Jak se stát dobrou spisovatelkou

«Nejnovější články | Rere blog

Vytvořit blog | Nápověda

Nazdárek,
Tento díl je pro ty, kteří by někdy v budoucnu chtěli napsat knihu.

„Ale spisovatelé si vydělávají jen korunu ročně!” - tak tohle mi říkal spolužák, když jsem byla malá a chtěla jsem být spisovatelkou (bohužel mě přešel, když jsem zjistila, že čeština není moje parketa), takže tu máme první pravidlo, pokud chcete být dobrými spisovateli: NIKDY SE NEVZDÁVAT! a pokud vám někdo říká, jako mě tenhle spolužák, spisovatelé si moc nevydělávají, tak si vzpomeňte na Joanne Rowlingovou autorku Harry Pottera, která napsala jen sedm knih o tomhle chlapci a stala se z ní miliardářka (ale teď už není, viz. odkaz)!

A pokud si myslíte, že jste mladé na to, aby jste napsali dobrou knihu tak tu mám pro vás další spisovatelku Marcelu Remeňovou, která ve svých 14 letech napsala a vydala svou knihu (o tom všem v popisku), takže začínáme…

Bilo neBIlo, byla jedna pryncezna a ta mela koňe a rekla sy ze SE NA NEM projede. Atak jela a jela ajela a jela jo a mela mamu a tatu a jela a jela akolem rybnika a pak jela ajela domu.

Snad každý poznal, že tenhle příběh je nóóó … HROZNÝ! Ale proč?
Snad každý poznal, že kdyby tato osoba si našla gramatické chyby, změnila velká a malá písmena, přidala čárky a háčky, vypustila nedůležité informace a dala tomu trochu nádech (protože jela a jela je trochu divné), tak by tenhle příběh mohl být trochu jiný…

Bylo nebylo, za devatero horami a sedmero řekami, žila jedna princezna jménem Anežka a ta měla moc ráda koně. Měla nádherného hnědého koně s bílou lysinkou jménem Štístko. Jednoho dne si řekla, že by se mohla projet na Štístku. A tak ji osedlala a vyjeli. A dorazily až k rybníku kde stál pocestný a zeptal se Anežky, kudy do města. Anežka váhala a pak řekla: „Jděte po týhleté cestě, a pak zahněte doleva.” Pocestný poděkoval a vydal se na cestu a Anežka byla ráda, že někomu pomohla.

No a jak jsem z hrozného příběhu udělala pohádku na dobrou noc? Tak tady je pár typů...

Důležitý je základ
Než se pustíš do psaní knížky, musíš si sehnat notýsek či papír a napsat si důležitý základ:
- Základní kostru příběhu
- Postavy (jméno, věk, jaký budou mít mezi sebou vztah,vlastnosti, hlavní cíl těchto hrdinů,...)
- Prostředí (bude se to odehrávat na zemi či v nějaké fantasy zemi,...)

Začínáme psát
Nejlepší bude, když si sedneš na nějaké místo, kde se můžeš soustředit na text. Ze začátku příběh může být trošku kostrbatý, ale to nevadí, protože to přepíšeš při opravování. Rozhodě za žádnou cenu nepřeskakuj z jedné scény do druhé, protože to vede ke zmatkům.
Jak už víme ze školy, příběh se rozděluje na úvod, stať a závěr a to platí i u tohohle. Obecně platí, že cca 5% textu tvoří úvod, což znamená, že u malých povídek to může být jenom pár vět a obsahuje uvedení do děje a představení postav. Stať je nejdelší a dojde zde k nějakému střetu (nemusí být vždy nutně fyzický) a k jeho řešení. V závěru je problém vyřešen a dojde k rozuzlení příběhu, a pak následuje pointa nebo ponaučení či zdělení, které text nese.

Bojuj!
Velký boj nemusí provádět jen váš hrdina, ale i vy. Spousta lidí nemá trpělivost a po čase to vzdají. Pokud ti však dojde inspirace, projdi se nebo dělej něco jiného a většinou dostaneš nové nápady.

Konec vždy nemusí být konec…
A žili spolu šťastně, až do smrti… Tak takhle končí většina pohádek, ale to nemusí vždy znamenat konec. Čeká tě zdlouhavé opravování. Gramatika, stylistická správnost je důležitá. A pokud ti nejde moc čeština, požádej někoho, kdo by si to po tobě přečetl. Také je dobré nechat text “uležet” a podívat se na něj s časovým odstupem.

A na závěr pár rad:
S gramatikou ti pomůže internetová jazyková příručka a pokud budeš potřebovat lexikální význam, tak to tu najdeš také.

Piš spisovně a nářečí či nespisovné výrazy můžeš použít jen v přímé řeči a jen, pokud to je způsob vyjadřování postavy.

Zkus před psaním tvého příběhu se procvičit na krátkých povídkách a až pak dojít k delším textům.

Nejlepší je, si sednout někam na nádherné místo (třeba zahradu) a přepisování do počítače můžeš nechat na nějaký deštivý den.

Pokud v textu je nějaká věc, co nesouvisí s dějem, nemá tam co dělat.

Měj velkou slovní zásobu (pomůže ti čtení knih), abys pak nemusela opakovat stejná slova (šel a šel a šel a šel …)
Název je důležitější věc, čeho si čtenář všimne, proto je dobré mu věnovat pozornost (to samé platí i pro názvy kapitol).

Čím delší text, tím více hlavních postav může být, proto by u krátkých povídek měli být dvě až tři postavy.

Dobré je se inspirovat. Třeba, proč je nějaká kniha oblíbená (např. protože hlavní hrdina se dostává do podobných situacích jako já, nebo protože je to napínavý a dobrodružný příběh a zároveň je vtipný, …), nebo jak ostatní autoři píší, jak píší, když hrdina přemýšlí, či sní apod.

Tak to je vše. Snad napíšete nějakou super knihu a budete slavní... a pokud ne, tak si ji alespoň schovejte např. pro své děti.