HryProDivky.cz
Blesk
Hi Everybody!!!
Vítám vás u dalšího článku! A co je jeho tématem?
Povídka!
Ano, přesně tak, místo abych pokračoval v Trust me I'm Doctor, dávám sem povídky, ale mám zprávu, která vás dozajista potěší! Další díl už mám předepsaný, takže ho zítra s největší pravděpodobností vydám :D
Blesk
Vůz kodrcá po kamenité cestě, mezi lány obilí.
A tam, v dálce se za nimi pnou k nebi statné stromy. Obloha hraje všemi odstíny modré, jen sem tam po ní pluje sněhobílý cár oblaků. Ve vzduchu cítím hned několik vůní a pachů naráz. Od vůně posečené trávy až po zápach upocených lidí, kteří sedí na voze se mnou.
Vůz je tažený párem statných krav, z nichž jedna je bílá s tmavě hnědými skvrnami a druhá jako by byla jejím opakem.
Vedle mne, na kraji vozu, sedí můj starší bratr Josef. Klátí nohama ve vzduchu a přežvykuje stéblo trávy. "Jako kráva" podotýká často můj otec.
Oblečeni jsme podobně. Oba máme kalhoty na jednu šli, košili a bosé nohy.
Jediný na voze kdo má boty, je Vaněk. Jeho otec je předevčírem vyhrál v kartách, ale byly mu moc malé.
Nejednou, jakoby odnikud, se nad námi začali stahovat temná mračna a v dálce se mihl první blesk následovaný hromem.
"Všichni okamžitě vyskočte! Musíme posbírat seno!" křikl po nás pantáta Lípa.
Rozeběhli jsme se a snažili se v co nejkratším čase posbírat veškeré seno. Běhali jsme sem a tam až nás nohy i plíce pálili jako čert. Toho ale nikdo nedbal, protože kdyby seno zmoklo mělo by to katastrofální následky.
S posledními dávku mi sena přišli i první kapky deště. A hrom zahřměl opravdu blízko.
Na vůz jsme se již nevešli. Pan táta Lípa popohnal krávy a rozjel se směrem k lesu. Nám tedy nezbývalo než jít po svých.
"Řach!" zahřmělo opravdu blízko.
Všichni se rozeběhli k lesu. Chtěla jsem je zastavit, protože takto je může snadno zasáhnout blesk. Nikdo mě však neposlouchal. Byla jsem nejmladší a ještě k tomu holka. Ty nikdo neposlouchá.
A tak mi nezbylo nic jiného než běžet za nimi.
Běžela jsem a běžela. Jeden krok za druhým.
"Žuch!" ozvalo se když jsem tvrdě dopadla na zem.
Noha mi zapadla do díry po nějakém hlodavci a já se natáhla jak široká tak dlouhá. Měla jsem strach zůstat tu sama a tak jsem se i přes ostrou bolest v kotníku snažila postavit. Všechno nasvědčovalo tomu ze je vyvrtnutý.
Pajdala jsem k lesu a husté provazce deště nemilosrdně bičovali moje tělo. Klopýtla jsem a upadla. Nemohla jsem se zvednout.
"Prásk! " do místa kam bych doběhla kdybych neupadla, uhodil blesk.
Můj obličej zasáhla sprška hlíny a pak jsem se propadla do temnoty.
***
"Plesk! "na mou pravou tvář dopadla sílná facka.
"Plesk! " tahle pro změnu dopadla na mou levou tvář.
Otevřela jsem oči a ohnala se po útočníkovi.
"Co blbnete?" křikla jsem když jsem si uvědomila že je to můj bratr a okolo něj stoji ostatní.
"Utíkala jsi a dvakrát si upadla. No a pak blízko tebe uhodil blesk a už ses nehýbala. Přiběhli jsme k tobě hned jak to bylo bezpečné," vychrlili na mě téměř sborově.
"Já...sem jen...omdlela..." odvětila jsem lehce zmateně a pokusila se postavit.
"Aú!" zaúpěla jsem při došlapu na levý kotník, kterým mi teď projížděla ostrá bolest.
"Asi je vyvrtnutý," prohlásil Vaněk. "Pantáta Lípa za chvilku přijede, Matěj pro něj běžel. Počkáme na něj" dodal.
"Dobře," odpověděla jsem a poté ještě dodala: "Myslím že na tenhle den, fakt nikdy nezapomenu!"
Foxie
Komentáře
KattyW.(Spisovatelky)
Dobrý.