Na stopě emocím 6 (3)

«Nejnovější články | Sense

Vytvořit blog | Nápověda

Změnil se. Neviděla jsem ho měsíc, což je můj rekord. A myslela jsem si, že ho už nikdy neuvidím, ale teď… Je mi hrozně.
„T-taky mě těší.“
„Vážně?“ Provokuje mě.
„Jsi v pořádku Tai?“
„Jo, je mi fajn. Chcete říct, že bude v pokročilých a já na něj budu dohlížet?“
„Ne. Máme trochu jiné plány.“ Dovedli mě i s ním před vojenskou radu. „Jelikož vy dva jste očividně nejlepší, když budete pracovat spolu, budete ještě lepší. Oba. A potom… Se vám oběma můžou naskytnout určité… Výhody, jaké si obyčejný voják nemůže dovolit.“
„Jako třeba?“ Ozvala jsem se první.
„Jako třeba pomáhat řídit průběh války a být u důležitých rozhodnutí. Jakože být součástí vojenského řízení.“ Ano! Moje tvrdá práce se vyplatila, ale částečně mi byla k ničemu, když se tu objevil on. Souhei… Musím udělat všechno pro to, abych já byla nejlepší. Tady jde o mě, ne o něj.
Dostali jsme na zbytek dne volno. Já jsem se rozhodla ho věnovat tvrdému tréninku.
„Máme na sebe štěstí.“ Otočil se na mě, když jsme vycházeli.
„Ty tomu říkáš štěstí?“ Nevšímala jsem si ho.
„To je osud…“
„Ne, to je válka. Ty si mě teď raději nevšímej. Nemám na tebe čas ani náladu.“
„Co se stalo? Proč jsi odešla?“ Tentokrát se nenechám vyprovokovat.
„Jak jsem řekla. Nemám čas.“ Už jsem byla na odchodu když…
Chytil mě za ruku a očividně mě chtěl políbit. Zkroutila jsem mu ji dozadu a složila ho k zemi.
„A teď mě poslouchej. Já nemám čas na ty tvoje blbosti. Jsem tu z jiného důvodu a nenechám se rozhodit chudákem, jako jsi ty. Jsi teď pro mě nic. Tak mě nech na pokoji.“ Pustila jsem ho a odešla.
O chvíli později ke mně přišel velitel Bress.
„Poslyš… Vy dva spolu něco máte?“
„To už bylo dávno.“ Řekla jsem a praštila znovu do boxovacího pytle.
„To předtím bylo dobré. Jen tak dál. Mezi námi… Když si udržíš aspoň o něco lepší pozici než on nějakou chvíli, můžeš se dostat až k nám a budeš mít ty lepší výhody. Já stojím při tobě, takže cokoliv budeš chtít, obrať se na mě. A jen taková rada…“ přiklonil se ke mně a zkontroloval, jestli někdo neposlouchá. „Nějaký ten milostný románek mezi tebou a někým od nás by ti nemusel uškodit. Naopak.“ Pak se jen usmál a odešel.
Přemýšlela jsem nad tím, co říkal, i když už mě to napadlo, ale neodvážila jsem se nad tím až do teď přemýšlet. Takže mám sbalit nějakého důstojníka? To bude brnkačka. Když odstraním Souheie. Ne přímo odstranit, ale nesmí mi překážet. Nebude. Mám fakt štěstí… Všichni jsou tu mladí a hezcí. I ti kluci na tom bojišti by se dali, ale teď jde o můj úspěch. Hned po tréninku začnu. Zajdu třeba za Troyem. Ten je sexy. Nebo Fill? Uvidím, který z nich je větší sympaťák.
Šla jsem si pak udělat ještě pár sklapovaček a hned potom jsem zašla do hlavní budovy, abych je očíhla. Jako jedna z těch vyšších mám povolení chodit za pole. Vešla jsem do velké jednopatrové budovy a hned jsem potkala Filla.
„Ahoj Fille… Jak to dneska jde?“
„Jde to.“ Ani se na mě nepodíval. Škrtám.
