Sjůzin blog

Čarodějka 3

Když jsem se vzbudila, bylo už venku světlo. Ale bylo zamračeno a pršelo. Což, byla škoda. Podívala jsem se na mobil, bylo půl desáté. Cítila jsem se vyspaná. Jay seděl na posteli a četl si asi si ještě nevšiml, že jsem se vzbudila. Skyler pořád spala. ,,Dobré ráno Jayi" řekla jsem. ,,Dobrý ráno, jak jsi se vyspala?" zeptal se. ,,Výborně a ty?" zeptala jsem se ho na oplátku. ,, Skvěle." odvětil vesele a znovu se ponořil do čtení. Udělala jsem si hygienu, vzala si obyčejné modré tílko a černé legíny. Vlasy jsem svázala do culíku. ,,Jayi, co čteš?" pokusila jsem se zavést téma. ,,Detektivku." zamručel a znovu začal číst. Tak to jsme si moc nepopovídali. ,,Ty se mnou nechceš dneska bavit?" zeptala jsem se opatrně. ,,Omlouvám se. Knížka mě vždycky vtáhne do děje. Ale kvůli tobě klidně číst přestanu. Tak o čem se chceš bavit?" řekl pohodově.

     ,,To jsi nemusel, ale tak mi třeba řekni něco o sobě." prohlásila jsem a upřeně se mu zadívala do modrých očí. ,,Já nejsem moc zajímavej." uchechtl se. A pokračoval: ,,Ale tak jo, Rád čtu, hlavně detektivky a sci- fi. Rád hraju náš sport, který se jmenuje phenix.. Vlastně proti sobě s kouzly soupeří kouzelníci v týmech pod dvou.  Soupeří  proti dvěma, ale každý se soustředí na jiného. A když jednoho porazí tak toho druhého většinou už dorazí spolu. Ale ne vždy. Vlastně to je sport, protože se při tom hodně běhá. Jsem v tom docela dobrej. Pocházím z Londýna. A moje nejoblíbenější předměty jsou bojování proti sobě a lektvary. Už nepotřebuji hůlku, ale občas ji používám. Nesnáším houby a zeleninu. Mám rád zelenou barvu a to je asi vše. Chceš si vyzkoušet nějaké kouzlo?" dopověděl to a já odpověděla: ,,Jasně A půjčíš mi hůlku?" ,,Jo." řekl a podal mi ji. ,,Tak jo zkusíme udělat světlo, je to vlastně místo baterky. Dej hůlku před sebe a řekni Ligthio." ,,Lightio." vykřikla jsem, ale nic se nestalo. ,,Nic se nestalo." posmutněla jsem. ,,Každý z nás to neuměl hned. Musíš se soustředit, řekni Lightio, zavři oči a představ si před sebou světlo. Mysli jen na to kouzlo a plně se soustřeď." dal mi pokyny a já to zkusila. V mysli jsem před sebou viděla modré světlo, které zaplnilo mou mysl a já vykřikla znovu název kouzla. Otevřela jsem oči a   místnost ozařovala namodralé světlo. ,,Jo, povedlo se. Jsem dobrá." zajásala jsem. ,,Výborně, učíš se rychle. Procvičuj si tohle kouzlo, dokáže být ještě silnější. Můžeš s ním ozářit místo i na několik kilometrů. Tohle byl teprve začátek. Ale nemáš teď hlad? Snídaně je v devět o víkendu. Ale studenti spí do 10 až 11, takže si můžou pro jídlo přijít do kuchyně, ale jinak je v jídelně. Oběd v jednu hodinu, svačina ve čtyři a večeře  o půl sedmé. Ale když budeš mít pravdu velký hlad, můžeš si zajít i do kuchyně. A ve všední den je snídaně v 8:10. Ale když zaspíš můžeš jít klidně do kuchyně. Chceš ukázat kuchyni a jídelnu?" navrhl. ,,No on už mi  Mike a jeho holka ukazovali školu, ale bylo toho tolik , že skoro nevím, kde, co je. Tak pojďme." prohlásila jsem a uvědomila jsem si, že mám hlad.

