Nadpřirozená-6.část

omdlela....

Pomalu se mi rozjasňoval zrak. Mrkala jsem, abych líp viděla. Když jsem se dostatečně probrala, posadiila jsem se a protřela si oči.

"Ach!" Vykřikla jsem. Přede mnou, asi deset metrů, byla Kath. Seděla ne židli. A, a nad ní se skláněl Jared. "Co to má být?!" Zaječela jsem na ně. Jared si zakryl krk rukou a otočil se čelem ke mě. "Panebože." Zašeptala jsem.
Byl, byl celý od krve a ve tváři měl výraz zabijáka. Upřel na mě pohled a výraz se pomalu měnil na lítostivý. Kath seděla na židli a..nehýbala se. "NE!" Vykřikla jsem. "Cos to udělal!" Jared jen lítostivě koukal.
Zvedla jsem se ze země a rozběhla se za Kathy. Když jsem běžela v úrovni Jareda, chytil mě za ruku. Snažila jsem se vykroutit z jeho sevření, ale byl to velmi pevný stisk.
"Jarede, co to, proboha, děláš? Co se stalo Kath a, a proč jste OBA od krve? Jarede!"
Zakřičela jsem a rozvzlykala se. Jared mě objal, přiložil ústa s mému uchu a řekl:
"Seo, neboj se, Kath bude v pohodě, a mě se taky nic neděje. Já, já jsem takový," -To poslední slovo vyslovil velice zarmouceně- "odjakživa."
"Dobře ale, pusť mě ke Kath, prosím." Mluvila jsem a přitom plakala.
Jared povolil objetí a pustil mě.

Kath! Prober se! Snažila jsem se mluvit, ale od vzlyků jsem nevydala ani slovo. Otočila jsem se na Jareda. "A..co se vlastně stalo?" Zeptala jsem, potich, že mě ani nebylo moc slyšet. Jared odpověděl:
"Víš...Já, já jsem hrozné a prokleté stvoření. Já, já jsem....."

Komentáře