Povídka - Osud si nevybereš II.
2. kapitola
Věnována mé skvělé mamince♥
Dnes ráno mně přišli 2 sms. Jedna od mamky a druhá od Míši.
Gabi, byla jsem s dvojčaty na ortopedii a bylo to peklo. Na očkování půjdeš s námi. Jo? Mamka
Ahoj! Do školy se netěším, ty jo? Budu sedět s Vendy a ty? Míša
Tak už mi zbývá jen Pavlína a Aneta. Snad nebudou sedět spolu. I kdyby, mám ještě poslední možnost, a to sedět s Patricií. Jenže s ní nechce sedět nikdo. Je tlustá (to by tak nevadilo), bere všem svačinu a nejhorší je,že bych za ní musela psát domácí úkoly. Jeden rok s ní seděla Zuzana a říkala, že to bylo peklo.
Jsme s dvojčaty, Anežkou a Adámkem, u doktora na očkování. ,,Jsi připravená?" ptá se mamka ,,budeš držet Adámka, ten je klidnější." Dvojčata jsou jako z divokejch vajec. Mají 2 roky, běhají po ordinaci a skvěle si to užívají. Až něco rozbijou doktor z nás bude mít určitě velkou radost.
Konečně je to za náma. Sedíme v parku a lízáme zmrzlinu. ,,Ještě jednou díky Gabi, moc jsi mi pomohla. Na té ortopedii to bylo strašné. Adámek se začal vztekat a Anežka se včekárně začala slíkat, v ordinaci měla sestra nějaký papíry a Anežka si jeden vzala a začala ho jíst! A Adámek se samozřejmě musel opičit... No hrůza!" Jak to Adámek uslyšel začal se culit. ,,Podívej," řekla jsem ,,jak se culí!"
Anežka zatím usnula. Její blonďatá hlavička se opírala o bratříčkovo rameno. ,,Jsou hodní, když chcou." řekla jsem.
-pokračování příště-
Jestli chcete abych příští kapitolu věnovala vám, tak napište do komentářů!