Siréna od moře Mrtvých..Epilog

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Její tělo leželo bez jediného pohybu na kameni, ztěžka dýchala, ale vnímala. Když pohnula panenkami ke straně, šilhavě zaznamenávala postavu vedle ní, už ani nebyla schopna křičet. Už se svítalo. Postava vedle ní stála na vedlejším kameni a se založenýma rukama jí pozorovala.

,,Dopadlo to přesně dle mého očekávání.'' promluvila a sedla si do dřepu.

Deatherie k ní pomalu otočila hlavu a dívala se na ní svýma umírajícíma očima.

,,Co ty mi chceš?! Přišla ses podívat na můj konec? Dělá ti to radost? Tak si posluž, stejně nejsi o nic lepší než já!'' odsekla jí a odvrátila pohled zpátky.

,,Já nezabíjela z radosti, Deatherie.'' pronikavě se jí dívala do očí, když se na ní znova podívala.

,,Ale zabíjela si.'' opáčila se.

,,To každá siréna, ale žádná v takovém množství jako ty.'' přes všechno byla v klidu.

,,Jak se tohle mohlo stát?! Nikdo v tuhle situaci nevěřil! NIKDO!'' zdůraznila.

,,Ale,'' přiblížila se k ní ,,Někdo přeci ano,'' Deatherie se na ní podívala ,,Já jsem věřila.'' pousmála se na ní.

Deatherie vytřeštila oči.

,,Ty..! Já tě proklínám, Sirientis!'' třásl se jí spodní ret.

,,Deatherie, to ty jsi prokletá.''

,,On mě proklel!''

,,Takže si to přiznáváš.''

,,Co?!''

,,Že jsi do něj byla zamilovaná.'' při tomhle Deatherie uhnula pohledem.

,,Tvé dny jsou sečteny, Deatherie, a tvůj osud je zpečetěn.'' dodala.

,,Ne, Sirientis, svůj osud si píšu sama...''

,,...a ty ses v něm ještě podepsala.'' dokončila za ní.

,,Víš, vybrala sis sama, o čem budeš svůj osud psát,'' vstala a přecházela z kamene na kámen ,,Mohla sis vybrat světlo - mohla jsi pomáhat lidem, chránit je...měli by tě rádi a možná by tě měli i za jejich symbol či patronku. Ale ty sis vybrala temnotu a šířila si strach s nenávistí všude kolem sebe. Možná kdyby sis vybrala tu lepší stranu, skončila bys jinak.''

,,Co ty o tom můžeš vědět?!''

,,Vím a znám. Má ohnivá sestra Flamelith měla taky zlomené srdce, když jí naše pátá sestra zabila první lásku. Ale nikomu se nemstila, ani nezabíjela.''

,,Protože na to neměla odvahu!''

,,A co je na zabíjení odvážného, Deatherie?! Byla jsi nejsilnější a nejmocnější, teď jsi ta nejslabší a bezmocná. Bývala jsi ta ''odvážná'' jak sama říkáš, a přitom jsi sama zbaběle utíkala před osudem a Mrtvými, projevila ses jako ta zbabělá. Zabíjela jsi, a přitom teď sama umíráš!'' dívala se jí do očí.

,,Nenávidím tě! Nenávidím jeho!'' pokusila se zatnout ruce v pěst.

,,Ty nenávidíš dva, ale tisíce, desetitisíce, skoro statisíce lidí nenávidí tebe.'' odvrátila se od ní a skočila do vody, kde se v mžiku objevil její modrý ocas a zlaté vlasy byly nasáklé slanou vodou.

,,Sirientis,'' vydechla, Sirientis se na ní otočila a dívala se na ní svýma tyrkysovýma očima ,,Co když nebudu chtít do pekel?'' oči se jí zalily slzami.

,,Pak už je pozdě.'' odpověděla jí prostě.

Deatherie se na ní naposledy podívala, a při posledním pohledu na Sirientis jí z oka ukápla slza a ve vodě se místo ní rozpouštěla černá kapka. Deatherie uronila první slzu za celou věčnost. Ale než si jí Sirientis stačila všimnout, zmizela ve vlnách. Deatherie se podívala přímo před sebe, její poslední myšlenka patřila tomu, kvůli komu zabíjela. Pak jen naposledy vydechla a oční víčka jako na povel se sama zavřela. Slunce se prodralo skrze mraky a ozářilo poprvé po tolika letech celou pláž. Tohle byl konec Deatherie, té nejmocnější a nejkrutější sirény ze všech.