Dark lover - 3. část

3. část

Hope procházela cestou, lemovanou rozvětvenými stromy. Užívala si ten vysněný klid, to ticho a liduprázdno. Ve škole se jí toho nedostávalo - možná proto byl hřbitov její nejoblíbenější místo na světě.
Ale dnes na ní čekal šok.
Nebyla tu sama.
Když se blížila k hrobce svojí matky, všimla si kluka, stojícího poblíž.
Hřbitov nebyl ve městě nejoblíbenější. Lidi si o něm špitali různé nesmysly, jako že je prokletý, že se na něm stávají katastrofy a podobně. Nikdo z místních obyvatel by se sem neodvážil ani přiblížit.
Hope potlačila chuť kluka oslovit a sama šla k tomu jedinému místu. Nemusela moc dlouho čekat a kluk jí oslovil sám od sebe.
"Ahoj," pozdravil překvapeně. "Nevěděl jsem, že sem taky někdo chodí," prohodil pobaveně.
"Haha, vtipný," řekla dívka ironicky. "Co tu děláš?" Zněla možná trochu nepřátelsky, ale chlapec na to nedbal.
"Nevěděl jsem, že je zakázaný chodit na hřbitov."
"Není, ale hodně lidí věří, že je to tu prokletý."
"Možná nejsem místní."
"To by vše vysvětlovalo."
Dvojice puberťáků si navzájem hleděla do očí. Hope byla fascinovaná chlapcovýma zlatýma očima, hledící hluboko do její duše.
A on byl zase oslněný jejím mechově zeleným pohledem. Byla to pro něho ta nejkrásnější dívka, co kdy spatřil.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se chlapec po chvíli.
"Proč tě to zajímá?" odtušila Hope překvapeně. Nestávalo se jí často, že by se o ní zajímal pohledný cizinec.
"Jen tak. Abych věděl jméno dívky, kterou jsem potkal jako první." Hope se na něho usmála.
"Hope. Hope Crixellová."
"Nádherné jméno," vydechl tmavovlasý chlapec a zdálo se, že to myslí upřímně. "Hope," zopakoval potichu její jméno, vychutnávající si každou slabiku, mazlící se s každým písmenem. "Jako naděje."
To jí ještě nikdo neřekl. Byla příjemně šokována, že jí naprosto cizí kluk složil takovou krásnou poklonu.
"Dík. A jak se jmenuješ ty?" otázala se.
"Robin. Robin Carlo."
"Taky zajímavé jméno."
Robin se uchechtl. "Děkuji pěkně, Hope. A ty chodíš do zdejší školy? Protože já se právě přistěhoval a budu sem chodit... bylo by pěkné tu někoho znát."
Hope přikývla. "Jo, chodím."
"Takže se potkáme tam." Robin na dívku mrkl. "Už musím běžet." Zahleděl se hluboko do dívčiných kočičích očí a ona na chviličku dostala strach, že jí chce políbit. Naštěstí po chvilce hustě zamrkal, otočil se a běžel pryč.
Co se to právě stalo? Hope si náhlou situaci opakovala pořád dokola. Nemohla uvěřit tomu, co se na hřbitově právě odehrálo.

Komentáře