Mix všeho

Zlatý zlolděj - povídka

Byla klidná pateční noc, město již spalo. Když tu najednou se spícím městem rozječel alarm …

           Pro strážníka Kortu to měla být poklidná noční směna, ostatně jako vždycky. Přinesl si do kanceláře hrnek s horkou kávou, usadil se do pohodlného křesla a podíval se na kupu nevyřízených dokumentů, které se mu kupily na stole. Přemýšlel, kterým začít. Z přemýšlení ho náhle vytrhlo zvonění telefonu. Strážník sebou trhl. Věděl, že zvonění znamená jediné: někde se něco stalo a on musí vylézt ze své teplé kanceláře a jít to řešit. No co, povzdychl si, nedá se nic dělat a zvedl telefon. Na jeho konci se ozvala nějaká paní: „Dobrý večer, tady je paní Sklenářová, majitelka klenotnictví. Už mě zase vykradli.“ A jéje, pomyslel si Korta. Klenotnictví vykrádali každou chvíli. On sám řešit už 2 takové vloupačky. Strážník si unaveně povzdychl, vzal si z opěradla svou služební zbraň, cestou sebral z háčku klíčky od auta a šel se na to podívat.
Když dorazil na místo činu, už tam byli technici a zajišťovali otisky prstů. Výloha vypadala jako vždy, uprostřed zela obrovská díra. Vrchní technik už zdálky vítal Kortu a jakmile k němu přišel, podával mu hlášení:
      „Z klenotnictví bylo odcizeno 5 zlatých řetízků a 2 diamantové prsteny. Pachatel po sobě nezanechal žádné otisky bot , ale zato nám tu zanechal mnoho otisků prstů. Paní Sklenářovou máte támhle,“ poukázal dovnitř do obchodu, „hned, jak jsme přijeli, začala na nás chrlit popis pachatele. Prý ho viděla.“ Nato odešel a věnoval se skupince techniků, kteří sbírali otisky prstů.
        Korta na nic nečekal a vydal se za paní Sklenářovou. Vypadalo to, že případ bude rychle hotový a že ho bude mít co nejdříve z krku. Také že ano. Paní Sklenářová pachatele popsala dokonale. Jen co si Korta popis sepsal, bylo mu jasné, že to bude jistý Jarmil Kloub, známá firma mezi dealery drog. Vloupačku evidentně dělal poprvé. Korta se vrátil do své kanceláře, aby si ověřil svou teorii.
         Za necelé 2 hodiny měl otisky prstů na stole. Vypadalo to, že technici se už také chtěli vyspat. Korta sestavil podobiznu a společně s otisky projel databázi, aby našel shodu. A opravdu, Jarmil Kloub, seděla podoba i otisky. Ještě se pro jistotu zastavil za paní Sklenářovou, jestli ho poznává a ta mu potvrdila, že to je on, koho viděla.
        Korta se vrátil na stanici a vyhledal si Kloubovo trvalé bydliště. Zjistil, že je to nedaleko, a tak si vzal na pomoc svého rozespalého kolegu a jeli služebním autem za Kloubem . Našli ho i ukradené zboží, a tak nebylo o čem pochybovat. Sepsali s Kloubem výpověď, Posbírali dostatek důkazů pro obžalobu a státní zástupce obžaloval Jarmila Klouba z krádeže.
Korta chodil na soudy rád. Měl rád, když se těm, co sám dopadl, dostalo spravedlnosti. Toto soudní řízení se sice táhlo 3 měsíce, protože Kloub onemocněl, ale Korta vytrval. Byl přítomen i u rozsudku a velice ho těšilo, když slyšel soudce říkat:
         „Jménem republiky soud rozhodl takto: obžalovaný Jarmil Kloub, trvalým bydlištěm Klábrova 13 se za krádež zlatých šperků v hodnotě 100 000 Kč se odsuzuje na 2 roky odnětí svobody. Rozsudek nabude plnoprávnosti za dobu 2 týdny, do té doby je možné se proti rozsudku odvolat u příslušného orgánu“
          Naštěstí Kloub nic nenamítal, dokonce se Kortovi zdálo, že byl se svým trestem spokojený. Je fakt, že mohl s přihlédnutí na svůj trestní rejstřík dostat víc. Korta tam jen tak stál v zadní rohu soudní síně a se zadostiučiněním pozoroval, jak Klouba dva policisté odvádějí do vazby.