povídka Ptačí hůlka

"Myslím, že cíl už je na dosah." Usměje se Sára. "Taky už to nějak podvědomě cítím." souhlasí Elisa. Obě dívky už jsou měsíc na cestě aby vyřídily poselství královně jejich země Paredianu. Brzy vyšly z lesa a kolem cesty přibývaly domy a zahrady - ano bylo to hlavní město Ansari! Bylo to tak vzrušující, že dívky mezi sebou i přestaly komunikovat. Krásné parky jezírka i vysuté zahrady se třpytily v letním slunci a ze všech lidí kolem sršel život.

Brzy se Sára s Elisou ocitly před velkou stříbrnou bránou, u které stály dva vojáci. Když jim dívky vysvětlily proč prišly vysokou bránu jim otevřeli. "Královna už vás očekává." Při vstupu do zahrady obklopující palác až dívky ztratily dech, "To je nádhera!" zašeptala Elisa. Brána byla na menším kopečku takže Elisa a Sára viděly tu nádheru celou - dlážděná cestička vedla přes malý mostek, přes malý parčík a fontánkou až k velkému schodišti, které vedlo do samotného paláce. Říčka, přes kterou vedl mostek se o pár desítek metrů dál vlévala do jezírka, voda v ní byla nejčistší v celém Ansari. Všude kolem zpívali ptáci, kvetly květiny a rostly cizokrajné stromy po jednom z nich se dokonce šplhal zvláštní malý ještěr. Samotný palác byl přenádherný až z něho oči přecházely, byl velký, zlatem a stříbrem zdobený, prostě nádhera.

Dívky zahradou postupovaly pomalu aby si stihly všechno prohlédnout. Po schodech už cupitaly trochu rychleji, protože si vzpomněly na svůj důležitý úkol - donést královně kouzelnou ptačí hůlku, která má kouzelnou moc. "Není ti divné Eliso že nás královna prý už očekává? Ona o tom ví?" uvědomila si Sára. "Třeba jí Marisa poslala zprávu" napadlo Elisu ale nebyla si jistá.

Královna byla mladší než si ji dívky představovaly. Měla na sobě krásné modro stříbrné šaty a pokynula ať si dívky sednou. "Královno, posílá nás kouzelnice Marisa z provincie Sahra," začala Sára "kouzelná ptačí hůlka byla konečně objevena a tady vám ji neseme Vaše Výsosti." podá královně hůlku zabalenou v látce...