Modrý koutek s Tindrell

HP FF - Příjezd

Jeli jsme na krásných lodičkách až do hradu. Tam nás obr uvedl do velké síně, kde stála žena, ve smaragdových šatech, s drdolem a přísným pohledem. Měla řeč, že za chvíli začne zahajovací obřad, ve kterém se žáci rozřadí do kolejí. Netušila jsem, o co půjde, rodiče mi to nikdy nechtěli prozradit. McGonnagalovou jsem moc nevnímala a spíš jsem se rozhlížela kolem sebe. Většina žáků měla grimasy napětí a nervozity a úplně vepředu... no ano, stál Harry Potter! Po chvíli nás uvedla do velké hodovní síně. Záře, co v ní byla, mě málem oslepila. Byly tam čtyři stoly. Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a.... Zmijozel.
Pak tam byla ještě pátá tabule a za tou seděli učitelé. Veprostřed profesor Brumbál. Usmíval se na nás a pak promluvil: "Vítejte, žáci! Dříve, než usednete k lahodné hostině, čeká nás jedna drobnost. Rozřazení do kolejí. Nebojte, nepůjde o nic složitého. Jen si nasadíte na hlavu Moudrý klobouk," ukázal na ošklivý starý klobou na stoličce, "a ten si prohlédne Vaše nitro a pozná, do které koleje patříte."
Ředitel umlkl a v tu chvíli začal Klobouk zpívat. Píseň to byla zajímavá, popisoval všechny různé koleje. Do Nebelvíru se dostanou ti stateční, do Mrzimoru ti, s čistým srdcem, do Havraspáru ti moudří a do Zmijozelu ti, co mají chladnou hlavu. 
Potom začala McGonnagalová vyvolávat jména a dotyční lidé si dávali na hlavu klobouk. Lenka byla mezi prvními. Po chvilce byla zařazena do Havraspáru. Zuřivě jsem tleskala, měla jsem radost. Cho Changová tam šla taky. Nevím, jestli se mám radovat. Konečně došla řada na Lyru. V abecedé byla dřív než já. Držela jsem jí palce. Ať se dostane do Nebelvíru, nebo Havraspáru, budu výskat radostí. Nasadila si nervózně klobouk nahlavu a zaposlouchala se do slov Moudrého klobouku: 
"Hmm... Jsi zajímavý materiál. Máš velkou odvahu, to ano. A v hlavě to máš v pořádku. Přesto... Zmijozel!"
Lyra se zatvářila překvapeně, ale rozběhla se kvapně ke Zmijozelskému stolu. Mě ale spadla brada. Moudrý klobouk to neřekl...jen tak. Přečetl její nitro a zjistil že je zlá. Moje sestra je ve Zmijozelu. Byla jsem jako v transu. Když profesorka vyslovila moje jméno, plouživě jsem šla ke klobouku a neustále se ohlížela k zelenému stolu. Najednou mnou začal jímat vztek. Moje sestra, moje vlastní sestra je zrádce! 
Vztekla jsem si narazila klobouk na hlavu. Klobouk promluvil:
"Hm... Tvé nitro je nově rozbouřené? Copak? Zarazila tě kolej tvé sestry? Nevadí. Já se teď musím zamyslet nad tebou. Ano, je to myslím že jasné. Havraspár!"
Aspoň něco... Havraspárští mi tleskali a já se pomalu šinula k jejich stolu. Očima jsem vyhledala Lyru. Významně se na mně zubila. Ta se nemá co zubit! Podvodnice jedna! 
Sedla jsem si ke stolu a pozorovala žáky, co usedají na stoličku. Potter byl zařazen do Nebelvíru. Potom měl ředitel proslov, říkal pravidla. Moc jsem ho nevnímala. Ani hostinu nebyla tak úžasná, jak jsem si vždy myslela. Jak mi moje sestra mohla tenhle večer tak zkazit? 
Když jsem šla spát do stříbrně modré místnosti neustále jsem na to musela myslet. Jsme dvojčata, takže se moc neodlišujeme. Jsem dokonce metamorfomág, stejně jako ona. Jenže teď mě to štvalo. Chtěla jsem ukázat, jak jsem odlišná. Ona totiž není moje sestra. Mojí sestru by nezařadili do Zmijozelu.