Malí lidé

Malí lidé

Penelopa začala svou nevlastní sestru nenávidět.Stejně tak i její macechu.Je pravda že od doby co Laura a její matka se k nim nastěhovali ji Penelopa moc v oblibě neměla ale teď.Když jí otec před šesti měsíci řekl že bude mít novou sestřičku a novou maminku moc štastná nebyla.Dokud se sem ty dvě nepřistěhovali měla Penelopa tátu jen pro sebe.Její nevlastni matka stejně jen pořád mluví o své kráse a její dcera si spíš pořád čte a hraje si sama.A to právě začalo Penelopě vadit.

Jednoho dne se šla Penny (tak jí říkal otec) podívat do zahrady.Procházela se kolem rybníčku ve kterém plavaly zlatavě zbarvené rybky.Když šla okolo plotu všimla si jak Laura s někým mluví. Schovala se za strom ale Laura jí viděla a četla si dál jako by nic.Penny přišla k ní a zeptala se ,,Ským si to tu mluvila?".Penny se ohlédla po zahradě ale, nikdo kromě zahradníka na druhém konci zahrady tam nebyl.,,S malými lidmi"odpověděla Laura.Penny se zamyslela a podívala se na Lauru s tázavím výrazem ,,Ty věříš na víly???".Laura začínala být rozlobená protože chtěla klid. ,,To nejsou víly, jsou to malí lidé jak už jsem řekla!!!!"rozhořčeně řekla Laura otočila se a začetla se do knížky.,,A proč je já nevidím? zeptala se Penny. ,,Protože tě nemají rádi!!! odsekla Laura.Penny už Lauru raději nechala být ale teď si uvědomila jak by se mohla své nevlastní sestry zbavit.,,Víly neexistují,je to jen pohádka pro malé děti" říkala si jen tak pro sebe.Po dobu dalšího týdne Penelopa Lauru neustále sledovala a, vždy když všimla jak si někým povídá viděla jen Lauru.Myslela si že kdyby ukázala otci svou sestru ,jak si povídá sama pro sebe odvezli by Lauru do blázince.Proto jí pořád špehovala.Jednou večer když Penny usínala uslyšela zvuk z vedlejšího pokoje.Otevřela trochu dveře a viděla jak Laura kráčí se svíčkou po schodech dolů.Penny přes sebe hodila lehké bolérko a vidala se za svou sestrou.Procházela tajně za sestrou a schovávala se za stromy v zahradě. Došly až na koec zahrady a tam si Laura sedla do trávy.Penny se skrčila za dřevěnou lavičku.Vtom se kolem Laury rozsvítilo tisíce bílých světýlek.Penny se chtěla trochu pootočit ale když se pohnula zašuštilo listí a Penny se prozradila.Laura se postavila a zírala na Penny.Ta se cítila chvilkou skvěle že vidí tak neuvěřitelnou věc a pak zas stydlivě že Lauře nevěřila.Doufala že jí Laura pozve k sobě a představí jí své kamarády.To však Laura neudělala.Podívala se na Penny s kameným výrazem na tváři.Všechna ta malá stvoření se dívala na Penny.Laura těm potvůrkám něco neslyšně pošeptala.Ty malé potvůrky se hned vrhly na Penny a ta si všimla že to nejsou krásné a roztomilé víly ale ošklivé hrůzunahánějící stvůry.Teprve teď spatřila jejich obličeje jasně.Děsivé,černé oči,hrubá kůže,morbitní úsměvy plné špičatých zoubků a pařátky s obrovskými drápky.Penny chtěla začít křičet o pomoc ale roj ji pohltil dřív.

Ráno našla Penelopino tělo její macecha.Bylo omotáno ostružiníkem,bledou kůži měla rozdrásanou a obličeji výraz čiré hrůzy.Příčinu smrti nemohl doktor zjistit.Macecha se hned pustila do organizování pohřbu.A všichni zúčastnění se shodli že to byl ten nejdojemnější a nejkrásnější obřad jaký kdy viděli.Bylo tam plno krásvých květin,zahrála se Penelopina oblíbená píseň a nakonec Laura zarecitovala báseň kterou sama složila.