Sjůzin blog

NEVIDITELNÁ- PÁTÝ DÍL

Hillou! Vítám vás u dalšího dílu, doufám, že se vám bude líbit. A prosím ohodnoťte povídku v komentářích. Protože to má mnohem větší hodnotu, než +. Uvědomuji si to až teď. A díky za hezké komentáře a taky za + u minulého článku!! A teď už jdeme opravdu na povídku.

                                        NEVIDITELNÁ  5. DÍL

Šla jsem ráno do třídy, celá ospalá a s kruhy pod očima. Naspala jsem asi jen čtyři a půlhodiny a to dvě hodiny z toho se mi zdály noční můry o mamce. Chtělo se mi spát. Ten večer co, se to stalo, jsem probrečela a provolala s holkami, které mě utěšovaly. Táta byl taky strašně smutný. Pozdravila jsem nepřítomně, se zíváním holky : ,,Ahoj holky." Claire ustaraně řekla: ,,Ginn, kolik jsi toho vůbec naspala? Vypadáš, jakoby jsi vůbec nespala!" ,,Skoro nic. Asi čtyři hodiny a něco. A to se mi zdály noční můry o mamce asi dvě hodiny z toho. Například, že ji vidím umírat a tak. Přitom je na to dobře. Smrt jí nehrozí. Není to nic vážného, ale já mám takový strach o mamku." odpověděla jsem. Claire povzbudivě souhlasila: ,,Jo, určitě to není nic vážného. Bude to zase dobrý, uvidíš. Hlavně nesmutni. Nepůjdeme po škole za Dracem? Když jsem smutná a vidím ho a jeho oči je mi hned veseleji. Potřebuješ se odreagovat a hlavně prospat." Mia souhlasně přikývla. Váhala jsem, ale nakonec jsem odpověděla: ,,Dobře půjdu, Draco je super. Jakoby rozšiřoval vlny pozitivní energie. Ale pak si půjdu hned lehnout. Mio, půjdeš taky?" ,,Jo, jasně." řekla Mia a povzbudivě se usmála. Hodiny ve škole byly pro mě utrpením. Stejně jsem půlku z toho prospala a měla jsem dostat poznámku, ale když jsem vysvětlila dějepisáři o co jde, nedal mi ji. Myslela jsem na mamku. Ale díky holkám jsem na to na chvíli zapomněla. Po škole jsem utíkaly za město a do lesa. Draco už nás radostně vítal. Házely jsme mu klacky, hladily ho, povídaly si. Byla jsem šťastná, úplně jsem na to na dvě hodiny zapomněla. Draco mi přišel, že je zrození dobra a pozitivní energie, jako jednorožec. Když jsem šla domů, promluvila jsem si o tom s tátou a bylo mi líp.

 Zapípal mobil. Nová zpráva na FB. Napsal mi Dave Smith. To byl ten kluk ze školy. Jak si našel moje příjmení a můj FB? Měla jsem tam jen jednu fotku a rok starou. Asi to podle ní poznal. No, ale na to, že si mě dřív pořádně nevšiml to bylo zvláštní.

A teď, konverzace:

Dave: Ahoj Ginny, jak je? :)

Já : Ahoj, no je mi smutno, protože je mamka v nemocnici. :( Jak jsi našel můj FB profil?

Dave: Aha, tak to se omlouvám. Asi jsem se nezeptal zrovna v pravou chvíli. Doufám, že tvoje mamka bude v pohodě.  Tvůj profil jsem našel docela lehce. Zeptal jsem se Claire jaké je tvé příjmení a tebe jsem poznal i podle té jedné fotky, co tam máš. Ty krásné modré oči, bych už teď poznal všude. Omlouvám se, že jsem si tě dřív nevšímal. Byl jsem slepý, asi jako většina školy.

Já: V pohodě, taky doufám, že mamka bude v pohodě, ale není to nic vážného. A díky za lichotku, kromě mamky a taťky jsi první kdo mi řekl, že mám krásné oči.

Dave: Jo, máš je krásný fakt :D . Nechceš jít si se mnou zahrát badminton do sportovního centra po škole?

Já: Sice jsem badminton hrála jen párkrát, ale šla bych moc ráda. Třeba bych se zlepšila. Těším se tak na tebe počkám před školou, ok?

Dave: Jo taky se těším. Jsem v tom už hodně dobrej. Tak nesmutni a nemysli pořád na mamku. Bude to v pohodě, uvidíš. Ahoj zítra.

Já. Měj se a ahoj!

Nevím co se se mnou stalo. Ale šíleně jsem se těšila. A na mamku už jsem tolik nemyslela. Pozítří ji už budeme moct asi navštívit.

 Doufám, že se vám to líbilo. Chcete další díl? Zatím ahoj!

+4

Příběhy a povídky

Autor: zuzikovarova   |   Publikováno: 26.06.2017   |   Zobrazeno: 566x