HryProDivky.cz
Cassina anime povídka 5.díl
Vše byla pravda. Nejdřív jsem myslela, že to byl sen. Taky to tak působilo. Z té černé tmy jsem se zničeho nic probrala a ležela jsem ve svém pokoji ve své posteli. Bylo ráno jako každé. Nevěděla jsem jestli se mám přiklonit tomu, jestli to bylo realný a nebo další výprlod mojí fantasie. S Agresem jsme toho moc nenamluvili. Každý si hleděl svého, ale každý den si mě hlídal jako paníček svého psa. A dnes jsem konečně mohla dospět k názoru, že to sen nebyl. Přišel ten dopis. Ten dopis, který se tváří jako příjmutí na střední školu, ale jinak to je příjmutí k princovi.
Přišlo to ráno. Máma bere poštu ještě dřív než já vstanu. Možná si ten dopis ráno už otevřela a přečetla. U snídaně mi ho máma podala. Táta s mámou neskrývali nadšení.
"Tak to otevři!" naléhala máma, když jsem si tu obálku dlouho prohlížela.
Otevřela jsem ji a vytáhla z ní papír. Papír byl přehnutý na půl. Stálo tam: Milá slečno Cassandro... bla bla bla. Dva řádky žvástů a pak to důležité: Jste přijmutá na naši střední školu. Je nutné nastoupit hned další den." pokusím se o úsměv, abych nezklamala rodiče.
"Přijímají mě..." řekla jsem.
"To je úžasné zlato! Zařídíme ti tamněkde poblíž nějaké ubytování, abys nemusela každý den vstávat ve čtyři ráno." byla šťastná mamka. táta se jenom usmál.
"Ale... chcou abych nastoupila už zítra." dodám sklesle. Všechno dobrý jakoby se stratilo. Rodiče se promění v kamenné sochy.
"Cože? Zlatíčko, to není možné!" sykne máma a vezme si ode mne dopis. Kroutí nad tím hlavou.
"Zítra si pro tebe přijede odvoz. Máme jim věřit? Co když to je nějaký fór. Co když je tohle falešné a zítra si tě odnese nějaký zloděj a nikdy tě neuvídíme?"
"Určitě ne mami. Fesily s Tinny a Deede prý jedou taky. Tahle škola je dost žádaná, takže možná proto chcou abychom nastoupily už teď. Od Terky brácha jel taky před rokem a nic se mu nestalo. Je to mami prestižní škola." vymýšlím si.
"Tak si teda sbal dnes věci.O vše bude postaráno píšou. To je hrozné. Uvidíme tě možná až za dva měsíce."
Po snídani jsem si to psaní vzala a přečetla znovu. Stalo se kouzlo. po prvním řádku jsem uviděla, jak na volném místě papíru se připisují nové věty růžovým ingoustem.
Pak z druhé strany přibyl i kraslený obrázek. Byla jsem to já.
Vypadala jsem jako princezna. Otočila jsem list ale zpět a přečetla s psaní.
Cass...
Zítra tě budou čekat před vaším domem. Ano, ta limuzína si pro tebe přijede až k tobě domů. Je to už zařízené. Tvojí mámě budou telefonovat o tom, jak zítra. Neboj se ničeho. Nic se ti nestane. Nic se nestane nikomu, na komu ti záleží. Vem si jen to nejduležitější. Mobil a ostatní nesmysly rovnou zahoď. Nedovoláš se k rodičům. Tam nebude signál ani wifi jako tady. Bude ti stačit, pouze nějaké oblečení (to stejně nebudeš potřebovat, ale aby to nepřišlo tvým rodičům divné) a to co ti tvoji rodinu a někoho blízkého připomíná. Věci, které chceš mít u sebe. Já nevím co to je, třeba fotka, plyšák tvého sourozence, sponky do vlasů, náušnice co ti otec daroval. Na mě nemysli Cass. Když mě ale budeš chtít vidět, stačí se jenom v noci podívat na nebe, na moji hvězdu a na tvoje souhvězdí. Miluji tě Cass, ale ty nepatříš mě a ani já nepatřím tobě. Patříš princi a on tobě.
Agres-Algol
Rozbrečela jsem se. Tohle nemůže po mně chtít. Já chci jeho a né nějakého prince. Určitě tohle bude říkat i Fesily, která je zamilovaná do Willa a Deede, které bije srdce pro George.Ten večer jsem se chtěla podívat na hvězdy. Chci aby přišel. Štěstí mi, ale nepřeje. Máme všude mračna. Podívám se směrem k Agresovýmu domu. Až ho najdu zjistím, že dům je opušťený. Vždycky, každou noc svítily světla v každém pokoji, ale teď ani malý proužek baterky.
