Hidden Talent: 1.part

Úvod:

No...takže ahoj. Jmenuju se Kim Talentis. Je mi 13 a žiju s bratrem Joshem u tety. Joshovi je 17. Jak vypadám? Mám dlouhé blonďaté lokny a zelené oči. Jsem malá a hubená.Moje teta se jmenuje Maggie a má kocoura Willa. Je moc hodná. Nevím,co se stalo s mými rodiči. Vím jen,že mamka se jmenovala Kate a táta Dougles. Od narození žiju u tety. Ani Josh si je prý nepamatuje. Ale to je blbost. Byly mu 4,když jsem se narodila já. Musí si je pamatovat. Musí...,

Spěchám. Hodně. Biologie začíná za půl minuty a učebna je až ve třetím patře! Biologii mám ráda z jediného důvodu. Učitelka je taková milá babička,která nikdy nekřičí a nedává úkoly. Občas toho kluci zneužijí,ale ona je trestá po svém. Vběhnu do třídy a posadím se. Sedím vedle Anette,brunetky,která vypadá jako by spolkla pravítko. Navíc vypadá,jako anorektička. Biologie je jedna z mála hodin,kterou mám společně se svojí nejlepší kamarádkou CeCe Breakovou. CeCe vypadá trochu jako indiánka. Je opálená a má dlouhé tmavé vlasy. Nosí je rozpuštěné,ale občas na nich má malé copánky. Má modré oči a je vysoká,takže sedí v poslední lavici. Hodně nosí hnědé šaty a pohodlné oblečení. Taky má ráda pírka a náramky. Nikdy jsem ji neviděla bez mokasín.

Zazvoní a do třídy vejde paní Woodová. Všichni stojí,až na Patricka a Leona. Typický,řeknu si v duchu a koulím očima. Dementi.,,Posaďte se dětičky," usměje se infantilně učitelka. Dojde ke katedře,ale zastaví se u mě očima. ,,To je moc pěkný svetr Kimberly." Hm,je. Tohle je jedna z věcí,která mě štve. Ne ta poznámka o svetru,ale KIMBERLY. Já jsem Kim,ne Kimberly. Prostě mám v rodném listě Kim. Hotovo. Místo poděkování zamumlám:,,Já jsem Kim." Učitelka zpozorní,ale všimne si mého výrazu a řekne:,,Jistě,omlouvám se Kim." A na to začíná vyučování.

,,Hej,Kim!" Po hodiné mě zastaví Luna. Jedna moje kámoška. ,,Ahoj Luno." Luna se tváří znechuceně.,,Tak Woodová tě pochválí a ty řekneš,že seš Kim?! Víš,co bych dělala já,kdyby mi nějaká učitelka pochválila oblečeni?!" Jo. Ale Luna chodí oblékaná do minisukní,minišatů a minitriček,takže....Se snaží jen zapůsobit na učitele Bradlyho,který je ženatý a je mu 39. Ale vypadá dobře,to jako jo..,,Kim!!!!" Zařve na mě Luna.,,Hm? Co je?!" Podívám se na ni.,,Už nejsme kamarádky!!"

Cože?! Jak jako? Vždyť se známe od školky! Snažím se zastavit slzy a jdu ke skříňkám. Tam se posadím a brečím.,,Kim? Jsi v pořádku?" Ozve se nade mnou CeCein hlas.,,Ach CeCe!" Obejmu ji.,,To..-Luna.." Zašeptám a vzlykám dál.,,Co je s Lunou?" Zeptá se. Ona to neví!? Jak to? Vždyť jsme všechny byly kamarádky! Nebo...se Luna nebaví jen se mnou? ,,Kim?" Zvednu hlavu. ,,Luna už nechce být moje kamarádka. Ona..změnila se...,"zlomí se mi hlas.,,Ach,já vím. Se mnou už se nebaví týden. Myslela jsem,že jsem jí něco provedla nebo tak a nechala to být. Ale Luna...byla naše kámoška. Zažily jsme spoustu srandy,ne? Třeba,když jsme spaly u mě. To byla prča!" Zasměju se,protože to opravdu bylo zábavné. ,,Jo...,ale to už je pryč. Musím domů." Zvednu si tašku a jdu domů.

Komentáře