Říše divů

Královna vlků - 1. část

Takže ahoj sušenky! Pokud znáte můj blog už sakra dlouho, tak víte, že jeden z mých prvních příběhů byl Královna vlků. A já jsem si říkala: Proč nenapsat další sérii?

Teda, samozřejmě, pokud se to uchytí :D

Také to bude vyprávěno z pohledu třetí osoby, děj se odehrává pár let po první sérii.

Doufám, že se vám druhá série bude líbit více než ta předchozí....Protože mě to tehdy strašně bavilo, ale byla jsem začátečník, takže to tak taky vypadalo.

Napište mi vaše názory do komentářů!

Pokud chcete, aby série pokračovala, dejte plus!

Královna vlků - druhá série

Sophiu trápil nedostatek energie už dobrých pár let. Problémy se spánkem se dostavily zhruba ve chvíli, kdy se ukázalo, že na trůn ve skutečnosti nemá nárok, ale že Shania je, jakožto starší a zkušenější sestřenice lepší volbou, přestože je dcerou mladšího bratra jejího otce, prince Kalena. Nikdo nemyslel na zodpovědnou, statečnou princeznu, která se každý den dřela, aby se měl její lid lépe. Kdyby se korunovace neodehrávala až za pár týdnů, nejspíš by to vzdala, a propadla knihám a jezdectví už dávno. S hrůzou si uvědomila, že po své komnatě chodí už dobrou hodinu, přičemž byla plně při vědomí. Občas se na delší dobu zamyslela, nedávala pozor, což k ní nijak moc nešlo, ale nejlepší pro ni bylo se hýbat, nebo dělat jinou aktivitu, protože jinak by na místě usnula. Ovšem v noci se mohla převalovat hodiny, a stále se jí nedařilo vniknout do říše snů, kterou už tak dlouho nezažila. Maximálně říši nočních můr, ve kterých se jí mstí Shania v podobě zlé, dračí, nebezpečné královny, která si podrobila veškeré obyvatelstvo. Sophia trhla hlavou. Dost bylo litovaní, měla by podnikat něco produktivního. Honem zaběhla do své pracovny, kde popadla pero a pergamen. Posadila se na vysokou židli, která byla neskutečně stará a nádherně vyřezávaná. Nejspíše byla vyřezána z královských borovic, stromů, které byly vyšlechtěny těmi nejlepšími zahradníky speciálně pro vládnoucí rodinu. Až teď Sophia poznala, že kruhy a vlnky ve dřevě jsou jen tvary, v dětství v nich viděla tváře, květiny, zvířata...Tehdy byla tak malá, že mohla pod židlí probíhat, aniž by se musela sklánět. Ano, ta židle byla opravdu velká a majestátní. Byla tak mohutná a tmavá, že se Sophie zdálo, že se do její maličké pracovny, kde vše bylo slonovinové barvy,  vůbec nehodí. Dokonce ani ona sama se nehodila k tomu, aby seděla na židli mocných a starých vládců. Byla jen křehká brunetka s královským původem, oblečená do jednoduchého, ač luxusně elegantního jezdeckého oblečku, který měl barvu mořské pěny a její oblíbené slonoviny, v některých záhybech byl až tmavě šedý. Na nohách měla obuté vysoké šněrovací boty na klínku, které byly velice elegantní na to, aby byla u dvora považována za hodnotnou a důležitou princeznu, ale také v sobě měly něco rebelského, což dokazovalo její odvahu a nadání pro sport všeho druhu.

Zatímco psala své nacvičené podpisy do nudných dokumetů, které vyplnit musela, přemýšlela nad svou sestrou. Tory se už v paláci neukázala rok. Jistě, měla toho na práci plno, byla vlčí královnou, ale vlci to zvládali i bez ní, tak proč nemůže přijet aspoň na korunovaci? Na korunovaci jejich tolik milované sestřenky? Dračí královny? Nedokázala potlačit slzy, když si vzpomněla na moment, kdy jí matka oznámila, že ani ona ani Tory nebude mít na trůn nárok. Ne kvůli tomu, že by Shanie nepřála trůn, nebo by žárlila, ale protože celý život se snažila být dobrou budoucí královnou a zanedbávala kvůli tomu sama sebe. Jistě, jedna její část královny uspokojena byla, ale část, která patřila přátelské dívce, která nadevše miluje svou rodinu, byla značně zanedbávána.

