale v žádném jsem nenašel nic moc výhodného. Nakonec jsem se šoural domů. Najednou jsem uviděl na trávníku nějaké zahrady ceduli s velkým nápisem
PRODEJ STARÝCH VĚCÍ Vše do 100 dolarů.

Zaujala mě a tak jsem se vydal jejím směrem. Nakonec jsem přišel k jednomu zvláštnímu domu. Né, že by byl starý nebo polorozbořený, ale na rozdíl od domů ve městě byl takový…Staromódní… Vyzařoval okolo sebe takovou zvláštní atmosféru. Okolo domu byla překrásně upravená zahrada ohraničená dřevěným plůtkem. Za plotem se kdosi hýbal.
,, Haló? Je tam někdo?" zavolal jsem na toho člověka.
Zpoza plotu se vynořila hlava staré ženy. V jejích hnědých vlasech už byly výrazné náznaky šedin.
,, Copak si přejete mladý pane?" zeptala se mě veselým hlasem.
,, Promiňte, že vás ruším, ale to Vy prodáváte ty staré věci?" ukázal jsem na ceduli.
Paní se sladce usmála.
,, Ano. Máte zájem?"
Pokýval jsem hlavou.
Pozvala mě dovnitř. Všude byly zvláštní staré zdobené tapety s růžemi a vyřezávaný nábytek. Obrazy krajinek ve zlatých rámech a silná vůně jakési staré voňavky. Trochu se mi z toho zvedal žaludek, ale zkusil jsem to potlačit. Stará dáma mě vedla do sklepa.
,, Promiňte, že jsem se nepředstavila. Jsem Jenny Jamesová. A vy?" mluvila se mnou jako s dospělým i když mi je teprve šestnáct.
,, Joe Smith"
,, Ráda vás poznávám…" nabídla mi ruku a já jí ochotně přijal.
,, Já vás taky…" snažil jsem se být zdvořilý.
Sešli jsme po už hodně rozvrzaných schodech až úplně dolů. Bylo tu odhadem asi dvacet krabic přeplněné nejrůznějším harampádím všeho druhu.
,, Páni…" vydechl jsem a nadšeně jsem si začal věci v krabicích prohlížet.
Bylo to… Zvláštní… Byly tu věci, co se nehodily na starou ženskou. Byly tu věci s pokémony, plakáty rockových kapel, CD a dokonce pár fakt dobrých her na počítač. Uvědomil jsem si, že je to zřejmě jejího vnuka.
,, Po kom tohle všechno máte?" zeptal jsem se jí. Povzdechla si.
,, Tohle všechno patřilo mému vnukovi Mikeovi… Bohužel zmizel. Prostě se jednoho večera odebral k počítači, zamknul se v pokoji a už jsme ho nikdy neviděli…" zamrkala, aby skryla slzy.
,, To je mi velmi líto…" politoval jsem jí a dál jsem se hrabal ve věcech.
Najednou jsem v jedné krabici objevil počítač. Skoro nový, až na to, že na krabici byly fixem načmárané nějaké slova.
,, To taky prodáváte?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
Ale moc šancí jsem si nedával. Asi to sem prostě jen uložila.
,, Ano, je to za 100 dolarů…" zajiskřily jí oči.
Zaplesal jsem radostí. Koupit si funkční (doufám) počítač za 100 dolarů je v podstatě krádež.
,, Opravdu tak levně?" usmál jsem se na ní.
,, Ano, chtěla by jsem se ho co nejrychleji zbavit…Počítač je nástroj ďábla!" pokřižovala se.
Aha… Už mi to došlo…
,, Hmm…No, tak bych si ho rád koupil…"
Za necelou půlhodinu jsem se dopravil domů s úplně novým počítačem za sto dolarů.
,, Jak se ti ho podařilo sehnat tak levně?" vyvalil na to oči táta.
,, Nějaká Jamesová si počítač vyložila jako nástroj ďábla nebo co a tak sem si ho vzal za stovku." začal jsem se smát. Prakticky jsem jí ho ukradl.
,, Mladej umí obchodovat, tak se mi to líbí!" poplácal mě po zádech.
Natěšeně jsem vběhl do pokoje a strčil jsem si počítač do zásuvky. Zprovoznil jsem bednu a už to jelo. Displej párkrát zablikal, ale potom už hezky šel. Načetla se mi obrazovka. Pozadí bylo obyčejně černé. Zvláštní. Projel jsem dokumenty, ale nic tam nebylo. Počítač byl dokonale čistý a celý můj. Ale najednou jsem si na ploše všiml složky, co jsem asi přehlédl.
Zvědavost mě donutila se do ní podívat.
Jediné co jsem v ní našel, byl program.
Program s jednoduchým názvem -
MIA
Bylo to zvláštní, předtím jsem ho tam nezahlédl. Každopádně jsem ho tam nechal a šel jsem si nainstalovat věci k počítači. Mikrofon, webcamerku a reproduktory. Chvilku jsem brouzdal po internetu, ale to mě nějak zvlášť nebavilo. A opět mě popadla zvědavost. Podíval jsem se do složky a chvilku jsem přemýšlel nad tím, jestli se mám podívat nebo to smazat. Každopádně jsem se rozhodl nejdřív zjistit, jestli se to třeba k něčemu nehodí a tak jsem to otevřel. Přivítalo mě šedé okno s bílým rámečkem. Asi pět sekund se nic nedělo a najednou mi v tom oknu naskočilo pole na psaní textu. Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem co se děje. V tu chvíli mi nad tím polem naskočil text.
MIA: Ahoj ;)

