Deník 9

Deník 9

"Dobrá kamarádka." dodala ta žena. "Její dcera na tom byla špatně." přimhouřila oči a bylo vidět že se jí na obličeji zaleskla slza. "Chtěla jí jen chránit. Pamatuji si jak z jejich domu šlehaly plameny. Běžela pro dceru. A vrátila se jen dcera." To už brečela nahlas. "Aha...ehm...je mi to líto." snažila se litovat Valerie. "Ano, je to smutné." řekla na to. "Jo, naschle!" vykřikla a běžela na autobus. "Zvláštní ženská." zašeptala si pro sebe. Ušla dva kilometry a uviděla malou autobusovou zastávku. Malá stříška byla špinavá a lavičky pod ní byly ze shnilého dřeva. Stála tam mladá paní s malým dítětem. Za chvíli přijel autobus. Seděla v něm jedna postarší žena, parta středoškoláků a jeden mladý muž v kravatě a obleku. Valerie vysypala z peněženky drobné a podala je řidiči. Stoupla si vedle té party. "Čau!" řekl jí jeden mladý kluk z té party. "Ahoj." odpověděla Valerie. "Ty seš z Mini Chebu?" zeptal se. Valerie se na něj tázavě podívala. "Pardon. Zapomněl jsem se představit. Já se jmenuji Dan." "A já Valerie. A můžu se zeptat: co je to Mini Cheb?" "Ách, pardon. Tuto přezdívku má už od devatenáctýho století." odpověděl jí. "Děkuji." "A kam jedeš Valerie?" zeptal se jí. "Do Modrého Kameně." usmála se Valerie. Najednou se otevřely dveře. Dovnitř se hrnuly desítky dětí...