HryProDivky.cz
Sense
Pouto 17
No neslíbila jsem, že už o víkendu vydám další díl? Asi o tom mnozí neví, ale slíbila jsem to Ahoj lidi na mém blogu ;) ok, nebudu zdržovat, enjoy..
Ráno jsem čekala, že se v posteli probudím úplně sama s výčitky svědomí a nastávajícími depresemi, ale ani jedno se nedostavilo, protože Gitril ležel ještě pořád vedle mě a spal. Probudila jsem se v podstatě ve stejné poloze, v jaké jsem usnula, a bylo těžké dostat se z jeho objetí. Nejradši bych v jeho náručí ležela celý den, ale mám povinnosti. Vysvlékla jsem se a umyla, tak aby ho to nevzbudilo. Když jsem se vrátila zpátky, jen v ručníku, hrozně jsem se lekla.
„Dobré ráno.“ Smál se nejistě a se zaujetím mě sledoval.
„Vyspal ses?“ Snažila jsem se nějak vzpamatovat z toho šoku. Převlékla jsem se a k jeho smůle musela hned jít.
„Máš mnohem měkčí postel, než já. Já už jsem se nějakou tu noc pořádně nevyspal, ale dneska budu snad i použitelný.“ Nadhodil téma na dnešní trénink. Já na něj úplně zapomněla. Slíbila jsem mu včera v euforii, že si s ním přijdu dát souboj, ale Patricie mi říkala, že se má vrátit Blake. Ráda bych stihla obojí, ale posílá nás na hranice, abychom ho v pořádku dostali zpět do tábora. Prý se mu něco stalo, což mě zprvu vyděsilo, ale Patricie mě uklidnila. Prý by se mu nemohlo stát nic strašného.
„Ty jdeš dneska do arény?“ Trochu mě zaskočilo, že ho tam Patricie neposílá taky. Vždycky šel přece s námi. Já, Blake, Mass a Gitril.
„Jo, neměl bych?“
Nebyla jsem si úplně jistá, jestli mu to chci říct, ale nechci se s ním rozhádat jen proto, že ti dva se nemusí.
„Víš, dneska nám Patricie zadala nějakou misi. Tobě nic neřekla?“
„V poslední době se se mnou nebaví vůbec. Neřekla jsi jí něco?“ Napadlo ho.
„Co bych jí já tak řekla? Ona se jen ptala, jestli se spolu bavíme.“ Zvedl tázavě obočí a čekal na pokračování. „Řekla jsem jí, že mezi náma nic není a že jí do toho v podstatě je kulové.“ Doufala jsem, že ho zmínka o tom, že mezi náma nic není, nějak neranila. Ale on přece musí chápat, jak je to nebezepečné.
Bylo úplné ticho, když zničehonic promluvil. Jeho hlas a nálada ještě víc zdůraznila smysl jeho otázky. „A kdyby se tě zeptala po dnešku, řekneš jí co?“
Nečekala jsem to. Vůbec mě nenapadalo, co bych mu na to měla říct. A už vůbec ne, jestli ho něco neraní. Jeho oči mě sledovaly s tím běžným plápolajícím ohněm hluboko uvnitř.
„Řekla bych jí úplně to samé.“ Jeho oči poklesly, což mě zvláštním způsobem potěšilo, ale musela jsem mu to vysvětlit: „Protože kdyby se dozvěděla o spiknutí, nebo o čemkoliv, co jde proti ní a týká se to nás, určitě by hledala všechny, kteří s tím mají něco společného. A já nechci, abys kvůli mně byl dalším terčem.“ Chtěla jsem, aby to znělo důležitě, protože jsem to taky tak myslela. Když se jeho oči opět zvedly a vzplanuly, málem se mi podlomila kolena. Nejspíš nikdy v životě nepochopím, jak může něco tak temného vzplanout.
„Jdeš pozdě!“ Oznámila mi Patricie hned ve dveřích, místo pozdravu.
„Omlouvám se, měla jsem nějaké… vyřizování.“ Usmála jsem se nad tím.
