Je mi to líto..

Je mi to líto..

Mrzí mě, to.. nesnáším, když musím někomu zlomit srdce.. :( Hlavně když je to můj nejlepší kamarád, člověk, kterýho mám fakt ráda, je mi pomalu bližší než rodina a já mu musím dát košem :( Když vám kamarád vyzná lásku, je to těžké pro obě strany.. Pro něj proto, že miluje holku, kterou už má někdo jiný a pro mě proto, že mi rve srdce dávat mu košem.

Když jsem s ním přitom tak ráda a je to tak hodná a citlivý člověk.. A vy mu máte najednou říct ne? Poslechnout si jeho miluju tě a nemoct to říct nazpátek? Pocit viny je velký, péřitom za nic nemůžu. Naopak, mohla bych za něco, kdybych mu něco dovolila... Kdyby mezi námi k něčemu došlo, to by bylo provinění. A já se stejně cítím provinile proto, že jsem ho odmítla :/ Dál budeme nejlepší kamarádi, ale mám stejně pocit, že jsem mu ublížila, přitom nemůžu jinak.

Já prostě nemůžu zahodit všechno co mám. Vztah, na kterém pracuji už přes rok, možnost dostat se hned po škole odsud a mít vlastní rodinu a normální život, Mattyho srdce... Ne to já prostě nemůžu zahodit. Ne, kvůli nikomu... Nemůžu jinak, než říct, promiň, rve mi to srdce, ale můžeme být jenom kamarádi... Nesnáším tuhle situaci, pro nikoho to není příjemné, pro mě, pro mého kluka a o chudáčkovi Lukískovi ani nemluvě... :( Nechápu proč já. Jak můžu někomu stát za tohle trápení? Není na mě nic, co by člověku mohlo stát za to, aby mu na mě tolik záleželo, přestože ho odmítnu... nezasloužím si tak skvělýho kamaráda :( Ale prostě víc pro něj udělat nemůžu, nejde to. Nechci nikoho trápit, ale s tímhle já prostě nic neudělám

Je mi to líto :'(