 Cestou jsme si povídali a znovu jsem obdivovala interiér překrásné budovy. Došli jsme k černým dveřím na kterých bylo napsáno kuchyně. Tak to bych asi našla. V kuchyni byly kuchařky, bylo jich asi deset. Většinou mladé ženy. Poprosila jsem o něco k jídlu a jedna blondýnka, byla to mladá dívka řekla: ,,Ahoj, ty jsi Lesley, že? Rychle se rozkřiklo, že tu jsi a jsi velice podobná své matce i otci, proto jsem tě poznala. Jsem Amy a je mi osmnáct. Tato škola je do dvaceti let, ale já tu studuji částečně a částečně pracuji. Dáš mi autogram? " zeptala se místo odpovědi na jídlo. Pozdravila jsem jí a dala jí ho. Nechtěla jsem lidem dávat autogram, ale bylo by to neslušné. Přece nejsem nějaká královnička. ,,A jo já bych zapomněla, proč jsi vlastně přišla. Moc se omlouvám. Mám tu smažená vajíčka s cibulkou. Dáš si?" zeptala se. ,,Jasně. Prosím, mám velký hlad." Seděly jsme u jednoho z více stolů, co v kuchyni byl. Až odešla tak jsme si Jayem zase povídali. Zeptal se mě, jestli se mi někdo líbí. Zvláštní otázka, ale co. ,,Ne, nelíbí." odpověděla jsem klidně. ,,Ani Mike?" zeptal a tím mě zaskočil. ,,Ne, má holku." uchechtla jsem a zeptala se ho na to samé. ,,Ne. Ale, když o Mikovi mluvíš, jsi šťastná. Dokážu se do lidí dobře vcítit." provokoval mě, nebo jsem si to jen myslela. ,,Blbost." prohlásila jsem a na oplátku se zeptala: ,,A Skyler se ti nelíbí?" ,,Ne,  jsme dobří kamarádi." prohlásil a dodal: ,,Už toho nechme." Přikývla jsem a hladově se pustila do jídla, potom jsem se ještě napila. ,,Jdeme se podívat, jestli Skyler ještě spí." řekla jsem a šli jsme. Skyler už seděla na posteli a něco dělala na mobilu: ,,Ahoj Skyler." pozdravili jsme jednohlasně. Mávla nám na pozdrav a zase se vrátila ke své činnosti. Já si šla číst a Jay taky. Po půlhodině jsem navrhla: ,,Nechcete něco podniknout?" ,,No už za hodinu je oběd, ale můžeme si zahrát Kouzláky." prohlásila Skyler a vytáhla z pod postele krabici na, které bylo napsáno KouzlácI. Byla to hrozně zábavná hra. Hráli jsme ji až do oběda. Potom ještě asi dvě hodiny a potom už Skyler prohlásila: ,,Jsem hotová, jdu si lehnout tak na půl hodiny. Uvidíme se na svačině." ,,Já se jdu projít, sama. Potřebuju přemýšlet." prohlásila jsem a odešla. Při obědě po mně skoro každý chtěl autogram. Přemýšlela jsem o všem, co se v poslední době stalo. Myslím, že by z nás mohla být dobrá parta. Já, Jay a Skyler. Lepší kamarády jsem nikdy neměla. Co asi dělá Mike a Mariane?

