Let's do it now!

Když ztratíš brejle,aneb story o ničem

Zdravím!

Vážené dámy,pánové a lososy, vítejte u mého dalšího povídko-článku, ve kterém se můžete dozvědět jak hledat (a najít) brýle! 

Ano, ano vím co si říkáte "Ona je snad úplně máklá! Kdo by čet o hledání brýlí?!" 

Ale já přesto věřím... (čas pro dramatickou hudbu)....

Z hlubokého spánku mě probudil hlasitý zvuk budíku. Natáhla jsem ruku k nočnímu stolku a zamáčkla ho. Když ten ďáblův vynález konečně utichl snažila jsem se nahmatat poslepu brýle. Bez nich prakticky skoro nic nevidím.

Nenahmatala jsem je. Ani na kraji stolku, ani uprostřed, ba ani úplně vzadu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Přesně jsem si pamatovala kam jsem je včera pokládala.

Protřela jsem si tedy oči a podívala se na místo kde se moje brýle měli nacházet, když tedy ruce nic nenahmatali. Viděla jsem rozmazaně, ale přesto jsem dokázala poznat, že se tam brýle nejsou.

Začala jsem panikařit. I bez ztráty brýlí ráno skoro nestíhám!

Vylezla jsem z postele a i přes rozmazané vidění jsem byla odhodlaná brýle najít. Nejdříve jsem se podívala pod postel, ale brýle tam nebyli. Zato jsem našla pohřešované pyžamo, Pana Méďu a magnetickou záložku do knížky.

Rozhodla jsem ale, že se nedám vyvést z míry a tak jsem šla prohledat svůj pracovní stůl. Prohrabala jsem všechno harampádí na stole i v šuplících, ale brýle nikde. Místo nich jsem našla starý kelímek od jogurtu, který značně zapáchal.

Fuj!

Procházela jsem pokoji a dívala se jestli brýle nezahlédnu na zemi.Po brýlích však nebylo ani vidu.

Po nezdaru ve svém pokoji jsem se rozhodla prohledat koupelnu. Na umyvadle, na poličce, ani na vaně brýle nebyly. Při nahlédnutí do sprchového koutu se mi povedlo uklouznout a roztrhnou závěs. Mně se naštěstí nic, kromě boule na hlavě, nestalo. Když jsem nic nenašla ani v koupelně, odhodlaně jsem začala hledat v kuchyni, kde jsem se málem přerazila o kuchyňskou židli.

Nic.

No a ani v obývacím pokoji nebyly.

"Já se na to můžu vykašlat!" zaklela jsem při pohledu na hodiny, na kterých jsem jen stěží určila čas.

Naštvaně jsem se vrátila do pokoje a po cestě jsem se ještě stihla praštit hlavou o futra dveří. Svalila jsem se na postel. Něco mě tlačilo do zad. Nadzvedla jsem se a podívala se pod sebe.

Na posteli ležely mé černé brýle se třemi a půl dioptrie a tvářily se jako by tam byly odjakživa.

Obdivuju vás za to, že jste to dočetli , až do konce. Za každý plusko, či koment budu nesmírně vděčná.

Mějte se famfárově! :D

+4

Příběhy a povídky

Autor: LucyFox   |   Publikováno: 23.10.2015   |   Zobrazeno: 721x