Říše divů

Elena's journey (1)

Hej...jak se vlastně začíná takové vyprávění? No...asi bych se měla představit. Jmenuji se Ellie. Tedy Elena. Elena Ariel Benett. Je mi to no...13,skoro 14. A teď už k příběhu..

Když mi bylo 8 a máma umřela,táta se rozhodl,že jeho dcery budou matku následovat. Ale Joanne se vzepřela. Tehdy jí bylo 11,dospívala a nechtěla někde poskakovat. Poskakovat? To jsem řekla špatně. Víte,moje mamka byla profesionální gymnastka. Nevím,jestli jste o ní slyšeli,jmenovala se Tauriel Daniella Benett,za svobodna Darrenová. Moje sestra Joanne po ní zdědila druhé jméno,ale upravené. Takže se jmenuje Joanne Dennie Benett. Já jsem jako hodná holčička následovala mamku. Táta mi platil trenérku,tu samou mám so teď. Jmenuje se Isabella,ale já jí říkám Issie,nebo Bello. Je moc milá,tenhle rok jí bude 25. Takže ohledně poslušnosti jsem stoupla v tátově žebříčku výš. Jsem teď dost vysoko nad Joanne,ale jí to asi nevadí. Je jí 16,a nejeví žádnou lítost. V ní se dá těžko vyznat. Baví se snad jen sama se sebou. Nikdy jsem jí neviděla bavit se s někým. Jo,když byla máma naživu,měla Joanne spoustu přátel. Její bývalá nejlepší kamarádka Lydie se s ní přestala kamarádit po tom,co jí Joanne řekla,že je namyšlená bárbína,která by bez pomoci rodičů ani nedošla do školy. Ani se Lydii nedivím,Joanne si za to může sama. Na její obhajobu...umřela jí máma. Ale mě taky a nikoho neurážím! Taylor to se mnou měla těžký,protože jsem pořád brečela,nebo byla na tréninku s Bellou,ale zvládly jsme to a jsme nejlepší kamarádky dodnes. 

Pamatuju si ten večer,co se rozhodlo,kdo bude tátova holčička...

,,Holky,chápu vás..máte chuť jen brečet,ale už jsme se přece připravovali na to,že maminka odejde,ne?" Tátův úsměv jsem tehdy nepochopila,ale později mi došlo,že se jen snažil být silný,abychom na tom byly lépe. Přece jenom,umřela mu jeho drahá Tauriel,byly spolu 12 let. Po roce vztahu se narodila Joanne. ,,Ano,tati," přikývla jsem smutně já. 

,,Joanne,můžeš mě chvíli poslouchat?" Žadonil táta.

,,Ne." 

,,Joanne! Prosím!" 

,,Říkám ne! Nech mě na pokoji!"

,,Ach bože...Fajn,dělej si co chceš,Joanne. Já a Ellie to zvládneme. Můžeš jít," ukázal táta rukou ke dveřím. 

,,Super," zasupěla Joanne a odhopkala nešťastně nahoru. ,,Takže," ozval se táta po chvíli trapného ticha.,,Ellie,zlato,kde jsme skončili?" ,,Chtěl si nám něco říct,tati." 

,,Ach,ano. Eleno,tvoje maminka byla velmi skvělá žena. Souhlasíš?" ,,Jo. Jasně,že jo." Táta mě vzal na klín. ,,Jo,také byla velmi dobrá gymnastka. Víš,co to je,že?" ,,Jasně,že vím!" Zvýšila jsem tehdy trochu hlas,protože se mnou mluvil moc dětinsky.,,Dobře,dobře. Ellie,co kdybys...co kdybys byla taky gymnastka?" ,,Jako máma?" Zeptala jsem se opatrně. Ten nápad se mi už tehdy zamlouval,ale nechtěla jsem nikomu dělat falešné naděje.,,Ano,Eleno,jako maminka." ,,Tak jo!" Usmála jsem.,,Super! Ale bude to těžké!" Zastavila jsem se.,,Těžší než smrt mámy?" Táta si oddechl.,,Ne,Ellie. Lehčí." ,,V tom případě to zvládnu. Ale Tati...co,když vážně zklamu?!" Táta mi dal ruku na rameno.,,Nezklameš,Ellie. Víš,že tě budu vždycky podporovat." ,,Vim..,"

Ellie

Joanne

+8

Příběhy a povídky

Autor: Locika11   |   Publikováno: 19.12.2016   |   Zobrazeno: 4880x