Doubrou noc. Tohle je moje poslední noc v tomhle městě. Poslední noc, kterou usnu (možná) ve svém pokoji a posteli. Naposledy uvidím svoje blízké.
Další den. Vše podle toho prašťenýho plánu. Rozloučení máme celkem rychlé, nechci to ještě zhoršit tím, že pak na ně budu celé dny myslet. Někdy je lepčí zapomenout. Během deseti minut jsem vypadla z baráku a nasedla do té luxusní limuzíny. Už tu bylo všech šest mých spolužaček. Fesily a Deede, které měli zarudlé oči. Tohle jsem nechtěla. Celou cestu probrečet. Proto jsem to loučení tak raději uspěchala. Tinny byla vždy taková samotářka. Nešlo ji přiřadit ani ke skupině Ollie a Josie a ani k nám- já, Fesily a Deede. Seděla tam v rohu a koukala z okna. Ty dvě krasotinky Ollie a Josie seděli vedle sebe a spokojeně brebentili. Jsem jedeniná, kdo ví, že nejedeme do školy, ale za princem? Ne nejsem. Uvidím jak Josia drží ve svých rukou fotku s princem. Tahle fotka byla pověšená na zdi u Friola. Dole na té fotce také stojí princovo jméno. Loid. Zvláštní jméno. Princ Loid první. Pegg tu sedí na opačné straně a kouká se ven z okna jako Tinny. Tohle by mohly být kamarádky. Dvě samotářky rovná se dvě kamarádky. Jedeme pár minut. Pět? A vystoupíme u zlaté brány. Tohle je další vstup do téhle říše. Brána se otevře. Josia s Ollie zapiští. Tinny s Pegg dál zírají a moje dvě nejleší kamarádky stále roní slzy. Konečně se schopí a utřou si obličej kapesníkem. Vstoupíme do tohoto světa. Zahalí nás kouzelný les. Nádhera. Před námi je ta vila. Nádherná. Josia a Ollie se už do vily rozběhnou. My ostatní tam pomalu došmajdáme.
Vstoupíme dovnitř a uvidíme velký prostor se stoly. Na druhé sraně místnosti je schodiště, na kterém stojí naše služebnictvo. Ukloní se a přistoupí k nám. Nejdřív to je sedm žen. Takže organizátroky? Přesně! "Jmenuji se Gonna McManová. Budu vaše organizátorka slenčny Josii." ukloní se dívka vysoká jako já s blonďatými vlasy až po ramena. Pak přistoupí dalších pět pro moje kamarádky a nakonec je řada na mě. Musela jsem dostat snad tu nejlepší oraganizátorku ze všech. Její jméno je Deliana Homerová. Může jí být tak osmnáct let.Je to krásná, drobná a hubená zrzka.
Už ze začátku mi přišla velice sympatická.Byla oblečena do krásných tyrkysových šatů. Byly jednoduché, dlouhé až po kolena. Všechny organizátorky měly tyto stejné šaty, podle kterých jste poznali, že jde o ně. Naše služebné, kterých je celkem čtrnáct, jsou oblečené ve stejném typu šatů jako organizátorky, ale v černé barvě. Část šatů byly zakryty bílou zástěrou. Ve vlasech měly navíc malou bílou mašličku. Uklonily se znovu a po dvou se vydaly k nám. Přidělili mi křehké a drobné, tak jako Deliana, dvě dívky. Jedna blondýnka a jedna brunetka.
Kollia a Sussy.
Odvedly nás každou do našich pokojů. Byly nádherné. Krásné. Spatřila jsem část pokoje od Ollie a Deede. Byly podobné tomu mému, ale zároveň se přeci lišily.
"Nádhera. Vše je skvělé. Jsem spokojená. Pokoj je prostě... fantastický. Myslím, že ostatní holky se z toho nevzpamatují ani do týdne. A pak tu máme vás. Delian, Kollio a Sussy! Jsem tak ráda, že mám zrovna vás."
"Slečno, pojďte se svými služebnými do vaší šatny pro nějaké šaty. Nemůžete tady chodit v takhle."
Šla jsem s Kolliou a Sussy dolů. Vila je tak velká až se v ní ztrácím.
Vešly jsme do velké místnosti. Jak malá blondýnka Kollia rožla světlo, začalo se tisíc šatů ohromně třpytit. Byly tak bohaté, krásné a přepychové. Vzala bych si takové krásné červené s krajkou, které jsem uviděla, ale říkám si: Nemůžu se takhle zvýrazňovat. Princ si mě všimne a to já nechci. Mají tady pytel od brambor? Nechci se princovi zalíbit vůbec! Ať mě hned první den vyhodí! Projdu si dvě uličky a najdu sice luxusní, ale ne nějak výrazné a přepychové, obyčejné šaty s odstíny hnědé a tělové barvy a vrchní část celé bílé krajkové.
