Lyžařský deníček 2018|Luuuuucka

«Nejnovější články | Luuuuucka Online

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj

Vítám vás u dalšího článku. Dneska tu máme, podobně jako tomu bylo minulý rok, zápisky z mých jarních prázdnin. Zase tu budou fotky, nebojte, ale vím, že některým z vás se nezobrazují a ne, nevím bohužel jak to vyřešit, je mi to líto:( Doufám, že i tak se vám tento článek bude líbit.

Neděle 4.2.2018

Kolem půl deváté ráno jsme nasedli do auta. Čekala nás asi 8-mi hodinová cesta autem. Fakt super! Ale stála za to! Po nekonečných hodinách prosezených na zadním sedadle auta jsme konečně za oknem uviděli nádherné, zasněžené vrcholky italských alp. Potom už cesta netrvala dlouho a dorazili jsme do našeho apartmánu. Vesnice, ve které jsme bydleli se jmenovala Terento. Jen co jsme se zabydleli, vyrazili jsme s kamarády na obhlídku města a zdejší sjezdovky. Skákali jsme do sněhu jako blázni. To bylo to, co nám celou zimu chybí - kopy a kopy sněhu. Vrátili jsme se až za tmy. Po večeři jsme si všechny čtyři holky zalezly do pokoje, kde jsme pařily na mobilech, povídaly jsme si, prostě pohoda.

Pondělí 5.2.2018

"Jupí, dneska jdeme lyžovat!" to byla první věc, která mě po probuzení napadla. Asi o půl osmé jsem vylezla z postele, nasnídala se, převlékla a pak už jsme všichni jeli na Kronplatz - nádherného, obřího alpského střediska.Koupili jsme skipasy, vzali lyže a kabinkou vyjeli na úplný vrcholek hory. Do oběda jsme lyžovali, potom jsme našli restauraci a šli na oběd. Dala jsem si Germknödel a bylinkové pití podobné Almdudleru, který bohužel neměli (a název si bohužel nepamatuju). Po obědě jsme šli zase na svah. Když jsme jeli poslední jízdu, brácha se vyboural a jedna lyže skončila pod srázem a ještě bez vázání. Takže zbytek kopce sjel po zadku. Když jsme dali lyže do servisu, jeli jsme "domů". Převlékli jsme se, ale tentokrát do plavek, protože jsme šli do sauny. Asi za půl hodiny jsme se vrátili na pokoj a najednou začal houkat požární alarm. Všichni začali zmatkovat a někdo zavolal paní, které penzion patřil, která přijela, vypnula ho a vše zkontrolovala. Naštěstí to dobře dopadlo.

Úterý 6.2.2018

Dneska bylo všechno skoro stejné jako včera. Ráno jsme vyzvedli bráchovy lyže ze servisu, sedli jsme do lanovky a vyjeli nahoru. A pak jsme až do oběda (zase) lyžovali. Našli jsme nějakou pěknou restauraci, zabrali jsme stoly a koupili jídlo. Dala jsem si další tradiční rakouské jídlo (byli jsme sice v Itálii, ale asi 20 km za hranicí s Rakouskem) a to byl Kaiserschmarrn (císařský trhanec) a Schiwasser, což je vlastně voda se sirupem a bublinkami, ale tohle je prostě speciální lyžařská voda (překlad slova Schiwasser). Po vydatném obědě jsme šli zpět na svah. Po chvíli ježdění nahoru a dolů jsme toho začali mít plné zuby, takže kdo chtěl, sjel po černé sjezdovce až na parkoviště. Zbytek jel lanovkou. Cestou k autu brácha píchnul hůlku do gumové rohožky na schodech a takové to kolečko, co je dole se záhadně ztratilo a už nebylo nalezeno:( Hmm...

Středa 7.2.2018

Dnes se nestalo absolutně nic zajímavého. Po prolyžovaném dopoledni jsme šli do té stejné restaurace jako včera. Jmenovala se Lorenzi Hüte. No a já si dala to nejklasičtější jídlo z těch nejklasičtějších - párek s hranolky. Mňam. Když jsme se vylyžovali a sjeli dolů, zajeli jsme ještě do obchodu. Koupila jsem si Milku - byla ve slevě:D A pak se divím, že jsem tlustá:(

Čtvrtek 8.2.2017

Koho baví týden jezdit stejné sjezdovky? Nás tedy ne. Proto jsme si dneska udělali menší výlet na druhou stranu kopce, k nejprudší sjezdovce ve středisku - 45 - Piculin (to je jméno:D). A kupodivu to byla celkem pohoda jahoda. Naobědvali jsme se přímo tam, v pizzerii. Když všem donesli jídlo a jenom mně a kámošce (měli jsme napůl pizzu) ne, ptali jsme se, co se děje a ona tu objednávku obsluha neslyšela, takže jsme čekali o 20 minut déle. Ale když nám tu šunkovou pizzu donesli, byla výborná. A Schiwasser nesměl chybět. Pak jsme se přes kopec vydali zpět a s holkami jsme si to pořádně užily. Jely jsme samy lanovkou, mávaly na lidi, vymýšlely si přezdívky. Bylo to super. "Doma" jsme celý večer hrály deskovky a tančily a zpívaly. Co bych bez těch kámošek dělala!!!!! Není divu, že se s holkami skoro každý dva týdny vídáme (alespoň s jednou, se zbylýma dvěma ne tolik).

Pátek 9.2.2018

Poslední lyžovací den je za námi. Do oběda jsme klasicky lyžovali. Když přišel hlad, začali jsme se poohlížet po nějaké restauraci. Do první jsme se vůbec nedostali, protože k lanovce stála nekonečná fronta lidí. Ve druhé restauraci si nešlo sednout, takže jsme nakonec skončili tam, kde první den. A já si dala jako první den Germknödel. Po obědě jsme sjeli dvě dlouhé sjezdovky a pak, asi v 15:00 začalo sněžit. A protože nosím brýle s velkými obroučkami, které se mi nevešly pod lyžařské brýle, musela jsem si ty dioptrické sundat a lyžovat "naslepo". Poslední jízdu v tomto středisku jsem si užila jak se patří. Odpoledne na "hotelu" jsme s holkami hrály deskovky a fotbálek a ping pong. Bylo to supr čupr, škoda, že zítra odjíždíme:(

Sobota 10.2.2018

Poslední den dovolené je tu! Asi v 10 ráno jsme vyrazili na cestu zpět do ČR. Po cestě jsme se stavili v obchodě s já si konečně koupila Almdudler a tunu tunu sýrů a těstovin. Pak už jsme skočili do auta a frčeli jsme. Cesta byla dlouhá, minimálně 8 hodin. Už mě to fakt nebavilo, ale co jsem měla dělat. Domů jsme dorazili za tmy, ale to nevadilo, protože zítra je neděle! A tak skončila moje dovolená na Kronplatzu v roce 2018. Kdo ví, jestli se sem zase někdy nevrátíme!

Shrnutí

Já jsem si týden neskutečně užila a nebýt mé rodiny a věrných kamarádů by to určitě tak skvělé nebylo. Takže pokud si někdo z těch, kdo tam se mnou byl čte, mockrát mu děkuju!!!! :-*

Doufám, že se vám článek líbil. Jinak pokud se vám ty obrázky nezobrazují, tak se ještě jednou moc omlouvám, ale fakt netuším, co s tím:( Kdyžtak si ty názvy napište do googlu, on vám to vyhledá;)

Díky za přečtení a můžete se mrknout na podobný článek z minulého roku.

Vaše Luuuuucka