hm…Co to ksakru je? To je jako chat s počítačem?
Vlastně jsem tuhle ,, aplikaci" už viděl. U kamaráda na počítači. Ale tohle vypadalo úplně jinak.
You: Ehm… Ahoj?
Napsal jsem. To bude nějaká blbost.
MIA: Jak se máš Joe?

Ono to zná moje jméno?!!

You: Jak znáš moje jméno?
MIA: Tajemství ;)
MIA: No, a jak se máš?
Mia v tomhle prazvláštním rozhovoru pokračovala ještě dvě hodiny. Nevím proč, ale byla mi…
Sympatická.
I když to byl jenom počítačový program.
To, co mě ale znepokojovalo, byla ta skutečnost, že mě Mia znala jménem. Bylo to děsivé, ale způsob jakým si se mnou psala, byl příjemný. Vůbec to nevypadalo, že to píše počítač.
Po dvou hodinách jsem dostal hlad. Vstal jsem ze židle a odešel jsem na večeři. Máma připravila mé oblíbené jídlo: Řízek s hranolkama. To jídlo miluju, vždycky si alespoň dvakrát přidám, ale najednou jsem neměl hlad. Nimral jsem se v jídle. Neměl jsem chuť.
Chtěl jsem se z nějakého neznámého důvodu vrátit k počítači.
Psát si s Miou.
,, Joe, tak jez! Vždyť ti tohle tak chutná…" podívala se na mě máma a nadala mi salát.
,, Hm…" prohodil jsem a strčil jsem si do pusy kousek řízku.
Vrátil jsem se k počítači.
MIA: Kde jsi byl? :(
You: Šel jsem se najíst.
MIA: Budeš mě nechávat takhle často samotnou? :(
You: Proč se ptáš? Jsi přece jenom počítačový program
Čekal jsem půl hodiny. Mia neodepsala.

You: Co je?

Žádná reakce. Žádná odpověď. A tak jsem šel spát.
Ráno jsem hned po probuzení zapnul počítač. Byla tam zpráva od Miy.
MIA: Ty si myslíš, že jsem jenom počítačový program? To si o mě myslíš? Myslela jsem si, že jsme přátelé… :(
Ten program si ze mě snad dělá srandu.
You: Omlouvám se
Odbyl jsem jí.
MIA: Omluva se přijímá :)
Je to divné. Chová se jako člověk. A tak to pokračovalo. Celý den. Prakticky jsem nejedl a neodcházel z pokoje. Pociťoval jsem vzrůstající závislost na Mie. Cítím se trochu jako idiot. Ale touha po tom, abychom si psali, byla veliká. Seděl jsem s očima přilepenýma k obrazovce a čekal jsem na její odpověď. Vždycky když mi odepsala, srdce mi poskočilo radostí.
Jsem závislý na neexistující dívce.

