Modrý koutek s Tindrell

Ice Rose - Pro Svět Fantazie

Ice Rose se podívala na Snow Remi.
Byla hrdá matka, jediná ze svým dvou sester měla dceru, krásnou Remi.
A ta jí teď měla opustit? Kdy se vrátí? Kdy se zase setká se svojí milovanou dcerou.
"Ale mami..." ohradila se dvacetiletá Remi. Už dávnou se necítila maličkou dceruškou, která za svojí matkou běhá jako ocásek. 
Ice Rose se starostlivě na dceru podívala. "Remi...autobusem to je do Arteiny dvě hodiny... opravdu něco nepotřebuješ? Je to hodně dlouhá cesta..."
"Dokážu si poradit," odmítla Snow Remi. Ice Rose si na dceřině místě představila sebe. Ona také odjížděla do Arteiny ve dvaceti letech.
Jenže ona nevěděla, co čekat. Navíc už tam studuje Remiin bratranec, Wind Frost, syn Ice Froge.
Autobus měl přijet za deset minut, Rose tam dceru dotáhla s předstihem.
Každou chvíli měla přijet Ice Woter, druhá Remiina teta. Ta děti neměla.
Snow Remi sledovala zasněženou příjezdovou silnici, po které se měl přikodrcat autobus, zvaný "Dědeček". 
Protože přesně tímhle typem autobusu jezdila už Ice Rose.
"Remi?"
"Hm?"
"Nezapomněla sis ten bavlněný svetřík?"
"Ne."
"Hygienickou taštičku máš?"
"Ano."
"Lístek jsi nenechala doma?"
"Ne!" vyjela už Remi. "Ty se mi prostě snažíš za každou cenu pomoci!"
"Mám o tebe strach, Reminko... na jak dlouho tam zůstaneš?"
Snow Remi sklopila oči, pochopila matčin strach. Její úvahy naštěstí přerušilo hlasité zvolání.
"Rose! Remi! Už běžím!" hnala se Ice Woter. Letmě se objala se sestrou, ale dál už se věnovala neteři.
"Tak co, Remi, jak se těšíš?" optala se.
"Jo," zabručela. "Ale bude tam Frost."
"A to je špatně?" podivila se teta.
"Do všeho strká nos."
Teta se rozesmála. "To víš," řekla se smíchem. "Je to chlap. A navíc dvacetiletý."
"Jednadvacetiletý," opravila jí Remi. "Dvacet je mě."
"Tak promiň," zasmála se Woter. Pak se přitočila k Rose.
"Je nějaká rozladěná! A své náctileté období má za sebou, ne?"
Ice Rose se usmála a podívala se na dceru, která už zase vyhlížela autobus.
"Mám takové podezření," řekla tajemně a tak, aby to Remi neslyšela, "že jí nedávno někdo opustil." a mrkla na sestru. Ta se zachichotala jako za starých časů. Potom se zase otočila na Snow Remi.
"Za minutu to jede. Máš všechno?"
"Jo," zopakovala po několikáté Remi.
Autobus přijel přesně na čas. Ženy jí pomohly vynést kufr a najít okénko u okna. Remi si sundala kabát, políbila matku a zamávala na tetu.
Když se autobus rozjel, opakovala mávání dokud autobus nezajel za zatáčku. 
Když bus zmizel za obzorem, Rose si pomyslela: Začínáš s novým bílým listem. Tak ho nepošpiň.

Remi

+4

Příběhy a povídky

Autor: Rive   |   Publikováno: 20.11.2015   |   Zobrazeno: 840x