"Tady tyhle. Je to dobrá volba mé služebné? Co Sussy? Vzala bys sis je Kollio, kdybys byla na mém místě?"
"Jsou uchvatné slečno. Na ples, co se bude konat zítra, bych vám ale radši poradila, vzít si nějaké výraznější."
"Samozřejmě. Ale tady bych mohla teď nosit tyhle. Kde se mám převlíct?"
Sussy mě odvede do rohu místnosi oddělené závěsy.
"Mohu vám slečno pomoct se zapínáním?"
"Ano. Děkuji ti Sussy."
Sussy mi pomůže se do těch šatů narvat a pak mi zapne zip, který mám na zádech. Nakonec mi šaty urovná. Mezitím přijde Killia s náušnicemia kytkou do vlasů v ruce. Killia mi šperky nasadí.
"Vypadáte skvěle slečno... můžeme vás odvést na pokoj, nebo chcete něco vylepšit?" zeptá se mě Sussy. Podívám se do zrcadla. Není to tak hrozné jak jsem chtěla. Nechci se princovi líbit! Vypadám hnusně?
"Ne. Můžeme se vrátit do pokoje." rozhodnu se odkráčíme společně do mého pokoje. Možná moje kamarádky budou vypadat líp. A ještě jsem neviděla těch zbývajících... osm holek, které tu mají ještě být. Stoprocentně Ollie a Josia budou vypadat skvěle a prince si omotají kolem prstu.
Pegg se vracela se svými služebnými stejně jako já do svého pokoje. Šlo na ni vidět, že je stejně nadšená jako já, že tu je.
Moje organizátorka Deliana už čekala v pokoji a hned mě už chtěla zase něčím zaměstnat.
Tentokrát jsem musela jít s ostatníma dívkama udělat pár fotek. Nejdřív nás fotografka chtěla vyfotit všechny. Vůbec mi ale do hlavy nejde, kde je ten zbytek. Kde jsou ty ostatní holky? Těch osm dalších holek?
Ollie a Josia stály uprostřed a dělaly ty svoje pózy, vedle nich stály Deede a Pegg a na rohu jsme byly my tři- já, Fesily a Tinny. Fotografka udělala pár snímků a začala si nás volat jednu po druhé. Nejdřív Tinny. Ta měla bílé šaty podobné těm, které nosily antické bohyně. Pak byla Deede a Ollie a za ní já.
Fotografka mi vyfotila jenom vrchní část postavy, takže s těmi krajmami jsem připomínala nevěstu. Po mně šla modelka Josia. Své dlouhé blonďaté vlasy měla svázané do copů a na hlavě měla korunku.Šaty měla celé bílé. Takže nevěsta stejně jako já.
Focení šlo celkem rychle. Deliana mě potom odvedla (zase)zpět do mého pokoje.
"Co bude teď?" ptala jsem se.
"Dnes? Domluvíme si váš program na další dva dny do předu. Řekněte mi jak byste si tyto dva dny představovala strávit."
"Je možné setkat se s panem Friolem? Chtěla bych s ním mluvit."
"S přítelem královské rodiny, panem Friolem?" divila se.
"Ano. Klidně zítra."
"Zařídím. A dále?"
"Musím si to ještě promyslet. Možná jestli bych nemohla dostat nějakého člověka, který by mě provedl okolím."
"Ano. Jestli to je prozatím všechno, máte ode mě a od všech volno. Můžete jít za kamarádkama a nebo řekněte tady služebným ať vám přinesou třeba... sadu na šití, nebo něco co vás baví."
"To je dneska všechno? Mám volno?"
"Po obědě budete mít malou lekci o našem světě a tak a večer bude taneční kurz."
"Děkuji Deliano. Můžete odejít."
Deliana odešla. Co mám dělat!
Procházela jsem se po vile. Na zdech bylo plno fotek královské rodiny.
Loidovi rodiče- král Charlie a královna Meliana. Na další fotce jejich dva synové. Loid a Gerad.
Nakonec jsem zase skočila ve svém pokoji. Ležela jsem na své posteli a dívala se do stropu a doufala, že už se setmí a já se podívám na moji milovanou hvězdu. Doufám, že mi pomůže. Musím totiž vymyslet plán, jak se odsud dostat zpět domů a zároveň být si nablízku s Algolem.
Komentáře
kusik
(Klacek)
Ohhhh... Nevím pokuď ti to někdo už psal, ale toto nemůže bejt anime povídka ale manga povídka.
K tomu, někde jsem slyšela že anime a manga můžou bejt jen seriály/knihy z japonska 
.