HryProDivky.cz
Psychopatíkův Blog :33
Proč ubližujeme sami sobě
no, to je pravda. Ubližujeme si.Všichni jsme tak trochu masochisti vůči sobě.
Na druhou, stranu, co jiného se dá očekávat, když jsme k tomu vedení.
Neučí nás, abychom se měli rádi. Nikdo nás neučí mít rád sám sebe a vážit si sám sebe.
Už od mala nás mezi sebou nechávají soutěžit.
Pochválit sám sebe a uznat, že se nám něco povedlo, to je zakázané. Kdo si něco takového dovolí, je hned nafoukaný, arogantní sobec, co se povyšuje nad ostatní. Mít rád sám sebe a být se sebou spokojený se bere jako nafoukanost.
Pochválit se nebo uznat, že jsme v něčem dobří, je vytahování.
Ne. Musíme se stáhnout do sebe, všechny komplimenty vyvrátit a říct, jak jsme hloupí, oškliví, neschopní... To je přece slušnost. Jenže pak velmi snadno sami sebe přesvědčíme o tom, co tvrdíme nebo co předstíráme, že si myslíme.
Ještě nikdy v životě, nikdy, jsem se nesetkala s holkou, která by si o sobě myslela, že je hubená. A je jedno, at byla opravdu silnější, naprosto normální nebo hodně hubená. Vždycky si o sobě myslela, že je buď tlustá nebo že sice není tlustá, ale stejně by mela pár kilo shodit. Jenže jak by pak měla holka vypadat? Když žádná není dost hubená? To musí být až úplně na kost, aby uvěřila, že je štíhlá?
To jen taková ukázka z reálného života... A to se netýká jen postavy, ale všeho. Většina lidí si o sobě myslí, že jsou oškliví a ne dost dobří. Většina lidí se vnímá bud jako hloupí, na něco neschopní a nebo oškliví. A tak je to v pořádku. Společnost nás učí nebrat ostatní stejně jako sebe, být k sobě kritičtější, než k ostatním.
Jistě, pak jsou tu lidé, kteří naopak působí, jakože si strašně věří a sami ze sebe dělají ty nejkrásnější, nejchytřejší, nejlepší... Ale upřímně, myslíte si, že mají opravdu zdravé sebevědomí? Ne. je to jen maska, jejich způsob, jak předejít tomu, aby jim někdo ublížil nebo je ponížil. Zkrátka proto, aby se zdáli nedotknutelní a nikdo se jim nedostal na kůži.
A pak není divu, že jsme zvyklí sami sobě ubližovat, sami sebe trestat. když nás učí nemít se rádi.
Neříkám, že máme stavět sebe nad ostatní nebo se bůh ví jak milovat a obdivovat. To ne. To už je narcisismus. Ale mít zdravé sebevědomí a mít se rád je přece v pořádku.
Přeci jen se sebou budeme žít celý živit a kdo by chtěl strávit život s někým, koho nemá rád? :)
Komentáře
LadySeiss(Píšeme povídky a příběhy)
Hej máš naprostou pravdu a divím se, že ještě existují lidi v mém okolí, kteří si toto uvědomují. Upřímně, já jsem se sebou tak spokojená, jak jsem ještě nikdy nebyla. Jsem spokojená s tím, jak vypadám, jak se oblékám, jak se chovám, a to, že mi někdo vyčte, jak se v danou chvíli chovám mě vůbec nevyvede z míry, protože jsem čistokrevná flegmatik. Je hrozně těžké takový být a někdo to přímo odsuzuje, ale je to tak osvobozující. jestli jsi ještě nepotkala holku, která o sobě netvrdí nic hezkého, tak ti změním život. Těší mě. Ale upřímně, je trochu smutné, že lidi k těmto závěrům dospívají až v dospělosti. V době, kdy už mají ustanovené své priority a stojí si za svým, a mnohdy neví proč. Já si o sobě troufám tvrdit, že jsem jiná, možná lepší a svobodnější, než ostatní. Troufám si to tvrdit, protože jsem tak odlehčená, že to jde samo. A hrozně bych si přála, aby lidi kolem mě byli taky takoví. Jen je smutné, že si to uvědomí až v dospělosti, nebo později, v době, kdy to téměř nejde změnit, nebo když už, tak šíleně těžce.
Jinak, pěkně shrnuto. Ráda potkávám lidi, kteří objevují to, co já dávno považuju za samozřejmost. Ale občas mě převládají pocity, že se mám až moc ráda, než jak je to slušné. Tak snad toto nevyznělo moc namyšleně. Mám tě ráda.
LadySeiss(Píšeme povídky a příběhy)
Psychoušek: Zase máš pravdu. Já v tom byla vychovávána a ke zbytku jsem dospěla sama. Ano, považuju se za chytrého a čistého člověka. Určitě jsem se od začátku své puberty změnila a to je dobře. Děje se to, ale musí být šíleně a neuvěřitelně těžké, zvládnout tohle v dospělosti. Změnami si měl člověk projít v tomhle téměř bezstarostném období, ale celé ho prožil v tom, že si vytvářel svůj názor a byl přesvědčen, že není pochopen. A čas na radikální a dokonalou změnu nebyl. Zmizel jako staré vzpomínky a zase se tahle myšlenka objeví až v dospělosti, kdy si člověk uvědomí, že je něco špatně. Ale je téměř nemožné to změnit. Nelze naplnit pohár, který už je plný, pokud něco nevyliješ, což k tomu má asi stejně blízko jako samotná změna. Ale je to o uvažování. Myšlení. Vím, o čem mluvím a dělám to. A naprosto dokonale tě chápu. Ale jde to. Jen je to těžší a zabere to možná zbytek tvého života. Držím palce, protože mám i důkaz, že to jde. Kdybych tomu nevěřila, nevkládala bych do tebe naději.
Psychoušek
(Sword Art Online)
LadySeiss: jsem ráda, že jsi to napsala a obdivuju tě. Hele, sice jsem napsala, co jsem napsala, ale pravdou je, že kážu vodu, piju víno. jsem se sebou hodně nespokojená. Člověk může něco tvrdit, ale řídit se podle toho je těžší.
A člověk kolikrát líp poradí a pomůže druhým než sám sobě. Je to prostě boj na dlouhou trat, člověk nezmění uvažování o sobě ze dne na den, musí se na tom pracovat
Damaris Harris
(Langustičky)
Miluji jak to umíš napsat.
Lucy Lupinová(Bradavice)
Konečne pravda! ^^ A ja že čo mi furt na mojom živote vadí...