     Když v tom přede mnou stáli dvě holky a dva kluci. Jedna zmalovaná a oblečená, jako nějaká princezna. Byla to blondýna. Z její pravé strany stála bruneta s pronikavýma, přísnýma očima a oblečená,  jako rockerka. Ty dvě vypadaly obě nafoukaně. A vedle blondýny zleva stál kluk s drzým úsměvem, hnědými vlasy, které mu padaly do zelených svůdných očí. Působil jako frajírek. Vedle něj stál kluk s blond vlasy a nebezpečně se usmíval. Byl ten samý typ, jako ten brunet. ,,Ahoj." pozdravila jsem a chtěla je obejít, ale oni mi zatarasili cestu. ,,Kampak, tak rychle? Ještě si něco vyjasníme!" rozhodla neústupně blondýna. ,,Co, potřebujete?" zeptala jsem se vyděšeně. Tentokrát spustil brunet: ,,Holčičko, to my jsme na téhle škole populární. Nikdo nám naši popularitu nebude brát. Ani Lesley Smithová a nikdo jiný.  My jsme parta, co tu vládne. Jasný?" řekl nebezpečně. ,,Hele, já vám popularitu nechci brát a nechte mě na pokoji. Nic vám nedělám. A jak koukám jste pěkně namyšlený." prohlásila jsem už nebojácně. ,,Slyšely jste to? Snaží se být drzá. To si s tebou vyřídíme." Vytáhly své hůlky, ty holky mě chytily a zatáhly do takové uličky. Byla slepá. Pustily mě a šly k těm klukům. ,,Nechte mě, prosím." vyšlo ze mě. A oni se jen zasmáli. Brunet zvedl hůlku a namířil ji na mě. Vypadalo to, že jim velí. Vykřikl: ,,Aspecto." Z jeho hůlky vyšlehl zelený paprsek a zasáhl mě. Já spadla na zem.  Potom se ke mně seběhli a ten blonďák mi dal velkou facku. ,,Au." vyjekla jsem a zvolala : ,,Pomoc." To už mi , ale daly ty holky pěstí a pak mě všichni mlátili a kopali. ,,Nechce ji, okamžitě."

Ozvalo se za nimi. Stála tam Mariane a Mike. ,,Co si, jako myslíš? Že tě budeme poslouchat? Radši zmizte nebo to s vámi dopadne špatně." osopil se na Mika brunet. Mike, ale už na ni nečekal a on i Mariane vytáhli hůlky. ,,Mireco!" vykřikly zároveň a z jejich hůlek vyšlehly modré paprsky, které se jim všem omotaly kolem těl a nadzvedly je kousek nad zem. Byly jimi spoutány. ,,Mike se ke mně rozběhl a pomohl mi vstát ,,Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně. ,,No, bolí mě hlava břicho a vlastně celé tělo. Ale díky za záchranu. Moc vám oběma. Jak jste mě vlastně našli?" zeptala jsem se. ,,Měl jsem pocit, že někoho slyším volat o pomoc. Ale znovu už se to neozvalo tak jsem to nechal plavat, protože jsem myslel, že se mi to zdálo. Ale pak jsem slyšel hluk a šli jsme se podívat. Promiň, že jsem nepřišel dřív, příště už to nenechám. Seděly jsme tam na lavičce. A teď pojď na ošetřovnu." prohlásil. ,,To je dobrý, ale nemůžu vstát." řekla jsem. ,,Vezmu tě do náruče." prohlásil a vzal mě. Vedle nás šla Mariane. ,,Co bude s nimi?" zeptala jsem se. ,,Zajdu za ředitelkou a všechno jí řeknu a mezitím si tu chvíli počkají." řekl mi. A pak už nikdo z nás nemluvil. Zastavili jsme před bílými velkými dveřmi a pak jsme vešli. Byla tam lůžka a různé věci na léčení a lektvary. ,,Paní Bagleyová, neseme vám zraněnou." křikla Mariane a zpoza černých   dveří vyšla žena menší postavy s hnědými vlasy sčesanými do drdolu a v doktorském plášti. ,,Polož ji na lůžko, Miku." rozkázala rázně. ,,Jak se jmenuješ děvče?" zeptala se už mileji. ,,Lesley Smithová." řekla jsem. ,,Ráda tě poznávám, Lesley. Jsi podobná rodičům. Krásná, jako tvá matka a oči máš po otci. A myslím, že podle typu i povahu. Ne o tom ti můžu říct později, co se ti stalo?" zeptala se. ,,Přepadla mě skupinka dvou kluků a holek a zmlátili mě. Ale Mike a Mariane mě zachránili a nahlásíme to." odpověděla jsem. ,,Aha to jsem si mohla myslet. Zase ta jejich parta, říkají si Drsná čtyřka nebo čtyřka. Myslí si, že jsou populární, ale polovina lidí se jich bojí, někdo chce být jako oni a někdo je nesnáší. A co tě bolí? zeptala se po vyprávění o těch pitomcích. ,,Hlava, břicho, nohy a ruce. Vlastně skoro celé tělo, akorát záda mě nebolí." prohlásila jsem a úlevně jsem si lehla na postel. Tam to bylo lepší. ,,Dám ti obklad na čelo." prohlásila a ně pět minut odešla. Mezitím se se mnou Mike a Mariane rozloučili s tím, že jdou na svačinu a potom mi někdo z nich přinese jídlo. Vrátila se paní Bagleyová i s obkladem a skleničkou zeleného lektvaru. Obklad mi dala na čelo a řekla: ,,Nech si ho tam chvíli a potom ti ho znovu vyměním a pak už ho asi nebudeš potřebovat. Vypij tenhle lektvar do dna  bude ti mnohem lépe, je to posilovací lektvar." rozkázala a podala mi ho. Bylo to hrozně kyselé, ale vypila jsem to a opravdu už jsem se necítila tak slabá. Ale pořád jsem ještě nemohla vstát, protože jsem byla ještě oslabená. Z kapsy jsem vytáhla mobil, byl v pohodě naštěstí, jinak by ho asi museli platit. Už jsem si stačila dát s Jayem číslo. Se Skyler ještě ne. Napsala jsem mu SMS:

