Ohnivé peklo (4.kapitola)

Přichází učitelka a říká mi ať jdu do autobusu, že budeme vyjíždět. Jdu za učitelkou velmi pomalím krokem abyh mohla přemýšlet o těch dvou muží co byli velmi popálení. Když na stupuji do autobusu tak vrtulník vstoupá vzhůru a mizí za horami do kterých jedeme. Tentokrát si nemusím sedat vedle toho šprta, ale můžu si sednout zpátky ke své kamarádce Nikol. S Nikol si povídáme tak dlouho než dorazíme do hor. Když vystoupíme tak myslím, že tou krásou normálně omdlím. Je to krásná dřevěná chatička. Ale když vejdeme do vnitř je to ještě hezčí. S Nikol, Tamarou a Bellou máme pokoj v druhém patře číslo 505. Když vejdu do pokoje je to tam přenádherné. Dřevěné, ale moderní. Sedámsi na svou postel a koukám na hodiny. Je přesně 16:00. Za půl hodiny za náma přijdou kluci Marek, Martin a Honza. Baví me se tak o všem, když Marek řekne, že má nápad. Tamara se ho ptá jaký ten nápad je. Marek si skříží a říká, že dnes po večerce by jsme šli do staré zříceniny, která je odsud dva a půl kilometru.