Celé dopoledne jsem trávila s Patricií a pak nás tři poslala na misi. Tedy pro Blaka. Byla to úleva po tom všem, co jsem s ní za tenhle týden prožila. Ale na druhou stranu jsem si nebyla jistá, jestli chci skutečně Blaka vidět. Žádné negativní emoce jsem za celou dobu necítila – to mě do značné míry uklidnilo, že se mu snad nic nestalo. Ale ani mi nijak nechyběl. Možná to bylo tím, že se mnou celou dobu byl Gitril. Kdyby se mnou za celou dobu nebyl ani jeden… který z nich by mi chyběl víc?
Strachovala jsem se ale úplně zbytečně. Hned jak mě Blake uviděl, vřele mě objal a já mu to oplatila. Zaplavila mě pozitivní energie, která ale hned opadla, protože jsem si vzpomněla na Gitrila. Cítila jsem v jeho emocích zmatek a měla jsem chuť si za to něco udělat. Zničit tak úchvatnou chvíli, to umím opravdu jenom já.
„Jak bylo?“ Zamluvila jsem to radši něčím jiným a kupodivu to zabralo.
Vyprávěl mi, jak se tam dostal, že to byla celkem hračka a pak, jak je to ve městě velké a kolik je tam věcí. Že prý ale nemohl najít hrad, který byl nakonec na úplně opačné straně, než celou dobu hledal, a že ho pak ani nakonec nechtěli pustit ke králi. Ten, když ho přijal, nechtěl věřit, že ho posílá Patricie Gehref.
„Pak ti ale ještě musím něco říct.“ Zašeptal nakonec.
Při vyprávění ho poslouchali všichni. Teda, byly jsme tam jen já, Mass, Drikův kamarád Dario a Blake. Vlastně jsem se hlavně divila tomu, proč Patricie vyměnila Gitrila zrovna za Daria. Možná jsem to pokazila tím, že jsem se ním bavila a ona ho za to teď trestá, protože ho nemá ráda.
Když jsme se vrátili, byla jsem hrozně šťastná, že je konečně zpátky, a že můžeme být sami.
„Musím ti něco říct.“ Vyhrkl, sotva jsem zavřela dveře.
„To už jsi říkal. O co jde?“ Sledovala jsem ho se zájmem.
„Král je úžasný člověk, věděla jsi to? V podstatě mi málem nabídl jeho dceru za ženu. Chovali se tam ke mně jak k princi.“ Nemohla jsem uvěřit svým uším. „Zní to úžasně, že?“ Byl nadšený, ale hned to z něho opadlo. „To jsem si taky prvně myslel. Král a ta jeho malá štětka jsou ti nejhorší, koho jsem tam za celou dobu vyřizování potkal. Bylo tam plno obchodníků a úředníků, ale takový odpad, jako je král a jeho dcera, nebyli snad ani vězni. A že jsem se s některými setkal.“
Možná se mi to zdálo, ale Blake se hodně změnil. Mluvil hrozně spisovně a dokonce seděl rovně. A když jsem mu nabídla čaj, zdvořile ho odmítl, až se mi málem uklonil. Kam se poděl ten buranský lamač srdcí?
„To ale není všechno. Přišel jsem na to, když jsem se v noci náhodou vzbudil. Nemohl jsem spát a procházel jsem se po hradě. Nikdo tam nebyl. Cítil jsem se divně. Celý ten jejich velký barák byl prázdný. Šel jsem ven, zjisti, jestli se třeba něco nestalo. Krále jsem nenašel, ale Selen (králova dcera) byla na nějakém satanistickém sabatu nebo jak tomu říkají a nechala se tam veřejně předvádět jako oběť. To byl ale taky podvod. Lidi jim museli platit vstupné a ji stejně neobětovali. Ta cena za vstupné byla šílená, ale každého donutili hlavně silou.“ Nechal mě, ať tu informaci vstřebám a hned nato pokračoval. „Ji jsem ale poznal až úplně na konci. Viděl jsem ji odcházet ze stanu, jak se vracela do hradu. Tam jsem na ni narazil a řekl jí, že jsem nemohl spát. Pak jsem si šel lehnout, ale o něco později mě zase něco vzbudilo…“ Blake přestal vyprávět. Oba jsme se lekli, když někdo zaklepal na dveře. Šla jsem se podívat, kdo to je a docela se mi ulevilo.
„Gitrile, co tu…“ Vešel dovnitř bez pozdravu a nenávistně se zahleděl na Blaka. Hledala jsem v Blakově emocích aspoň náznak žárlivosti nebo nenávisti, ale nic. Prostě se na něj jen povrchně díval.
