Postřehy Úsvitu

Povídka: Tak tohle je zázrak

Meloun!

Tato povídka bude o dívce jménem Eliška Vínová, které však nikdo neřekne jinak, než Eli. Ještě před pár týdny to byla jen obyčejná dívka věnující se dostihovému sportu. Ale pak přišla obrovská šance. Možnost přihlásit se do jednoho z nejtěžších sportů Evropy, probíhajícího právě u nás v Ččeské Republice. Eli dostala šanci jet Velkou Pardubickou!

Eli nervózně dojela na místo dění. Rozhlédla se po závodišti. Bylo obrovské! Víc nervózní ještě nebyla. Bála se o svůj život, i o život svého koně - Tarpana. Přesto však sobě i jemu věřila, že to dokážou. Vyvedla svého koně z přivěsu a dala mu mrkev. "Jestli doběhneš do cíle v první desítce, máš můj obrovský obdiv Tarpane." Zašeptala mu ještě do ucha. Byla si dobře vědoma toho, že za necelé tři hodiny poběží. Ten čas chtěla strávit se svým koněm a možná se i trochu uklidnit. Bohužel tomu nebylo přáno. "ELi pojď se mnou! Musíme zařídit ještě spousty věcí!" Zavolal na ní otec. Eli vzdychla, Tarpana předala do rukou jednomu ze stájníků a běžela za tátou.

Za dvě a půl hodiny už vyskočila do sedla svého koně. Nervozitou se jí chvěly ruce. Zajela k ostatním dvaceti jezdcům a všichni společně vyrazili na cvičnou překážku. Všimla si, že je tu jediná holka a zároveň nejmladší závodník. Nikomu tady nebylo dvacet pět. Stejně jako ostatní pobídla koně do cvalu a vyrazili k živému plotu. Projeli kratičkou trasu a překážka se stále více blížila. Pobídla Tarpana tak, aby měl dobrou rychlost. Trochu mu povolila otěže a mírně se předklonila. Ano! Hřebec se odrazil spolu s ostatními koňmi a vzápětí dopadl za překážku. Pak už se s ním ale pokoušela dostat dopředu. Chtěla být při hromadném startu v co nejlepší pozici. Zpomalila jako ostatní do klusu a jela ke startovní čáře. Je to tady. Závod byl odstartován a Tarpan vyrazil cvalem k překážce. Lehce se přenesl přes živý plot a za chvíli přes další. Elegantně a rychle přeskočil vodní příkop. A pak se před nimi objevil velký Taxis. Eli tiše zalitovala toho že sem vůbec jela. Hlavou se jí míhaly všechny nehody které právě tahle překážka zavinila. Jela mezi prvními, ale byla si jistá, že tady skončí. Taxis byl překážkou která se nedá natrénovat a ona cítila, jak se jí potí dlaně. Povolila hřebci otěže. Cítila, že on sám zvládne překážku nejlépe. Hřebc prodloužil krok a mohutně se odrazil. Eli se mírně nadzvedla v sedle a za chvíli v pořádku přistála kousek za příkopem. Když cválala pryč, slyšela ještě hlasete jak mluví do amplionu. "A je to tu! Taxis vyřadil naše dva soutěžící! Jsou zdá se v pořádku..." Zbytek se ztratil v dusotu kopyt. Pak přišla Irská lavice. Tarpan dostal strach, Eli ho cítila. "Neboj se kluku. Zvládl jsi Taxis, zvládneš lavici. Běž." Pokusila se ho dívka povzbudit. Hřebec trochu zrychlil. Za chvíli už byl na lavici. A za chvíli už skákal dolů. Eli už se chtěla radovat ale...Dívka přepadla koni přes krk. Ucítila bolest v noze. Zůstala ve třmeni. V poslední chvíli se zachytila Tarpanova krku. "Běž dál." Zašeptala mu a pokoušela se dostat zpět do sedla. Noha byla ve třmeni zkoucená, ale ona si byla jistá, že s její pomocí se dostane do sedla. Jednou rukou se opatrně opřela o hřbet koně a postavila se do třmenu. Podařilo se! Těsně před další překážkou se dostala znovu do sedla. Šestka. V poslední chvíli navedla dívka koně doprostřed, aby se nestal obětí případné řetězové reakce. Teď už si byla jsitá, že to zvládne. Že dojede až do cíle a dokončí Velkou Pardubickou. Máma i táta jí přestanou říkat, že nemá šanci prorazit. Zvládne to. Šestku skočila čistě a hřebec už se hnal do zatáčky. Jela jako nikdy před tím. Hřebce nepobízela. To on udával tempo a směr. On si určoval chvíli odskoku. Vše záviselo na jejím dokonalém koni, na jehož hřebtě seděla. Cítila se pouze jako pasažér. Překážka míhala překážku a za chvíli se dostali skoro do cíle. Od něj je dělilo jen pár překážek. Náhle se k nim připojil další kůň. Jel těsně vedle nich a neměl jezdce. Dívka se ho snažila nevnímat. Jenže kůň jí vrátil do reality. Byla mezi posledními jezdci a její kůň cválal hodně pomalu. Z původní dvacítky zbylo asi jen deset jezdců, možná i míň. Dívka koně jemně kopla botou a pobídla Tarpana k rychlejšímu běhu. Dostala se až sem, tak neskončí poslední. Blížila se první proutěná překážka. Tarpan jí lehce přeskočil a pak trochu zrychlil. Distali se na úroveň nějakého němce. Předposlední překážka se rychle blížila. Tarpan ji přeskočil, jako by měla sotva metr. Zrychlil a němce předjel. Dostali se na čtvrté místo. Eli by s tím byla spokojená, ale její kůň očividně ne. Když přskočil poslední třicátou překážku zrychlil. A to hodně. Eli měla pocit, že spíše letí. Měla co dělat, aby se na koni udržela. Kromě otěží se chytila i hřívy a přitiskla se k Tarpanovu krku. Odletět z něj nechtěla. Krajina kolem nich se rychle měnila. Dívka nestíhala vnímat okolí. A pak...

Eli měla pocit, že se stal zázrak, když minula cíl. Kůň po několika metrech zastavil, ale ona to nevnímala. Rozhlédla se kolem sebe. Její otec stál hned u závodiště a něco na ní křičel. Tabule hlásala výsledky. Eli nemohla uvěřit svým očím. Tohle musí být sen! Zamrkala. Na tabuli doopravdy stálo: 1. místo - Eli Vínová

Tak tohle je obrovský zázrak!

Tak jo, něco jsem splácala, ale poprosím vás - tuhle kravinu čtěte s obrovskou rezervou. Vím že tohle patří asi k věcem, co se stanou málokdy, ale copak já můžu za too, co můj milovaný mozeček napadne?

+1

Příběhy a povídky

Autor: fafasa   |   Publikováno: 17.10.2015   |   Zobrazeno: 717x