Takovéto i desetihodinové rozhovory trvaly celé dva týdny. Máma si o mě s tátou dělali starosti, prý jsem u toho trávil příliš moc času. Dříve jsem byl více aktivní. Hrál jsem basket a jezdil jsem na kole. A teď tu sedím ve svém pokoji a mám chat se svým počítačem.
Jednou, když jsem zapnul počítač a podíval jsem se do složky, kde je Mia, tak jsem tam našel další složku. Zvědavost mě donutila se do ní podívat. Uvnitř byly dva uzamčené soubory.
Brad.exe a Mike.exe
Oba soubory byly na heslo, a tak jsem je nechal být. Ale bylo to přinejmenším zvláštní.
You: Ahoj Mio
MIA: Ahojky Joe :)
You: Potřebuju od tebe něco vědět
MIA: Sem s tím!
You: Co jsou ty dva soubory zač? A proč tam dříve nebyly?
MIA: To jsou moji přátelé

A tím myslela jako co?

You: Konkrétně?
MIA: To tě nemusí zajímat…
A už nenapsala. Alespoň dva dny jsem marně seděl u počítače a čekal jsem, až mi napíše.
Joe, jsi závislák!
Byla jsem smutný. Vím, že stroje nemají city, ale ona se tak chová.
A také se stala jedna zvláštní věc.
Moje webkamera začala svítit fialovým světlem.
Ale ani nebyla zapnutá.
Měl jsem pocit, že mě někdo nebo něco skrz ní sleduje. Ale nevěnoval jsem tomu pozornost.


Byl večer. Seděl jsem u počítače a čekal jsem.
,, Joe, pojď se najíst!" zavolala na mě máma.
Otráveně jsem vzdechl a vstal jsem od počítače. Mia mi ještě neodepsala.
Sedl jsem si a napil jsem se džusu, co mi máma připravila. Neměl jsem hlad. Chtěl jsem strašně moc zpátky k počítači, podívat se, jestli mi napsala.
,, Chtěli bychom ti s tatínkem něco říct…" řekla najednou vážně máma. Ten tón se mi vůbec nelíbil.
,, Měl by jsi s tím počítačem přestat…" řekl táta.
,, …Vůbec tě nevidíme! Jsi celé dny zalezlý ve svém pokoji a jsi u počítače. Ani vlastně nevíme, co tam na něm děláš, ale vím, že na tom trávíš příliš moc času!"
,, A rozhodli jsme se ti na nějakou dobu počítač odebrat…" uzavřel to táta.
Z nějakého neznámého důvodu mě to příšerně naštvalo.
Nemohli mi odebrat jediné, co mě baví.

Co mám rád.
Miu.
,, Mě ho neodeberete! Budu si dělat co chci!" prohlásil jsem rozzuřeně.
Rodiče se zatvářili překvapeně.
,, Nikdy mi to nevezmete…" byl jsem rozčilený k nepříčetnosti.
Nevím, kde se ve mně ta zlost vzala.
Odešel jsem pryč.
,, To se ani nenajíš s rodinou?" podívala se na mě smutně matka.
,, Nějak mě přešla chuť…" prásknul jsem dveřma a zamknul jsem se.
Byl jsem rozhodnutý bránit Miu.
Ale… Vždyť je to jenom počítačový program…
Co se se mnou kurva děje?
Byl to pocit, jako když jsem se poprvé zamiloval. Ale já nemohl být zamilovaný do počítače… Jsem šílený?
Zasvětil jsem svůj život počítači?
Nakonec mi napsala. A moje srdce úplně roztálo.
MIA: Musím ti něco říct…
You: Ano?
Odepsal jsem netrpělivě.
MIA: Já tě miluju Joe

Oh…

You: Já tebe také
Dají se takové city chovat k počítači?