„Takže se v pořádku vrátil.“ Pronesl nenávistně.
„Poslyš, co máš za problém?“ Postavil se proti němu Blake a provokativně se mu díval do očí. Kdybych v tu chvíli nezasáhla, nejspíš by se tam pobili.
„Jestli se chcete mlátit, tak venku.“ Ukázala jsem směrem ke dveřím, ale když se na mě Gitril podíval a jeho oči zase vzplanuly, změkla jsem. „Tak mi aspoň vysvětlete, co se děje.“ Trvala jsem na vysvětlení, i když mi ho nechtěli dát.
„Nic to není. Vážně, nestojí ti to za to.“ Ujišťoval mě Blake. Samozřejmě jsem mu nevěřila.
„Hele, bylo to mezi váma v pohodě, ne? Tak co se stalo. Musíme držet spolu, abychom svrhli vládu.“
„Tys to ještě nepochopila?“ Povzdechl si Blake. „Nemůžeme svrhnout vládu. To, co se dělo na hradě, bylo šílené. Prvních pár dní jsem neměl pochyb o tom, že to Gitril vzal za špatný konec, ale zjistil jsem, že je to peklo. Král má velkou moc. Měl jsem jen domněnky o tom, že je pouhá loutka a ve skutečnosti to celé vedou jeho nejbližší. Poradci a úředníci. Ale král má svoje špehy všude. Dokonce v sousedních zemích. Posílá tam svoje vojáky, aby hledali a vraždili navazovatele. Cvičí pořád víc likvidátorů a jako třešnička na dortu… snaží se prodat panenství své dcery.“
„To je barbarské.“ Bylo první, co mě napadlo. „Jak může otec prodávat vlastní dceru?“
„Já bych to pro ni neviděl tak černě. O panenství ty obchody určitě nejsou – ta ho nemá už dlouho. Pořád jsem ale nepochopil, jak to dokázali ututlat.“ Zamnul si bradu.
„To ale není všechno.“ Ozval se najednou Gitril.
„Jestli narážíš na Patricii, tak máš pravdu, není.“
Nemohla jsem uvěřit tomu, co nám Blake právě sdělil. Patricie nejen, že kupuje drogy v gigantickém množství, ona dokonce pomáhala při výrobě. Když přišla o kšefty, dala se do pachtu s královou dcerou. Už tenkrát nebyla tak úplně čistá, ale Patricie ji zkazila ještě víc. Převlečenou za kurtizánu ji vydávala bohatým obchodníkům na lodi a tvrdila, že je ještě panna a je to králova žena. Ani já jsem nepochopila, co je na tom může vzrušovat, ale hlavní je, že na tom Patricie dost vydělala. Když se to dozvěděl král, nebyl vůbec proti. Spíš naopak. Obchody přenechal Patricii a dál nechal zneuctívat svou dceru. Jeho jedinou nástupkyni.
„To ale pořád není všechno.“ Řekl Blake trochu sklíčeně a podíval se přitom na Gitrila. Ten jakoby pochopil, o co mu jde a snažil se ho zarazit.
„Neříkej to.“ Nejspíš se trefil, protože Blake mu jeho protest oplatil upřímným lítostivým úsměvem.
„Můžu konečně taky já vědět, o co tu jde?“ Z Blakových pocitů jsem nic nevyčetla, tak jsem mohla doufat, že mi řeknou pravdu.
„Jednou…“ Začal sklíčeně, „jsem se vloupal do kanceláře a prohlížel si tam nějaké papíry. Doufal jsem, že tam něco najdu. A našel.“ Podíval se na Gitrila a pak hned na mě. „Gitril je tam napsaný jako hlavní podezřelý. Mají ho na černé listině.“ Podle jejich pohledů to ale pořád nebylo všechno. „Gitril je tam taky napsaný jako pohřešovaný… tedy už nalezený bratr Patricie Gehref.“
Napnulo vás to aspoň trochu? Já teda měla co dělat, abych tenhle díl sepsala. Trvalo mi to asi čtvrt hodiny, což je docela dlouhá doba plus to přemýšlení a ty ostatní věci. Tenhle díl mi dal zabrat, tak snad vás bavil. Mám vás ráda :*