                 Jayi, jsem na ošetřovně. Přijď za mnou i se Skyler, jestli bude chtít. Díky.

Přišla odpověď: Už jdeme. A vezmeme ti něco z kuchyně, zatím.

Do dveří vstoupil Jay a za ním stála Skyler. ,,Ahoj, tak co se stalo?" vyptával se Jay a sedl si na lůžko, kde jsem ležela. Skyler tam jen tak stála a pozoroval nás. Vše jsem jim vysvětlila a Jay mě objal a řekl, že to bude dobrý. Po chvíli mě pustil a objala mě Skyler, zcela nečekaně. ,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku, kámoško." zašeptala mi do ucha a to poslední slovo řekla skoro neslyšně. ,,Díky." řekla jsem. ,,Jayi máš pro mě teda nějaký jídlo? Mám hroznej hlad. Dáš mi ho, prosím?"poprosila jsem. Přikývl a podal mi dvě housky se sýrem. Hladově jsem je do čtrvt hodiny snědla a poprosila jsem ještě o pití. Do místnosti vstoupil Mike a zeptal: ,,Ahoj, ty se bavíš s nimi? S těmahle zlýma.." nedořekl to a naštvaně na mě hleděl. ,,Cože? Co, ti vadí? Já se můžu bavit s kým chci! Co, proti nim máš?" vyjela jsem na něj. ,,To tihle dva a jeden kluk, kterého vykopli ze školy, protože měl pořád velký průšvihy, zapálili školu a byl kvůli tomu poplach a učitelé to museli kouzly hasit. Jak se s nimi můžeš  bavit? Asi jsi to nevěděla a nejspíš už teď změníš názor." prohlásil sebevědomě. ,,Je to pravda?" zeptala jsem se. ,,Jo, ale už nejsme takoví, jako dřív. Nejsme zlí. A někdo nás, ale nemá rád. Ještě jsme ti to neřekli. Ale jestli se teď s námi nebudeš bavit, pochopíme to." přiznala smutně Skyler.. ,,Tak buď já a Mariane nebo oni. Vyber si koho chceš mít za kamarády." prohlásil chladně Mike. Nevěděla jsem, že Mike tak hloupý a je to takový namyšlený pitomec. ,,Jasně, že se budu kamarádit s tím kdo není zlý a namyšlený a hloupý." pronesla jsem a počkala, co se bude dít. Mike se zatvářil vítězně a mířil si to ke mě a Skyler s Jayem se smutnými výrazy odcházeli. Když v tom jsem na zakřičela: ,,Kam jdete? Myslím přece vás." prohlásila jsem a oni se zarazili a oba mě objali. Mike se nejdřív zatvářil překvapeně a potom řekl: ,,Jak můžeš být tak hloupá. Jak chceš, ale budeš litovat." prohlásil chladně. ,,Lituju už teď toho, že jsme se s tebou kdy bavila a teď prosím odejdi." řekla jsem. V srdci jsem cítila bolest, toho jak mě zklamal člověk, kterého jsem měla tolik ráda. Nasupeně se otočil a namyšleně odkráčel.

To je vše, hillou. Přeji hezký zbytek prázdnin.

+4

Příběhy a povídky

Autor: zuzikovarova   |   Publikováno: 31.08.2017   |   Zobrazeno: 717x