LadyMarinett シ

,,Ano!'' vykřikla a já byl v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě. Chvíli jsme si povídali a mně po chvilce zapípal prsten. Smutně jsem se na Mari podíval a řekl: ,,Promiň, už budu muset jít. Už jsem dlouho transformovaný.'' ,,Chápu.'' řekla a usmála se. ,,Tak zatím pa, Princezno. Zítra zase přijdu.'' mrkl jsem na ni a odešel. Hned jak jsem dorazil domů, přeměnil jsem se. Plagg bezmocně vylétl z prstenu na postel. Zmohl se jen na: ,,Dej mi camembert.'' Typický Plagg.

Hned jak odešel, jsem začala jančit: ,,Ííí...já chodím s Chatem! Ale jak se budu chovat jako Beruška? Pozná kdo jsem? Jestli jo, bude mě do smrti nenávidět!'' ,,Klid Marinett! Jako Beruška se budeš muset chovat normálně. Jako by se nic nestalo. Ale i tak, kdyby Chat zjistil, že jsi Beruška, nebude tě nenávidět. Věř mi.'' zkoušela mě uklidnit Tikky. A taky že se jí to povedlo. 

Už bylo pozdě, tak jsem šla spát.

Ráno mě jako vždy vzbudil Plagg se slovy: ,,Chci můj camembert!'' Já radši nic nenamítal a šel pro tu smradlavou hroudu sýra. Dal jsem ji Plaggovi a šel udělat vše, jako každý jiný den. A celou dobu jsem myslel na Marinett. Na MOJI Marinett. Nakonec jsem si šel pro tašku a všiml si, že mám v kalendáři napsané na dnešek Marinettiny narozeniny. Rychle jsem utíkal do limuzíny a poprosil ,Gorilu, jestli ještě před školou můžeme zajet do obchodu. Chtěl jsem jí koupit bonbonieru. Snad se na mě už nezlobí. Koupil jsem jí Modré z nebe (jmenuje se to tak?) a jeli jsme do školy.