Modrý koutek s Tindrell

Dobrá - (2)

V lese řádil černý hurikán a vyvracel stromy z kořenů. Tedy, nebyl to hurikán, ale Veronika. Občas mě šlehla nějakou větývkou do obličeje, já jsem ale stála hrdě s bradou nahoru a tornáda jsem si nevšímala. O strom se ledabyle opírala Cissy a sledovala očima Veroniku, kam zrovna zamíří. Neviděla tenhle výbuch vzteku poprvé a teď čekala, až rozběsněná Veronika skončí.  Vždy, když se zdálo, že se hurikán zmenšuje, nabral nevídané rychlosti a stromy kosil dvakrát rychleji. 
Konečně hukot větru ustal a proti mě stála udýchaná Veronika. Oči měla krvavě rudé a od úst jí odkapávaly sliny.
"Nedokázalas to!" zařvala a začala kolem mě chodit dokola.
"Ne," přiznala jsem tiše. "Byl moc silný."
"Silný...Silný," vykřikovala Veronika. "Vymlouváš se! Pořád máš pro něj slabost! Nikdy bys ho nedokázala zabít, i kdyby ti ležel spoutaný u nohou."
Trochu jsem znervózněla. Pak jsem se ale narovnala. Veronika nemá pravdu. Já nejsem stará Tindrell.
"Ne, Veroniko. Dokázala."
Veronika se histericky rozesmála. "Proč jsi to neudělala? Vždyť jsi ho na chvíli oslabila! A on by tě zabít nedokázal!"
"Proč?" zopakovala jsem otázku. "Nejsem tvůj věrný pes, abych plnila každý tvůj příkaz vez chybičky."
"Výmluvy!" mávla rukou Veronika. "Chápeš, že Tristanina vražda byla zbytečná? Její bratr jí oživí Tindrello, zbytečně ses namáhala. Čeká tě trest za nesplnění úkolu."
Zaskřípala jsem zuby, ale hlavu nesklonila.
"Ne, Veroniko."
"Prosím?"
"Nejsem tvůj otrok ani služebník. Jsem zlá, ale ne tvoje loutka, chápeš to?"
Veronice černě začala svítit, dlaň, formovala se jí tam černá koule. Cissy rychle přistoupila, chytla Veroniku za ruku a něco jí pošeptala. Veronika trhla hlavou a temnota zmizela.
"Máš štěstí," zasyčela. "Tady Cissy ochranitelka myslí, že i přes tvůj neúspěch ještě můžeš být užitečná."
Vyčkávala, ale nic se nedělo. Až jsem promluvila já.
"Co je? Mám se ti poklonit?" Divila jsem se, že Veronika nevybuchla i po třetí. Oči jí ale rudě blýskly a vytrhla se Cissy.
"Musíš sledovat Trisino tělo. Nikomu k ní nepouštěj, nesmí se uzdravit. Její smrt je pro mě zásadní," řekla nakonec příkře.
Úsečně jsem kývla. Úkol to byl přijatelný. A nezdál se být neproveditelný, pokud u Tris nebude zrovna Azanglin. Cissy se vyzývavě ušklíbla. V jejím výrazu se zračilo jediné: Dobře že jsi přijala. Další odmítnutí bys nepřežila.
Už jsem se chystala k odchodu, když jsem zaslechla Veroničino zamručení k Cissy.
"Schyluje se k rozhodující bitvě. Připrav otroky."