Právě šel proti mně Bress.
„Právě tebe jsem hledal. Asi ti někdo nahoře nebo dole drží palce. Dneska nám přidělili nového důstojníka a upřímně… Být tebou ho sbalím dřív, než to udělá nějaká z těch holek venku. Může mu být tak kolem dvaceti. Podle mě je sexy, ale ty jsi holka. Představím mu naši nejlepší bojovnici, pojď.“
Že by se na mě konečně usmálo štěstí. Jde to jako na drátkách. Vešli jsme do velké místnosti, kde kolem stolu stáli čtyři urostlí chlapi a něco řešili.
„Omlouvám se veliteli, ale chtěl jste, abych Vám dovedl Tai.“ Uklonil se mu mírně Bress.
„Ano… Můžeš jít. Tai, pojď sem. Tohle je Arata Dante. Naše nová posila. Pane Dante, tohle je naše nejlepší bojovnice Tai. Bude se Vám líbit.“ Když se na mě konečně otočil, podlamovaly se mi z jeho pohledu kolena. Byl tak okouzlující. Ať si Souhei trhne. Musím si toho borce teď pořádně prověřit, ale první dojem se povedl.
„Těší mě pane.“ Mírně jsem se uklonila.
„Jsem poctěn.“ Usmál se. Skoro jsem hořela, když mi vzal ruku a políbil ji na hřbet.
„Tak jsem si řekl, že když už jste se tak výborně seznámili, bude možná lepší, když tvůj výcvik prozatím povede důstojník Dante.“ Řekl velitel Tril.
„Bude mi ctí.“ Usmála jsem se na něj.
„Mně rovněž.“
„No… Vy to tu ještě moc neznáte, že? Tak co, kdyby Vás Tai provedla?“ Navrhl velitel.
„Nejsem proti.“ Řekl a velitel se hned podíval na mě.
„Ano pane.“ Postavila jsem se do pozoru.
„Tak pojďme.“ Otevřel mi dveře a vyšli jsme na dvůr.
Musela jsem na něj opatrně, i když on nevypadal zrovna jako by se měl držet dál. Tím pádem já musím být ta rozumná. Zavedla jsem ho za cvičební pole až za ubytovny ke stájím a k jezeru.
„Tohle je moje nejoblíbenější místo. Je to tu nádherné, i když je zima.“ Celou dobu ze mě nespustil oči a ani teď to nebyla výjimka.
„I když je zima, docela bych se schladil.“
„Ale… Je tam obrovská zima.“
„Tak mi dej jinou radu, jak se z tebe mám schladit.“ Já jsem tak blbá, až teď mi došlo, že se mnou flirtuje.
„No, rad je hodně, ale… To se nehodí. Jste důstojník a já…“ Moje taktika je na místě.
„Tykej mi. Jsem Arata. Říkej mi Arato nebo jak budeš chtít.“
„Jsem v rozpacích…“ Přistoupil blíž ke mně a vzal mé tváře do dlaní. Musel poznat, že z něj úplně hořím, protože moje tváře byly horké.
„A to jsem ještě ani nezačal.“ Políbil mě. Položila jsem ruce na jeho vypracovaná ramena a musela jsem pokračovat až na záda. Měl takové svaly. Tak pevné tělo a byl tak něžný, i když by se ze začátku vůbec nezdál. Odtrhla jsem se od něj.
„To nejde…“ Byla jsem zadýchaná. „Nemůžu…“
„Proč ne? Co nám brání?“ Díval se tak nedočkavě.
„Vůbec tě neznám a… S mým postavením to bude vypadat jako protekce.“
„Ať si lidi myslí, co chtějí a… Jak chceš. Poznáme se líp. Co dát souboj?“
„Klidně.“
Můj plán vychází skvěle. Právě teď už si připadám jako mrcha, ale jestli se chci dostat až na vrchol a hlavně daleko od Souheie, udělám cokoliv. Kdyby tu nebyl, vystačím si bohatě s plánem, který jsem měla do teď.