Shania už dlouhou dobu seděla na trůně a pohlížela na poddané, kteří přišli na slavnost draků, kterou v říši zavedla teprve nedávno, když se stanovilo datum její korunovace. Od té doby měla možnost, zařídit cokoliv, co ji napadlo, i kdyby to měla být velice banální věc. Slavnost draků jí připomínala staré dobré časy na starém zámku, kde měla své dračí poddané, kterým se věnovala, jako by to byli její mazlíčci. Však jednoho z nich - Noční můru, ze kterého se mezitím stal mocný a hrozivý drak - si vzala s sebou sem. Některé děsil, jiné fascinoval, za což byla vždy ohromně ráda. Rozplývala se nad malými děvčaty, které přišly událost oslavit v rozkošných kostýmech draků. Jedna - očividně starší, s dlouhými rezavými vlasy - měla krvavě rudou škrabošku, připomínající páva, protože na ní bylo snad tisíc fialově obarvených kamínků. Kolem ramen měla ovinuto rudé boa, které na ni bylo tak velké, že jí sahalo skoro až ke kotníkům. Šaty měla též červené, lesklé a s dlouhými volánky, které byly bílé a černé barvy a navíc byly sešity tak, že vypadaly jako dračí zuby. Druhá, -znatelně mladší dívka, velice pohledná s havraními vlasy a nádhernýma azurovýma očima - na sobě měla smaragdovou róbu se zlatými výšivkami. Obě se nádherně usmívaly a Shania se přistihla, jak myslí na své dětství v království jejího otce. Celé roky byla zamčená ve své komnatě, protože přestože byl drak jejich symbolem, jakékoli navazování "kontaktů" s nimi, bylo zcela nepřípustné. Až po letech jí vyhnali do lesů, kde objevila starý zámek, své sídlo, které bylo téměř celé pod vodou. Tam se aspoň necítila jako vězeň.

Ani si nevšimla, že se po jejím boku vlní okouzlující dvorní dáma, která očividně posílá vzdušné polibky všem mladým chlapcům, kteří se na slavnost dostavili. ,,Je to opravdu nutné, Gracelynn?" Zeptala se opatrně budoucí královna. Dvorní dáma vypadla ze své role a rozhozeným koktavým hlasem zamumlala:,,Já...Vaše Veličenstvo...Teda...Opravdu...Máte pravdu...Ne." Shania se usmála, protože jí bylo jasné, že i když Gracelynn roste seběvědomí díky dokonalým, dlouhým a plavým vlasům, které dělají dojem, že sem snad spadla z nebe, ve skuetčnosti tak cílevědomá není.

,,Jsem ráda, že jsme si to ujasnily," Shania očima přelétla místnost, ovšem nikdo neupoutal její pozornost natolik, aby se konečně zvedla a šla s ním přátelsky, ale formálně, pohovořit. Její tetička a strýc se v zájmu dobrých vztahů s jejím otcem nehodlali slavnosti zúčastnit, takže ani oni tu pro ni tentokrát nebyli. Zůstala tedy sedět a rozhodla se, že zjistí něco víc o té záhadné Gracelynn. ,,Jste má dvorní dáma už celou věčnost, Gracelynn. Ale já o vás vůbec nic nevím. Například...," odmlčela se, aby vymyslela dobrou otázku.,,Vidím, že se zajímáte o ty mladé hochy. Nemusíte se mnou trávit celý večer. Proč nejdete za nimi? Moc vám to sluší, jistě by tanec s vámi neodmítli." Gracelynn, očividně potěšena a překvapena zároveň se usmála. ,,Skutečně? Od vás je to skvělé slyšet, máte úžasný vkus, vždy vypadáte jako pravá vládkyně. Ach, Vaše Veličenstvo, jsem poctěna, že mohu být vaší dvorní dámou, přestože bych se ráda bavila, jsem vám plně oddaná a rozhodla jsem se, že si žádný vztah nezačnu, dokud tady jsem. Jistě, tanec by nic nezkazil, ale stejně....Nejsem zrovna dívka na tančení. Spíš na dívání," při těch slovech sklopila zrak na své nadýchané růžové šaty. Vypadala dokonale. Shania naklonila hlavu na stranu. ,,Odkud pocházíte? Vypadáte tak vznešeně, musíte pocházet z velmi dobré rodiny." Gracelynn se kousla do rtu. ,,Hm...., no, asi ano. Pocházím z města jménem Olivie. Je to kousek od-" ,,Severních moří," doplnila ji Shania. Ta oblast byla plná zlodějů a mafiánů. Jen málo bohatých lidí přežilo ve zdraví. Většina z nich utekla do středozemí. ,,Víte," odvážila se znovu promluvit Gracelynn.,,Vaše Veličenstvo...Já jsem vévodkyně Gracelynn von Raworthen. Byla jsem na tom opravdu dobře, dokud náš zámek nevykradli ti....zločinci z táboru, který je kolem celého města. Proto je Olivie tak chráněná a opevněná. Tehdy mě rodiče poslali sem, abych se zvládla uživit sama, kdyby nám jednou opravdu odepřeli moc." Shania si provinile vzpomněla na Sophiu. Nervózně se ošila. Gracelynn nehodlala pokračovat. Spočívala na královně očima a čekala na vyjádření. Shania si odkašlala:,, Gracelynn, to je mi skutečně líto. Kéž bych mohla něco udělat..." Gracelynn zavrtěla hlavou. ,,Spoustu vládců se snažilo. Nic nepomáhá. Ale nebojte, náš lid nedává nic z toho, co se stalo, za vinu monarchii. Ani v nejmenším."

Shania se nechtěla vyptávat na to, co se všechno se stalo a radši se zdvořile omluvila,že musí ještě něco zařídit, načež se jí Gracelynn poklonila a nabídla se, že ji doprovodí. Odmítla a rozeběhla se ke dveřím, které jí otevřeli dva vysocí strážci. Musela kontaktovat Tory o možném nebezpečí. Vždyť její smečka teď pobývá v severních horách....do prvního přístavu to nemají daleko...

+7

Příběhy a povídky

Autor: Locika11   |   Publikováno: 28.06.2017   |   Zobrazeno: 762x