Útes jednorožců-Kapitola 9.

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Maršmel!

Potichu jsem se vracela do křídla LIDÉ. Agáta tam na mě čekala.
,,Tak co, Marianne?´´
,,Nechce se přiznat. Dělá jakože nic.´´ odpověděla jsem jí.
,,Pojď, dáme si něco k pití.´´rozeběhla se ke svému pokoji.
Když otevřela dveře, rychle jsem skočila na její postel.
,,Marianne, musím ti něco říct.Lilien Julius mě poprosil abych ti to prozradila. Máš v sobě velikou magii a pokud nebudeš chodit na doučování k Lilienu Juliusovi, můžeš někomu ublížit.´´ zapálila skořicovou svíčku a dala vařit vodu.
,,Musíš se k ní postavit obličejem. Tvůj otec v sobě měl magii o které nevěděl. Měl jí strašně málo, opravdu ždibíček a ta magie byla bezmocná. Když se ale vzal s tvou matkou, která měla moci tolik že ji nezvládala, darovala mu potajmu půlku své magie. Emmě a Elise už ale byl jeden rok. Takže byla řada na tobě. Tvoje matka si neuvědomila, že když dala tvému otci tolik magie a pořád mu jí dávala víc, že s magií se začnou dít věci. Otec už měl 99% magie. Tvoje matka pouze 1%. Kdysi měla 100% magie. Ta se zdvojnásobila. Takže 200% magie. K tomu ždibíček otcovi bývalé magie. To je 225%. A pak už třikrát 99%. To máme 522% magie. A Lilien Julius má 600% procent magie. To je průšvih co?´´
Byla jsem udivená. Jak mi tohle moje matka mohla udělat. Teď se budu s magií rvát dokud mě nezabije. Rozbrečela jsem se a vyběhla.
,,Marianne, tam nesmíš!!!´´ řvala když jsem vyrazila do prázdné chodby. Běžela jsem k tomu kabinetu. Pořád se tam svítilo. Začala jsem bušit na dveře.
,,Jak si mi to mohla udělat, mami! Vždyť mám skoro stejně magie jako ředitel! Budu s ní zápasit dokud mě nezabije! Nemám na to mami sílu! Nechápu proč si to udělala!´´ řvala jsem dál. Začaly se sbíhat učitelé. Přiběhl i Lilien Julius.
,,Marianne, uklidni se. My tu magii zkrotíme. Budeme se snažit najít nějaké kouzla která by ti magii snížila. Teď buď hlavně v klidu.´´ konejšil mě. Neuklidnilo mě to.
Když vytáhly mámu z kabinetu, brečela. Po dlouhých zrzavých vlasech jí stékaly slzy. Najednou jsem natáhla ruku a vypustila z ní mrazivou kouli. Když se dotkla mámy, máma ztuhla. Byla zmražená.
,,No sakra!´´ zabědoval jednorožec. ,,Marianne, uklidni se. Zkusíme ti dát jeden olejíček. Možná ti pomůže a magie se trochu zmírní.´´
Poslechla jsem ho. Bylo mi jedno že je máma zmražená. Zkazila mi celý život.
Když mě dovedly do ozdravovny, jakási nymfa se vydala hledat do regálu požadovanou lahvičku. Když ji našla, řekla: ,,Tady, na zmírnění magie. Mělo by to fungovat alespoň na tři dny.´´
Nalila obsah lahvičky do skleničky a podala mi ji. ,,To bude dobré, Marianne. Teď ji musíme hlavně zmírnit, než se stanou podivuhodné věci. Budu tě učit já. Tasha a tvoje matka jsou na to jsem slabé. Sestro, změř procenta.´´ oznámil mi a přikázal sestře. Ta vytáhla z jakéhosi šuplíku dlouhý klacek, který mi strčila do pusy. Po chvilce ho zase vytáhla.
,,519, pane. O tři procenta méně.´´ oznámila.
