HryProDivky.cz
Šílený blog retardované holky
Sama proti slunci 1. díl
Ahoj holky.
Rozhodla jsem se pro vás napsat příběh - Sama proti slunci.
Je to můj první příběh, takže od toho prosím nečekejte něco velkého. :-D
Tak jo, už to nebudu zdržovat a pojďme na to :-D :
21.4. 2015
Můj milý deníčku, dneska jsem měla patnácté narozeniny, ale nebyly moc podle mých představ.
V podstatě, jsem si to myslela, můj život je děs, nikdy mi nevyjde nic tak, jak bych si představovala.
Svou mámu jsem nikdy neviděla, žiju s tátou, k tomu nemáme moc peněz a musíme se pořád stěhovat, to, že se musíme pořád stěhovat mě moc štve, mám docela problém najít si kamarádky a když už si konečně nějakou najdu, musíme se stěhovat.
Vždy se táty ptám, PROČ se musíme stěhovat, ale on mi vždy odpoví jen jediné : To protože mám nějaké problémy. Když se ho zeptám jaké, tak mi řekne že takové, které nestojí za řeč a už vůbec né za to, abych se tím trápila.
Já už nejsem malá, chtěla bych se dozvědět, JAKÝ má ten problém ale on se o tom se mnou prostě odmítá bavit.
Vždy na mé narozeniny sedím v autě a utápím se nudou.
Dnes to nebylo o nic jiné, mám narozeniny, sedím v autě a dívám se z okna na míhající se stromy, květiny a taky dětská hřiště, kde se na houpačkách houpají bezstarostné, malé děti které se přitom i smějí, protože jim jejich rodiče něco říkají.
Při pohledu na tohle všechno se mi do očí derou slzy, jako by snad mezi sebou závodily, která mě rozpláče jako první, snažím se nebrečet, mám velkou kouli v krku ale jsem silná, já přece brečet nemůžu.
Tohle mi říkal táta, když jsem si jako malá odřela koleno a moc mě bolelo.
Od té doby, vždy, když jsem v nějaké těžké situaci, tak si představím mého tátu, jak nade mnou klečí a říká mi tato slova.
Takhle nějak přemítám nad životem a najednou slyším tátu, jak mi říká, že jsme na místě.
Za to jsem ráda, skoro jsem už totiž brečela, ale nic neříkám a vystoupím z auta.
Náš dům je takový, jako bývá vždycky, je v něm pár pokojů, skříní a bílých stěn.
Kufr nemám nějak extra velký a tak si pár mých věciček vybalím a jdu spát, už je totiž 23:35.
Ze zítřka mám hrůzu, půjdu totiž poprvé do školy a to nesnáším.
Ale já to zvládnu, věřím si.
Tak, tohle by bylo pro první díl vše.
Tak se mějte hezky.
ČAUKY MŇAUKY. :-D
Komentáře
zuzikovarova(Amazing Girls)
hezké
až na to ,že by jsi pětileté děti hráli o půl dvanácté a ani jsem si toho nevšimla ,když by mi to nepřipomněl ten komentář jinak sueper
Cleo 5842
Pěkné, jen by mě zajímalo, proč píšeš, jako že se to událo v minulém roce? To není nadávka, jen mě zajímá, proč to není v tomto roce.
Cleo 5842
abodka: Aha, chápu!
abodka(ANIME!)
Cleo 5842: Já vím, že to není nadávka, je to jen dotaz, já vím, však v poho.
) a tak bych radši dělala příběhy buď v přítomnosti, nebo v minulosti. 
A píšu to v minulém roce, protože tam budou i vánoce, a já moc nemám ráda příběhy, které se odehrávají v budoucnosti ( samozřejmě, když to je nutné, tak mi to nevadí
Catriine DeMew(Without a name :))
hustý
TwilightSparkle(ZVÍŘECÍ LÁSKA)
super
Teddynka(matematika)
Hezký
Ale 23:35 - na hřišti si hrají malé děti? 
Teddynka(matematika)
abodka:
abodka(ANIME!)
Teddynka: Jojo, malá nevychytávka.
Promiň.