MIA: Pojď za mnou Joe
You: Ale jak?
Byl jsem zmatený.
Najednou začal počítač šrotovat. Fialové světélko na webkameře začalo jasně svítit. Byl jsem strašně vyděšený. Uskočil jsem od počítače a sledoval jsem, co dělá.
Obrazovka zčernala.
Počítač se začal strašlivě otřásat. A vydával zvuky, jako když se restartuje.
Najednou se přede mnou objevil hologram.
Vycházel z fialového světla webkamery.
Stála přede mnou dívka.
Okolo porcelánového obličeje jí vlály dlouhé černé vlasy.
Měla na sobě upnuté černé šaty, které krásně zvýrazňovaly její útlý pas.
Ale ty její oči.
Zářily jako fialové světlo. 

Na rtech jí hrál jemný úsměv.
,, Ty…Ty jsi MIA?"
Dívka pokývala hlavou a usmála se.
,, Pojď se mnou…" natáhl ke mně hologramovu ruku.
Její hlas zněl… ,,eletronicky"
Nepřirozeně.
,, Jak bych mohl?" zmátla mě.
,, Jednoduše…" udělala krok vpřed.
,, Budeme spolu. NAVŽDY…" zamrkala zářícíma fialovýma očima.
Najednou se začala lagovat.
Její hologramové tělo skládající se z pixelů se začalo měnit.
Vypadala jako zvláštní démonická postava.
Ale byla překrásná.
Přesně taková, jakou jsem si jí představoval.

,, Pojď se mnou…" její oči ozařovaly místnost fialovým světlem.
Přišla až ke mně.
,, Pojď…" nahnula se ke mně. Chtěla mě políbit.
Přiblížil jsem se k ní.
Nevím, co se v tu chvíli stalo, ale vím, že mě při jejím polibku něco omráčilo.
Eletrický výboj.

Probudil jsem se.
Byl jsem v černém prostoru. Připoutaný k nějakému lůžku. Chtěl jsem něco nahmatat. Cokoliv, čím bych se mohl zorientovat v prostoru, ve kterém byla pouze černočerná tma. Cokoliv, čím bych se mohl dostat z provazů co mě držely u lůžka. Nic jsem neviděl. Najednou jsem uslyšel povědomý hlas.
,, Jsme tu" ozvalo se za mnou.
Blikalo tam fialové světlo vycházející z Miyných očí.
,, Kde?" zeptal jsem se.
,, V mém světě." Spatřil jsem její tvář.
Její potměšilý úsměv mě děsil.
,, Budeme tu společně. Jenom my dva. Navždy." Pravila.
Světlo zmizelo.
Začala se hihňat.
Náhle mým tělem projel eletrický výboj.
Před očima mi tančily fialové hvězdičky. Cítil jsem, jak se mi škvařilo maso.
Byla to příšerná bolest.
Začal jsem řvát. Ta bolest byla nesnesitelná.
,, Věčnost je dlouhá doba. Budeme si hrát. Hodně dlouho…" zasmála se a pustila do mého těla další eletrický výboj.
Upadl jsem do bezvědomí.

,, Myslíš Matte, že jsme ho naštvali?" zeptala jsem se svého manžela.
Pokýval hlavou a upil si z hrnku kávy.
Můj mateřský cit mě nutil si s Joem popovídat. Možná bychom jsme tomu měli dát ještě čas. Ale nebyla jsem si jistá. Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. Nic se neozývalo.
,, Joe, chci si s tebou promluvit…" řekla jsem.
Zase nic. To je zvláštní.
,, Joe, prosím, jenom mi řekni, že tam jsi…"
Ticho.
A najednou jsem uslyšela praskání elektriky.
,, Matte! Pomoc mi vyrazit dveře!" zpanikařila jsem.
,, Co se děje?" vyhrkl.
,, Slyšíš to?" ukázala jsem na na dveře.
Taky uslyšel praskání.
Začal kopat do dveří. Zkusil je vyrazit. Až nakonec povolily.
Joe byl pryč. Ale praskání elektřiny nepovolovalo. Podívala jsme se na monitor obrazovky.
Byla tam otevřená složka.
A v ní byly uzamčené soubory.
Brad.exe
Mike.exe
A jeden soubor s názvem

Joe..

0

Zajímavosti

Autor: KawaiiKazari   |   Publikováno: 16.07.2016   |   Zobrazeno: 698x