Psychopatíkův Blog :33

Not Okay

Tohle není dobrý...Snažím se, pořád si něco namlouvám, snažím si vsugerovat, že jsem v pořádku, ale nejsem.

Kdybych byla aspoň pořádně smutná, ale ani to ne. Všechno mi postupně začíná být čím dál víc jedno. Sehnala jsem si práci, sháním si terapeuta, plánuju budoucnost... Ale celé je to umělé. Falešné. Sama před sebou si hraju na aktivního člověka, který se sebou chce něco dělat a zařizuje si život... Ale proč vlastně? vždyť mi na ničem z toho nezáleží...

Co jsem odešla z léčebny, na mě padl ten rozchod. Ztratila jsem nejenom jeho, ale i samu sebe.

Nemám z ničeho strach
Už se nemám čeho bát.
To, z čeho jsem měla největší strach se už stalo.
Teď už se nebojím vůbec ničeho...

Stejně tak necítím z ničeho radost, nic mě doopravdy nebaví a všechno dělám jenom proto, že to mám zrovna ten den v plánu. 

Nejsem nešťastná. Nebrečím. Nejsem z ničeho, co nevyjde zklamaná. není proč. Mám pocit, jako by v životě na ničem nezáleželo. Že prostě nemám co ztratit. Na jednu stranu je to úleva, ale na stranu druhou by mě to mělo děsit. Jsem vůbec naživu? Ani nepoznám, když se něco děje. Když vidím, že se kolem mě všechno kazí, nevadí mi to a naopak, když se mám dobře a měla bych být šťastná, nejsem.

Připadá mi, jako bych svůj život už prožila. Že už mě nic zvláštního ani dobrého nečeká. Ale to je blbý, sakra, není mi ani 19!

Jenže když vím, že to, co jsem od života nejvíc chtěla a co mě činí nejvíc šťastnou nebudu mít, asi jsme přestala stát i o to ostatní. 

To, že nějak funguju a nějak se snažím, dělám jenom proto, že jinak bych si mohla jít rovnou lehnout pod vlak...Ale je to prázdný. Já jsem prázdná.

Už ani ze smrti nemám strach. Neříkám, že chci umřít. Nechci. Ale kdybych měla, bylo by mi to jedno. mělo by mě to děsit...

Už ani nejsem emo... nejde být emo bez emocí. A ty zmizely. I já mizím? 

+10

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 08.08.2018   |   Zobrazeno: 572x