Psychopatíkův Blog :33

Dvě slova...

Rčení, že slovo je silnější, než meč, je pravdivé.

Včera mi někdo řekl dvě slova.. a právě tato dvě slova ve mě probudila něco,. co už se delší dobu ničemu nepovedlo. Citovou reakci. Co to bylo za dvě slova?

,,Jsi trdlo." V tu chvíli se ve mě něco zlomilo a já poprvé od té doby plakala....Trdlo... tak mi dřív říkával někdo důležitý. Někdo, koho jsem moc milovala. A když mi tato dvě slova řekl někdo jiný, nejdřív jsem se strašně naštvala.

,, Jak se opovažuje, takhle mi může říkat jenom jeden člověk!" 

Ale pak mi došlo, že bych za to měla být svým způsobem vděčná. Zase jsem něco cítila. A nebylo to hezký, bylo mi hrozně, ale byla jsem smutná. Ne prázdná, ne falešně naladěná, ale prostě jenom hrozně a nefalšovaně smutná. Bylo mi to najednou hrozně líto. Tak moc mi v tu chvíli chyběl. Ale aspoň to byl nějaký skutečný cit. i když tak bolestivý.

Okamžitě jsem se rozbrečela a brečela schoulená v posteli celý večer, dokud jsem v slzách neusnula. Vím, že to zní až moc dramaticky, jako z románu, ale tak to prostě bylo. 

Plakala jsem schoulená v posteli tisknoucí k sobě peřinu, než jsem usnula... bez léků. 

Aspoň to konečně šlo ven. Poslední kousek mojí lidskosti. Vylítl jako jiskřička z popela, který zbyl z mojí duše. Poslední jiskřička a vylétla až k nebi, kde teď svítí jako malá hvězdička na památku mého štěstí, které bylo. I když já vyhasnu úplně, tak hvězdička tam pořád bude svítit jako vzpomínka na to, že láska, štěstí i radost existují a existovaly i v mém světě. A i když je to už dávno pryč, tu vzpomínku nic nevymaže. Bude tam svítit už napořád a kdykoli se kouknu k nebi svýma prázdnýma, suchýma očima, přestože uvnitř mi bude do pláče, uvidím jí.  

+9

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 01.10.2018   |   Zobrazeno: 609x