,,Výborně. Budeme jí to dávat každý den, sestro?´´ zeptal se.
,,Omlouvám se, ale ne. Budu jí ho moct dávat pouze když jí magie zatemní mozek. To se stalo před chvílí.´´
,,Aha, dobře. Já teď Marianne odvedu do pokoje, ano?´´
,,Jistě, můžete. Už by mohla být v pořádku.´´ rozloučila se sestra.
Zatímco jsme šli směrem k mému pokoji, zastavila nás Agáta.
,,Moc se omlouvám Liliene! Neměla jsem jí to říkat!´´ rozplakala se.
,,Udělala si dobře, Agáto. Je lepší když to ví. A teď už běž lehnout. A ty běž Marianne taky.´´usmál se.
Agáta mě vzala kolem ramen. ,,To bude dobré. Pomůžu ti.´´konejšila mě. Odvedla mě do mého pokoje a pomalu zhasla světlo.
ˇˇ
Když jsem se probudila, seděla u mě na posteli Agáta se sestrou.
,,Dobré ráno, Marianne.´´ pozdravily mě. Sestra měla na klíně tác se spoustu léky a lahvičkami.
,,Tyto všechny léky budeš muset polykat a pít. Bude ti pak líp.´´ oznámila a nalila mi do sklenice modrou, červenou a zelenou látku. Tu jsem vypila a hned mi nalila další dávku.
,,Tvoje máma už je rozmražená, akorát má ještě trochu ztuhlá kolena.´´ usmála se Agáta.
,,Patří jí to. Už to ví určitě celá škola.´´
,,Ne, nikdo to neví. Nemusíš se bát.´´
Sestra mi teď pro změnu dala malé bonbonky. Všechny jsem si je strčila do pusy a cucala je.
,,Agáto, tohle jí dávej ještě dva dny.´´ ukázala sestra na seznam všech léků. Agáta vzdychla ale pousmála se.
,,Teď už se oblékni, Marianne, ať nepřijdeš pozdě.´´ upozornila mě Agáta a vyšla ze dveří.
Na věšáku na mě čekal školní kabát. Oblékla jsem si tedy staré jezdecké kalhoty, tričko a conversky. Přes to jsem si hodila kabát a prchala chodbou. Na konci na mě čekal Lilien Julius a všechny děti ho zdravily. Pohladila jsem ho po hřívě a šla vedle něj.
,,Zavedu tě za tvou matkou.´´ řekl. Nemohla jsem tomu zabránit, a tak jsem šla.
V místnosti plné knih seděla na židli máma. Vedle sebe měla hůl.
,,Promluvte si spolu.´´ oznámil jednorožec a odešel.
,,Marianne, promiň. Tenkrát jsem si to neuvědomila. Já jsem opravdu nechtěla. Nenapadlo mě to. Moc se ti omlouvám.´´omlouvala se mi.
,,Na to si měla myslet dřív! Zkazila si nám život. A nejvíc mě! Proč ses zabila? Emma, Elise a Agnes teď doma musejí být s nějakou rozmazlenou Antoinettou která vůbec nic nedělá! A to jenom kvůli tomu že sis něco neuvědomila?´´ zuřila jsem. Napřáhla jsem ruku a poslala mrazivou kouli. A potom vodní. A zase mrazivou. A mrazivou. A vodní. A pak jsem vykročila. Máma tam seděla zmrzlá. Ani nemrkala. Mě to bylo jedno. Odešla jsem z místnosti a dál následovala Liliena Juliuse. Když jsme vešli do velkého sálu, odešel něco zkontrolovat. Zatím jsem zkusila z ledu vytvořit sochu mých sester. Bylo to celkem snadné. Dělala jsem další a další sochy když se rozletěly dveře.
,,Marianne! Co si to zase provedla!´´ vletěl do místnosti jednorožec. Udiveně se koukal na mé sochy.